Počátek studia Asobo se datuje k roku 2002, kdy se hrstka videoherních nadšenců rozhodla splnit si svůj sen. Jejich prvotní projekty se točily okolo periferií jako Xbox Kinect, Wii, PS Move nebo HoloLens a až později se studio dostalo k projektům, které jim zadávaly společnosti jako Disney, Pixar nebo Microsoft. Svůj otisk zanechalo studio na hrách jako Toy Story 3, Ratatouille nebo Garfield 2. A i přesto, že se vývojáři podíleli i na hrách jako Crew nebo Quantum Break, může někoho velmi překvapit, že takto zaměřené studio se vrhne na projekt, jenž je dobově zasazen do jednoho z nejtemnějších období lidské historie.

Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

Francie ve 14. století opravdu není dobré místo pro život. Všudepřítomná inkvizice, hašteření se s Anglií a černý mor, který se šíří bleskovou rychlostí nejsou právě problémy, se kterými by se chtěli vyrovnávat naši hlavní hrdinové, Amicia a její mladší bratr Hugo. Jejich rodina nikdy nepatřila k chudině a obstojně se jim dařilo žít svůj život v bezpečí ve svém sídle se svými poddanými. Jedinou černou kaňkou na jejich bezstarostném životě byla vzácná choroba, kterou trpěl Hugo. Kvůli této záhadné nemoci se se svou sestrou za celý svůj život téměř neviděl. Tento fakt se měl ale velmi brzy změnit. Do jejich sídla vpadli inkvizitoři a ze vteřiny na vteřinu bylo vše jinak. Amicia a Hugo jsou na útěku před inkvizicí a všechny své plány a předchozí život museli nechat za sebou. O co ale vlastně jde? Proč inkvizice touží po dvou malých dětech?

Ne, tohle opravdu není Notre-Dame.

 

Hugovi je 5 let, jeho sestře přibližně 15. Vzhledem k jejich stáří a velikosti je tak všem jasné, že v boji proti o metr větším vojákům musí využít jiné zbraně, než jejich paže. V pozdější fázi hry je Amicia schopna se s některými z nepřátel vyrovnat díky svému praku a otevřeným perkům. Do té doby ovšem kontakt s vojáky upřímně nedoporučujeme. Velkou část hry tak strávíte ve stealth režimu, který svým pojetím a technickým designem může nápadně připomínat jiné tituly. Schovávání se ve vysoké trávě, lákání nepřátel házením kamínků a další techniky jsou velmi důležitým faktorem při hraní A Plague Tale: Innocence. Situace začíná být velmi zajímavá, když dojde na kombinace inkvizitorů s další značně nepříjemnou skupinou protivníků, s krysami. Naši dvounozí nepřátelé již ale porozuměli tomu, jak s krysami bojovat a někteří z nich jsou proto vybavení loučemi, lucernami nebo jinými zdroji světla, kterého se zalekne i ta nejpočetnější horda krysích potvůrek. Vymyslet způsob, jak se vykroutit se svízelných situací tak, abyste neskončili napíchnutí na oštěpu či jako ohlodaná hromádka kostí, není vždy zrovna snadné. Hra vás ovšem nijak neomezuje ve vymýšlení vašich vlastních řešení a je tak na vás, zda se s nepřáteli vypořádáte postupně nebo připravíte vojáky o jejich světlo a necháte krysy, aby se o ně postaraly.

Přečti si  Sony momentálně vyvíjí přes 25 PS5 exkluzivit

Aby toho nebylo málo, Hugo není žádné nesmrtelné “ópéčko” a je potřeba ho mít stále na očích. Můžete mu dávat jednoduché příkazy jako Stůj nebo Následuj mě a vyvarovat se tak zbytečným komplikacím při řešení nějakého průšvihu. Jakmile ale svého bratříčka zanecháte samotného příliš dlouho, začne panikařit, čímž na sebe přivolá pozornost. I tato skutečnost se dá ovšem v jistých situacích obrátit ve váš prospěch. Puzzle sekcí a možností k tomu takto Huga zneužít není bohužel tolik, kolik bychom si přáli.

Naše GamePlay video není úplně Spoiler Free. Berte to prosím na vědomí.

Ač se vám to může na první pohled zdát, tak A Plague Tale: Innocence není příběh o přežívání v hrůzné a pochmurné době. Jedná se o příběh plný lásky, naděje a přátelství. Připravte se ovšem na to, že záběry, kde se jde morem prolezlý a na pokraji smrti balancující nešťastník napít k řece, ve které plavou kusy těl jeho rodiny a přátel, nejsou zrovna pro každého a hra ukazuje smrt i v její sirové a zvrácené podobě.

