Když jsem poprvé vkročil na tajemnou krajinu Kepleru, uvědomil jsem si, že Bungie připravilo něco zásadně odlišného od dosavadních rozšíření. The Edge of Fate se nebojí experimentovat – nové Strand schopnosti, čtyři exotické pušky a dynamické aktivity mají dát hráčům důvod opět se do této hry vrátit, otázka zní, zda tomu tak opravdu je?
Na The Edge of Fate jsem se vydal hned první den po launchi a okamžitě mě zaujala netradiční, nelineární struktura kampaně, která se odehrává na nové lokaci Kepler. Místo klasického sledu misí můžete volně prozkoumávat oblasti, sbírat lore a odemykat vedlejší příběhové linky, což zásadně oživuje tradiční Destiny 2 postup. Celkově působí DLC lehce experimentálně a ne každému může sednout.
Po porážce The Witness se Destiny 2 vydává do nového vyprávěcího oblouku nazvaného „Fate Saga“. The Edge of Fate tak označuje první kapitolu tohoto příběhu, v níž se hráči přesouvají daleko za hranice známého Solárního systému.
Centrálním motivem je záhadná pozvání od entity zvané The Nine, která existuje mimo čas a prostor. Hráči, včetně Ikory Rey a Driftera, jsou teleportováni na planetoid Kepler prostřednictvím podivného 21. století inspirovaného vagónu metra. Cílem je odhalit, co tato setkání s „Temnými“ a jejich posly znamenají pro budoucnost galaxie.
Na Kepleru se družina setkává s Lodi (Dr. Louisem Yerem), pohybujícím se záhadným průvodcem z období raného vesmírného věku Země. Společně pátrají po tajemstvích temné hmoty, která ovlivňuje místní Exiles, a chystají se zastavit pracoviště pro výrobu nebezpečných částic předtím, než padnou do rukou Archona a Vexů.
Kampaň je rozvržena do čtrnácti misí s nelineárním postupem, který umožňuje hráči volit pořadí některých úkolů a vracet se k něm podle potřeby. Příběh tak kombinuje akční pasáže s časovými paradoxy, hádankami a silnými narativními zvraty, čímž dává tušit daleko větší rozměry nadcházejících kapitol.
Reset levelu zbraní a armoru 3.0 po launchi vymazal roky budovaného progresu. Cesta k novému stropu 200 se vleče a tempo odemykání schopností je zbytečně pomalé. Ztráta pocitu síly, jež jsme roky budovaly je ta tam. Myslím, že toto vyvolá spíše frustraci než chuť pokračovat. Endgame obsah postrádá nová překvapení – Nightfall a prestižní aktivity recyklují staré mapy a odměny téměř vždy závisí na štěstí, nikoli na dovednosti či vytrvalosti.
Systém Armor 3.0 je příliš jednoduchý a snižuje variabilitu buildů. Každý bod statů má menší dopad na celkovou sílu. Navíc bonus za překročení 100 bodů není dostatečnou motivací hledat speciální sety.
Edge of Fate představilo nové exotiky i legendární kusy.
Čtyři nové exoty přinášejí skutečně odlišné herní styly. „New Land Beyond“ dává sniperům nostalgii z No Land Beyond s 72 RPM, ale s headshot škálováním až na úroveň Izanagi’s Burden. „Third Iteration“ kombinuje trosky Vex sám sobě, když tři střely splynou v jeden smrtící výstřel a po precision killu vám daruje neviditelnost a truesight. „Graviton Spike“ je hybrid Arc-handcannonu a Stasis-shotgunu, kde zabití v jednom módu tankuje buff do druhého. Nejsilnějším zážitkem ale nakonec zůstává raidový „Whirling Ovation“, Strand rocket launcher, který při nabití i díky hotswapu doslova drtí bosse na první dobrou.
Mezi legendární novinky mě nejvíc baví krátkorozsahový hand cannon Aureus Neutralizer a Strand-auto rifle Auric Disabler z Trials, které svou přizpůsobitelností perk poolu otevírají nečekané buildy. Z playlistové nabídky mě pak nejvíce zaujaly bow Mercury-A s vysokou kadencí a sidearm Forgiveness s extra stasovým poškozením. Všech 19 nových legendárek má svou roli v PvE i PvP, díky novým perkům jako Onslaught, Dragonfly či Threat Detector, které byly odhaleny už během preview.
Dark Matter schopnosti zněly lákavě, ale ve skutečnosti jim chybí hloubka. Teleportace, tvarování hmoty či energetické koule—nabízí na papíře slibné možnosti, ale jejich použití se po několika hodinách hry rychle omrzí. Sekvence hádanek a temné oblasti působí spíš jako nucené tutoriály než jako skutečná herní evoluce.
Aktivity
Kampaň na Kepleru nabízí 14 misí s napínavými zvraty, ale planeta jako taková působí vizuálně jednotvárně a spousta hádanek zvyšuje spíše frustraci než zábavu. Často jsem postrádal motivaci podrobněji prozkoumávat zóny mimo hlavní příběhovou linku, protože design lokací nenabídl výraznou diverzitu a některé sekvence jsou protáhlé.
Nový Portal menu systém je naopak vítaný QoL upgrade: rychlý přístup k legacy misím a sezonním playlistům výrazně urychluje hledání lootu či farmu Catalysts bez zbytečných přesunů mezi oblastmi.
Endgame obsah se zatím opírá o recyklaci Nightfall a prestižních aktivit z předchozích sezón, což nenabízí motivaci pro high-end hráče. Mezi aktivity patří povinná návštěva nového raidu The Desert Perpetual, který kromě Whirling Ovation přináší několik vychytaných encounterů spojujících strandové mechanismy s klasickým boss-fightingem. A
Bohužel se ale rozšíření potýká s řadou potíží
První zřejmý problém je, že The Edge of Fate zaznamenalo nejnižší start hráčů v celé historii Destiny 2. Na Steam Charts se počet hráčů během launch dne vyšplhal jen k hranici kolem 100 000, což je přibližně třetinový výkon oproti předchozímu The Final Shape
Raidové a dungeonové aktivity trpí masivními bugy a desynchronizacemi, kvůli kterým často dochází k soft-lockům a nečekaným pádům. Zdá se, že Bungie tu napáchalo spoustu chyb, které zatím ani nestačí opravovat.
Závěr
The Edge of Fate je podle Bungie jedno z nejambicióznější rozšíření Destiny 2 za poslední roky. Bohužel ale řada změn působí spíše nedotaženě. Zpomalený progres a limitující kompromisy v redesignu dovedností snižují celkovou hratelnost. Pokud hledáte svěží mechaniky a překopání osvědčených systémů, najdete tu dost materiálu. Pro milovníky čistého endgame ale Edge of Fate možná nenaplní jejich očekávání.
