Když jsme po dlouhé Covidové době dostali do redakce hru od naprosto neznámého autora Timothée Decroix, který má za sebou teprve svůj první počin Život na Dlani, řekli jsme si, že konečně uvidíme unikátní mechaniky. Světe div se… je tomu tak!

Pro začátek je určitě vhodné říct, že tuto hru můžeme bez problému přirovnat k tzv. „Dixitovkám“, neboli k rodinným párty hrám, pro které je důležitý hlavně design a rozvíjení představivosti či kreativity hráčů. Kromě samotného Dixitu můžete nalézt určité podobnosti například v Klubu detektivů, na který jsme psali recenzi zde.

No a teď už k samotné hře. Příběh nás zavádí do malebné vesničky za dědečkem Leopoldem. V roli jeho vnučky se tak o prázdninách na návštěvě vydáváme prošmejdit zaprášenou půdu, kde zčistajasna objevíme krabici plnou ošoupaných dědových fotek. Leopold už bohužel moc dobře nevidí, a tak se mu rozhodnete připomenout staré dobré časy tzv. „po hmatu“.

V sudém počtu hráčů utvoříte týmy (u lichého počtu jsou jenom menší úpravy) a budete hrát ve dvojicích. Jeden hráč bude dědeček Leopold, který zavře oči a nastaví dlaň. Druhý hráč představuje vnučku. Ta bude vytvářet příběh fotky, kterou si zrovna vylosovala. To, jakým způsobem ho popíšete, je pouze a jenom na vaší fantazii, respektive na fantazii vnučky, nicméně použít k tomu můžete pouze příslušenství, která jsou v krabici… a jakože některá jsou opravdu zvláštní, použít můžete například kus suchého zipu, či tkaničku od bot. Body se pak rozdávají podobně, jako v již jinak zmíněných Dixitovkách, získáte je tedy za vaše uhodnuté karty, či vaši soupeři za uhodnuté karty, pokud je dědeček uhodl.

Pravidla hry jsou už tak velmi jednoduchá, nicméně je potřeba pamatovat na fakt, že čím více hráčů, tím je hra zajímavější a zábavnější. Pokud tedy chcete hrát ve dvou, tak je to taky možné, ale pokud by vás mělo být osm, tak si užijete teprve tu správnou srandu.

Hlavním lákadlem Života na dlani je jednoduchost, svižnost a art. Díky tomu můžete hru projet jak s mladšími jedinci, tak mezi partou dospělých na Silvestrovské sešlosti. Pro zjištění příběhu si můžete obrázky prolistovat postupně podle čísel, která jsou vytištěna na spodních stranách karet, ale nelze s tím nijak hrát. Nicméně je příjemné vidět, jak vypadal Leopold jako batole, puberťák, či třeba jako ženich na svatbě.

Pokud by vám později hra začala připadat jednoduchá, jsou zde k dispozici dokonce i úkolové karty pro ztížení. Ty vám dávají například za úkol použit určitou věc, mít dědečkovu ruku v určité pozici, nebo používat pouze určitou část Leopoldovi ruky. To hru opravdu vtipně osvěží, nicméně na začátku doporučujeme tyto karty nepoužívat, jelikož už tak budete mít co dělat, abyste vymysleli, jak každou fotografii popsat.

Na párty je tento počin super, pokud máte správnou partu lidí. U všech Dixitovek tak bohužel záleží na hráčích a věřím, že po chvíli se hru naučíte hrát natolik, že už pro vás ztratí význam ji zkoušet s těmi samými hráči. Snad ještě více než u klasického Dixitu. Alespoň jsou karty z poměrně kvalitního materiálu, takže by mělo docházet k ošoupání až po opravdu dlouhé době. Každopádně jestli jste milovníci těchto her, tak by se mělo jednat o „Must have“ titul ve vaší sbírce a pokud ne, tak i přesto titul stojí minimálně za vyzkoušení.

Autor: Timothée Decroix

CZ distributor: TLAMA Games

Počet hráčů: 2 – 8

Přibližná herní doba: 30 minut

Doporučený věk: 10+

Článek DESKOVKA: Život na dlani – A to doslova… se nejdříve objevil na GAME PRESS.