Opět je tu ono roční období, kdy ze stromů padá listí a v našich domovech se začíná topit a my místo ledového nápoje s ledem stavíme vedle klávesnice horký šálek čaje s medem. A stejně jako stromy každý rok shazují listí, i Activision vydává nový díl Call of Duty.
Ten letošní má podtitul Vanguard a studio Sledgehammer Games, které stojí za jeho vývojem nás po několika letech opět bere zpět do druhé světové války.
Recenzovaný verze hry: PC
Jak už jsem několikrát v minulých recenzích psal, nejsem fanouškem stříleček, které se odehrávají v dobách první, potažmo druhé světové války a mám mnohem raději válčení v přítomnosti nebo lehce vzdálené budoucnosti. Po zkušenostech s WWII, které vyšlo v roce 2017 mé hráčské srdce s novinkou o tom, že letošní CoD bude opět z této doby nijak nezaplesalo a mé očekávání se mnohem více zaměřilo na konkurenční Battlefield 2042. To jsem ovšem netušil, jak škaredě jsem se v tu chvíli mýlil.
Call of Dutry: Vanguard mě od první minuty, kdy jsem do něj vstoupil naprosto uchvátilo a chytlo natolik, že se od něj nemohu odtrhnout. Je až neuvěřitelné jak skvělou práci Sledgehammer Games odvedlo a jak parádně se to celé hraje i přes pár drobných chyb, které tu ze startu jsou. Ale vezmu to pěkně popořadě.
Kampaň
Začnu příběhovou kampaní, která sice není kdovíjak dlouhá, ale zato intenzivní a relativně zábavná. Příběh začíná v v Hamburku, Německo, 1945, na konci druhé světové války. Úkol mise zní: Najděte plány Projektu Phoenix, přísně tajné! OK co je to za plány nikdo neví a to ani většina samotných nacistů, které na své cestě pozabíjíte. Vlastně vůbec nezáleží na tom, jaký to je plán, je jasné jedno, je nacistický a je třeba jej zničit s pomocí malého týmu elitních vojáků z britských, ruských, amerických a australských ozbrojených sil.
V jádru se kampaň Call Of Duty: Vanguard hraje stejně jako kterákoliv jiná kampaň Call of Duty od roku 2007. Díky plynulému a intuitivnímu ovládání se utkáte se zdánlivě nekonečným množstvím kompetentních nepřátel, což vede k sérii šílených přestřelek, které střídají přehnaně dlouhé, ale sympatické filmečky. Ovšem ať to zní jakkoli divně, tak vězte, že i zde je kampaň postavena na příběhu a vcelku i zajímavém a ne jen na sérii divokých přestřelek, kde je příběh vedlejší a nepodstatný. Navíc Call of Duty poprvé za dlouhou dobu přidává do známého vzorce některé nové mechaniky. Mnohé z nich přicházejí, když se kampaň vrací do dřívějších dob války, aby poskytla určitý pohled na různé členy týmu.
Kupříkladu v roli Kingsleyho skutečně velíte svým vojákům a můžete jim nařídit útok na skupiny nepřátel, prolomení dveří nebo aby se dali dohromady. Díky tomu máte lepší pocit z vojenského prostředí. Během Wadeova flashbacku se podíváte na oblohu, nad Tichým oceánem, abyste se utkali se Zero a svrhli bomby na paluby nepřátelských letadlových lodí. V roli Poliny Petrovové, která platí za elitní sniperku se krom lezení a skákání budete muset i mlčky plížit více, než kdykoli předtím a takto bych mohl pokračovat dál, ale lepší bude, když si to zahrajete sami.
Ne všechny přírůstky do příběhového režimu Call Of Duty: Vanguard jsou však tak podstatné. Kupříkladu munice, tu můžete sbírat ze země, doplnit si ji z muničních boxů, ale také ji můžete získat prohledáním padlých nepřátel. A buďte si jisti, že tady té munice bude třeba opravdu hodně. Celá kampaň se navíc odehrává ve skutku překrásných kulisách, které jakoby vypadly z akčního filmu. Jedinou chybou, kterou kampaň má je, že je velmi krátká, ale Call of Duty už dávno není o kampani, ale hlavně o multiplayeru.
Multiplayer
I mutiplayer samotný se dočkal řady nových prvků a režimů. Novinkou je například možnost otevírání oken, proražení stěn a konstrukcí, což znamená, že ne každé místo, které budete považovat za úkryt pro doplnění zdraví je tím nejvhodnějším. A i když je docela zřejmé, co je a co není zničitelné, tak zastavení se v multiplayeru znamená téměř jistou smrt.