Možná ještě více než originální příběh nás na A Plague Tale: Innocence zaujala její hudební stránka. Soundtrack měl na starosti na zkušenosti bohatý Olivier Deriviere, kterého si my, herní veteráni, můžeme pamatovat díky hudební stopě, kterou zanechal v hororovém Obscure na PlayStation 2. Soundtrack, kterým obdařil A Plague Tale, je do jisté míry výjimečný a během hraní vás dokáže stejně dobře povzbudit, jako z vás vysát poslední zbytky štěstí. O to víc nás mrzí anglický dabing, který je především v podání Amicii umělý a kazí nám dojem nejen z budování vztahu mezi sourozenci, ale i z celé hry.

 

Po grafické ani technické stránce se nejedná o žádný velký průšvih. Pokud ale budete hledat chyby, najdete je. Textury jsou po většinou 2D, ale na oko působí solidně a pokud nebudete doslova hnidopich, neurazí vás. Při světlejších scénách se obraz při otáčení leckdy mírně laguje a to jak s vypnutým, tak i zapnutým HDR. A Plague Tale: Innocence jsme testovali na výkonnější verzi PlayStation 4 a s výpadky textur či jejich doskakováním, jsme se za celou hru setkali pouze jednou. Temné scény jsou naopak působivě přehledně a buďte si tak jistí, že uvidíte každé jedno červené očičko, které na vás bude hladově vyhlížet z krysí hordy. My jsme to v redakci teda nepočítali, ale David Dedeine, který ve studiu Asobo působí jako Creative Director, se nechal slyšet, že hra dokáže vyrenderovat až neuvěřitelných 5000 krys.

Přečti si  Biomutant bude na 12-15 hodin, pokud budete spěchat, v opačném případě vás hra bude bavit více než 65 hodin

 

A Plague Tale: Innocence je bez debat působivý a originální titul. Jednou z jeho nechtěných vrásek je ale systém ovládání, které je místy nepříjemně tuhé a působí nedotaženě. Jedinou změnu, kterou vám hra s nastavení ovládání dovolí, je citlivost kamery. A tato sekce bude s velkou pravděpodobností jednou z prvních, které navštívíte. Citlovost je totiž defaultně nastavena naprosto šíleně a hra pro nás byla hratelná až po snížení citlivosti o 60%. Nepřirozeně působí i přeskakování nižších překážek a míření prakem. Naopak vcelku pohodlně a smysluplně se nám jeví systém craftění a lootění.

Ještě jeden černý puntíček připíšeme na účet A Plague Tale: Innocence. Hra je rozvržena na 16 hlavních kapitol a pokoření hry nám poklidným tempem trvalo jen něco málo přes 12 hodin. My se zde ovšem nebudeme opírat o krátkou hrací dobu, nýbrž o rozvržení samotných kapitol. Potenciál, který titul skýtá, zůstal ze značné části nevytěžen a pasáží, které byly plné tempa a užívali jsme si je díky nápaditému používání herních mechanik, zde bylo jako šafránu. Na druhou stranu si vývojáři zaslouží pochvalu za to, jak celistvě působí příběh a jeho dobové zasazení s různorodostí charakterů, které během dobrodružství Amicii a Huga potkáte.

A Plague Tale: Innocence nás v kůží mladé dívky Amicii vyvrhne do Francie ve 14. století. Originálnímu příběhu občas vázne uvěřitelnost, ale svým pojetím si vás dříve nebo později podmaní. I přes nějaké mrzutosti (ovládání, dabing, herní doba) se jedná o titul, který si zaslouží svou šanci. Zda dobové zasazení, příběh a krysí hordy přilákají hráče a pozitivně se to projeví na prodejích, ukáže až čas. V našich končinách se hra dočkala české lokalizace v podobě titulků. Od nás si Amicia a Hugo odnáší dva body nad průměr.

Vývojáři: Asobo Studio

Vydavatel: Asobo Studio

Velikost: 38.24 GB

Datum vydání: 14. 5. 2019

Platformy: PlayStation 4 (Recenze), Xbox One, PC

 

1 komentář

  1. Sto lidí, sto chutí, mně ten dabing naopak přišel super…komu se nelíbí, může si přece hru přepnout do francouzštiny, srážet body za něco, co se dá volitelně nastavit…meh.
    Jinak napsat jako mínus “místy lineární” ke hře, která JE taková po celou dobu a nijak se s tím netají… no na tuhle hru mám mnohem pozitivnější názor než tento recenzent, ale jak jsem zmínil v úvodu – sto lidí, sto chutí…

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno