Jak zajistit aby se v lokálním kompetitivním multiplayeru pobavili kovaní hráči i úplní nováčci, přičemž by si ti první druhé zmiňované nenamazali během pár sekund na chleba? Dejte všem do ruky telefon a na něm jedno jediné tlačítko. Vždyť to zvládne mačkat i cvičená opice… nebo spíše šimpanz.
Recenzovaná verze: PlayStation 4
Ano, jedno tlačítko. To stačí k ovládání všech z osmnácti miniher nové párty hry Chimparty, určené výhradně na PlayStation a jejich originální službu PlayLink. Pro vysvětlení, hry pro platformu PlayLink se neovládají gamepadem, ale po stažení příslušné aplikace z Google Play popřípadě App Store a jejím zapnutí, lze hry ovládat prostřednictvím obyčejného smarphonu.
Hry na PlayLink jsou zaměřené zejména na skupiny přátel a v těch fungují zdaleka nejlépe. Nejinak tomu je i v případě recenzované Chimparty. Až čtyři hráči si osvojí jednoho z pestrobarevných opičáků, se kterým se poté s ostatními připojenými hráči (pokud jich je méně než čtyři, chybějící místo zaplní umělá inteligence) pustí do zápolení v tu více, tu méně povedených minihrách. Slovo „mini“ je skutečně na místě, až na výjimky totiž všechny sfouknete hravě do jedné minutky.
Na jeden dotyk
Samotných miniher není úplně málo. Zastoupeny jsou aktivity od jednoduché vrhání opičáků na basketballový koš, skákání přes sudy, nebo třeba zápolení, ve kterém se snažíte po vzoru nintenďáckého Splatoonu přebarvit co největší plochu arény na svoji barvu. Velice dobře pak fungují zejména kooperační minihry, kdy jsou hráči náhodně rozděleni v týmech a snaží se vstřelit hokejkou puk do soupeřovi brány, nebo třeba ve variaci na legendární Pong vstřelit poletující projektil soupeři za záda. Každý z hráčů přitom ovládá ťukáním na display pouze jeden směr plošinky. Vždy je k ovládání využito jedno jediné tlačítko, v některých případech tak vybíráte sklon a sílu výstřelu opičáka, podobně jako v golfových hrách, jindy zase každým puštěním tlačítka začne váš chlupáč měnit směr. Možností ovládání slušné množství a vždy je vše před prvním spuštěním minihry vysvětleno v funkčním tutoriálu. I přes zmíněné však autoři zvoleným způsobem interakce naráží na jeho limity a minihry nejsou ani zdaleka tak různorodé, jak by mohly. Někteří ze spoluhráčů se u některých méně povedených taškařic nudili klidně i na druhé zahraní a to rozhodně příliš dobrá vizitka není.
Hlavním herním módem je režim deskové hry, kde se před hráči rozprostře mapa s klasickými políčky alá stařičké „čllóbrdo“, na které se jednotlivý opičáci na základě výkonů v minihrách předhánějí v honbě za trofejí se zlatavým banánem. Pro vyvážení slabších hráčů vždy poslední vrhá kostkou, přičemž výsledkem hodu se nejen posouvá po herním poli, ale může negativně ovlivnit i ostatní soupeře. Díky políčkům na hrací desce jako je například to, které hráče posune třeba o tři dílky blíže k cíli, však není režim úplně fér a vlastně může hravě v celkovém součtu ostrouhat ten hráč, který jinak v minihrách obsazuje přední příčky, protože jeho soupeř měl prostě štěstí při házení kostkou. Ono ale v konečném důsledku o výhru až tak nejde, hlavní je zábava. Hru jsme hráli jak s hráči, kteří mají po virtuálních světech naběháno bez nadsázky tisíce hodin, tak s těmi, kteří podle vlastních slov hráli naposledy „starýho Mária“. Bavili se svorně všichni.
Na chvíli prima, ale co pak?
Jak už bylo řečeno, skoro každá z miniher trvá pouze pár desítek sekund a i když má každá několik variací i s různými aktivními prvky, zasazenými do některého z pětice obsažených světů (pirátského, strašidelného, čarodějného, džungle a sci-fi), dokáží se ohrát maximálně během několika hodin. Navíc v jednom hraní už zdaleka taková prča není. Hra sice nabízí i sólový režim, kdy hráče po hrací desce nahání orangutan s nutkáním otřít o šimpanzí ksicht šlehačkový dort, ale samotného vás prostě každá z miniher bude bavit jen párkrát. Daleko použitelnější nám přišel mód, ve kterém se hráči utkají v desítce náhodně zvolených miniher, a ten, kdo na konci dosáhne nejvyššího množství hvězdiček, vítězí. Nabídku módů doplňuje možnost vybrat minihry ručně… no a to je bohužel celé. Hře schází prostředky, jak hráče udržet po více než několik slušně zábavných partií. Za sesbírané hvězdičky si sice v aplikaci odmykáte kosmetické předměty pro své opičáky, ale ani ty není problém sesbírat do pár hodin všechny.
Chimparty je ideálně v maximálním počtu čtyř hráčů slušná zábava, která dokáže nabídnout humorné chvilky a výbuchy smíchu (prdění za letu funguje zjevně na všechny generace). Obsažené minihry však i přes svoji relativně slušný počet a náplň nedokáží hráče udržet v počáteční euforii příliš dlouho a zejména ty méně povedené dokáží nudit už po několika málo partiích. I přes závěrečná kritická slova můžeme Chimparty na společné večery s klidným svědomím doporučit. Jako sbírka miniher v jednom balení funguje obstojně.
Vývojáři: NapNok
Vydavatel: Sony Interactive Entertainment Europe
Datum vydání: 14. listopadu 2018
Cena v PS Store: 549,-
Velikost hry: 5.2 GB
Platformy: PlayStation 4 (Recenze)