Multiplayer Call of Duty: Vanguard zahrnuje také dva nové režimy. Tedy dvě nové variace starších režimů. Nejprve je tu „Champion Hill“, přepracovaná verze „Gunfight“ z Call Of Duty: Modern Warfare a Black Ops Cold War. V něm hrajete „Deathmatch“ nebo „Team Deathmatch“ proti 7 týmům po 1, 2 nebo 3, z nichž všechny sdílejí omezený počet životů, kdy vítězný tým je ten, který jako poslední zůstane na nohou. Tento režim mi do oka příliš nepadl a raději se mu osobně obloukem vyhýbám. Druhým novým režimem je „Patrol“, tento režim je postaven na základech režimu Hardpoint, ale s tím rozdílem, že musíte dobýt a udržet bod, který se po celou hru pomalu neustále pohybuje po celé mapě. Díky tomu vznikají skutečně zábavné momenty, kdy bod prochází i různými patry budov.
Kromě těchto dvou novinek nabízí Vanguard i další tradiční režimy, které jsou každoročně součástí této střílečky jako: Deathmatch, Team Deathmatch, Kill Confirmed a další, které se odehrávají na celkem 16ti mapách, 4 zbývající jsou pro režim „Champion Hill“.
Co se zbraní týče, tak zde máme i tentokrát na výběr z široké řady arzenálu od pistolí, přes útočné pušky, SMG, Sniper Pušky, raketomety a další. Stejně jako v předchozích dílech i tentokrát budete muset všechny zbraně postupně odemknout a vychodit si všechny perky (těch je tentokrát úctyhodných 10), které vám hru zpříjemní a urychlí likvidaci nepřátel. Zajímavou roli v tomto směru tentokrát sehrávají jednotlivý operátoři, kde každý z nich má svou oblíbenou zbraň. Ta se v jeho rukou odemyká o něco rychleji než normálně a pokud použijete nějaký 2x XP Weapon Token, navíc v hard-core režimu, tak máte zbraň otevřenou během několika her. Pokud byste si chtěli odemknout i alternativní záměrné kříže a body, tak si budete muset počkat, tato možnost je zatím bugnutá a bude se muset vyřešit některým z nadcházejících patchů.
Co však musím multiplayeru vytknout je špatný spawn systém, který se projevuje v některých režimech a menších mapách jako je Dome, Castle a několika dalších. Doufám však, že toto je věc, kterou vývojáři brzy opraví.
Zombies
Režim Zombies nazvaný „Der Anfang“ je zpět. Obvykle netrávím téměř žádná čas hraním zombíků, ale také chápu, že má obrovskou fanouškovskou základnu, která na tento režim čeká stejně dychtivě, jako já na multiplayer. Je třeba připomenout, že režim Zombies nemají na svědomí vývojáři ze Sledhammer Games, ale o jeho vývoj se postaralo studio Treyarch. Ovšem i tak se nemusíte ničeho obávat a váš postup z multiplayeru se přenese i do režimu Zombies, což je dobré.
Režim samotný se také odehrává v období 2. světové války, ale do jisté míry má spojitost s režimem Outbreak Cold War. Tento režim jak už název napovídá je opět o tom, abyste se postavili armádě nemrtvých vojáků. Zpočátku se režim hraje stejně jako kterékoliv jiné Zombies, kde se snažíte přežít vlny stále odolnějších zombíků, k čemuž vám pomáhají pouze vylepšení, která najdete a vylepšení zbraní, které si koupíte.
V „Der Anfang“ dostanete řadu cílů zahrnujících cestování skrz smrtící portály. Tyto portály (které jsou výrazně rychlejší než portály v Outbreaku) vás přesunou na jiná místa, kde budete plnit různé cíle. Jedním z nich je například Harvest, kde musíte do obelisku vložit runové kameny. Problém je v tom, že vlastně nemusíte krom střílení nic moc dělat, protože runové kameny získáváte zabíjením zombíků, a protože zombie cítí lidské maso, stačí vám tak stát vedle obelisku a čekat, až k vám zombie přijdou. Ale aspoň Zombies nabízí nějaké cíle, které musíte plnit, namísto bezduchého sekání hord nemrtvých za účelem přežít. Dovedu si představit, že pro někoho to jednoduše může být jeden z nejlepších zombie zážitků, které které dosud hrál, ale já raději dál zůstanu u multiplayeru.
Celkově
V okamžiku, kdy napíšu, že nejhorší věcí, kterou Call of Duty: Vanguard má je krátká kampaň, nepříliš vydařený režim Champion Hill, na malých mapách špatný spawn systém a drobné bugy jako odemykání záměrných křížů a bodů, tak letos máme před sebou opravdu vydařený díl, který si bez debat zaslouží místo ve vašich herních systémech a sbírkách.
Vývojáři: Sledgehammer Games, Treyarch
Vydavatelství: Activision
Datum vydání: 5. 11. 2021
Platformy: PC, PS4, PS5, Xbox One, Xbox Series X | S
Česká lokalizace: NE
