Recenze: Ace Combat 7: Skies Unknown - „Missile incoming!“

Dostat se do oblak není v dnešním virtuálním světě žádný problém. Prohánět se mezi mraky můžeme nejen v posledním díle Grand Theft Auto, ale skvělé vzdušné souboje nám nabídne například i série Battlefield. Her, založených čistě na této kouzelné formuli, je ovšem pomálu. Jedním ze zářivých jedinců je série Ace Combat, která se proslavila na konzoli PlayStation. Nebudeme-li počítat spinoff Assault Horizon, je Ace Combat 7: Skies Unknown prvním dílem této série, který zavítá i na PC. Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro + PSVR Série Ace Combat je 6. nejprodávanější značkou patřící pod Bandai Namco. V polovině minulého roku se počet prodaných kusů série Ace Combat vyšplhal až na 14 miliónů jednotek a člověk by si už myslel, že s tolika zkušenostmi a s ohromujícím množstvím vydaných her, snad ani není možné, aby se vývojářům z Namca na 7. díle něco nepovedlo. Je tomu opravdu tak? Nelétali tentokrát vývojáři příliš blízko Slunci? To se dozvíte v naší recenzi. Stejně jako předchozí díly, tak se i Skies Unknown odehrává ve fiktivním světě osídleném vymyšlenými zeměmi, jejichž historie a názvy jsou silně inspirovány naší realitou. Hlavní hrdinkou našeho příběhu je Avril. Ta svou cestu začíná historkou o svém dědečkovi a jeho přátelích, se kterými se pokoušela sestrojit plně fungující letoun, jehož pomocí by se mohla podívat do stratosféry. To samozřejmě není záležitost několika víkendů a Avril se do oblak v kokpitu svého stíhače dostane až několik let po dědečkově smrti...a ne na moc dlouho. Země je právě ve válečném stavu a tak není moc překvapivé, že ve výšce několika tisíc metrů narazí na vojáky, kteří jí za porušení mnoha zákonů vezmou do vazby. Zde její příběh ale nekončí a Avril se i shodou několika náhod dostane přes šití nafukovacích tanků zpět do kokpitu bojového letounu. Jakým směrem se příběh Avril vám již dál spoilerovat nebudeme. Není to ale jen kvůli tomu, že bychom vás nechtěli připravit o nějaké překvapivé zvraty, ale prostě proto, že příběh, který máme v Ace Combat 7 na talíři je vcelku plochý a nepřehledný. Nechceme nahněvat fanoušky série, ale zajímavým bychom ho také nenazvali. Mise jsou bohužel většinou stereotypní a bez nápadu. Budete chránit své či spojenecké základny, ničit pozemní cíle nebo doprovázet politické pohlaváře. Příběh a úkoly v něm skryté tak nejsou to, na čem by měla být tato hra živa. K nezáživným misím, které se ovšem střídají s výborně stylizovanými a propracovanými filmečky, si ještě připočtěme A.I.. Téměř po celou dobu, kterou jsme strávili v Single-playerové části, jsme měli neblahý pocit, že uměla inteligence je nastavena tak, aby testovala naše nervy a chuť žít. A to A.I. jak vašich bratrů ve zbrani, tak i krvelačných nepřátel. Vaše letka se může skládat klidně z 10ti letadel, ale můžete se spolehnout, že 9 z 10 nepřátelských raket poletí vaším směrem. A co když je vaším úkolem zničit nepřátelské pozemní cíle? Ano, hádáte správně. Poletuchové ve vašich barvách okolo nich jen proletí a rakety ušetří na nějakou nascriptovanou scénu, ve které se jejích použití už nevyhnou. [gallery size="full" link="file" ids="84391,84377,84389"] Po dohrání příběhu se tak naše naděje, které byly v plné pohotovosti již od samotného oznámení dalšího dílu, ubíraly k online režimům. Verze pro PlayStation 4, kterou jsme měli možnost testovat obsahovala 2 on-line režimy - Team Death Match a Battle Royal. Pozornému oku jistě neuniklo, že jsou tyto režimy napsány trochu neobvykle. Už tento fakt měl být pro nás prvním varováním... Začněme tím, jak si v Bandai Namco představují Battle Royal(e) režim. Očekáváte 100 letounů na jedné obří mapě, kdy z vás hra vyždímá to nejlepší a smrt znamená návrat do lobby? Samá voda. Battle Royal je režim pro 2 až 8 hráčů s 5ti vteřinovým respawnem, kde je vaším cílem nasbírat 100 000 bodů. Team Death Match je odlišný pouze v tom, že hrajete v týmu, cílový počet bodů je vyšší a ke spuštění hry je potřeba minimálně čtyř hráčů. Po grafické stránce se na první pohled zdá vše v pořádku. Letadla vypadají výborně a efekty, kdy vám při 2,5 Machu obtéká vzduch okolo křídel jsou parádní. Stejně tak exploze se dočkaly ztvárnění, za které se v Bandai Namco stydět určitě nemusí. Výborné grafické zpracování jen podtrhuje už tak unikátní pocit z létání. Pokud vám přijde Ace Combat 7 jako nádherná hra, příliš vám nedoporučujeme přibližovat se k povrchu země. Na něm se vývojáři příliš nezdržovali a pravděpodobně předpokládali, že se budete hrou kochat z výšky. Ocenit je potřeba technický design. Některé mise po vás požadují slušné strategické myšlení a obtížnost je nastavena velmi vysoko a to i na nejnižší nastavení. Ano, Ace Combat 7: Skies Unknown je velmi obtížná hra. Procházení misí na různé obtížnosti je jeden ze způsobů, kterým si za získané peníze odemykáte lepší a lepší stíhačky, které můžete následně použit i v multiplayeru. Odemykání letadel, jejich vylepšování, získávání skinů a přezdívek je jednou z nejsilnějších stránek hry. O nic převratného se v sérii Ace Combat ale nejedná a velmi podobný systém jsme mohli vidět již v dílech minulých. Jediný faktor, který nás při hraní Ace Combat 7 nezklamal, je soundtrack. Hudba graduje tehdy, kdy má a nejednou v nás vzbuzovala hrdinské myšlenky. Nejvíce ho hráči ocení při nahánění letadel při Battle Royal, ale zpříjemnit dokáže i x-té opakování některé z misí. Číslovka v názvu to příliš nenaznačuje, ale ve skutečnosti je Ace Combat 7: Skies Unknown už 17. dílem série, která svou cestu započala roku 1995 na PlayStation 1. Pro mě osobně, jako pro hráče, který se před těmi 24 lety jako malý kluk zamiloval do stíhaček, je 7. díl zklamáním, na které se budu snažit rychle zapomenout a s nadějí budu vyhlížet další díl, který by do série Ace Combat vnesl svěží vítr a nápaditost. Vývojáři: Bandai Namco Datum vydání: 18. 1. 2019 (PS4, Xbox One), 1. 2. 2019 (PC) Cena v PS Store: 1799,- Velikost hry: 36 GB Platformy: PlayStation 4 (Recenze) + PSVR, Xbox One, PC https://youtu.be/Y8cwI3N-HsA