K poctivé FPS hře patří i pestrá paleta natřískaných kvérů. Jde to však i bez nich? Co když raketomet nahradí ničivá magie a brnění energetický štít? To se vydáme zjistit do Aveumu, světu zmítaném nekonečnou válkou bitevních mágů.
Recenzovaná verze: PlayStation 5
Immortals of Aveum (dále jen IoA) nejsou rozhodně první hrou, která sází na střílení magických výbojů místo na staré dobré flinty. Takovému Lichdome: Battlemage je už ale skoro deset let a hra díru do světa rozhodně neudělala. IoA přitom skrýval nebývalý potenciál. Za hrou sice stojí neznámé Ascendant Studios, jeho ředitel i kreativní tvůrce celé hry je však veterán herního průmyslu Bret Robbins. Ten má ve svém resumé působivé kousky jako Dead Space či singleplayerové kampaně několika dílů Call of Duty. Navíc jde o jednu z prvních her poháněných Unreal Engine 5. Potenciál a jeho naplnění jsou však dvě rozdílné věci.
Aveum, magický svět bez hranic
Vytvořit svébytný fantasy svět od píky je zatraceně těžké. IoA nevychází z žádné předlohy, přesto se snaží univezum pečlivě budovat. Podobně jako v rozjezdových dílech fantasy literatury se tak musíme se zdejším světem nejdříve seznámit a pro úplné pochopení zdejších zákonitostí je třeba věnovat hře značnou pozornost. Na hráče tak čeká značné množství zpočátku trochu neuchopitelných názvů a frází, které trochu kontrastují se zvoleným jazykem a způsobem komunikace hry.
Hlavní hrdina Jak vyrůstal ve slumu a nikdy příliš nehleděl do budoucnosti. Po tragických událostech v sobě však nalezl nebývalé vlohy k ovládání magie. Jako jeden z mála totiž dokáže zkrotit všechny tři magické elementy a její energii přetvářet v ničivá kouzla. Stává se tak aspirantem na pozici „Nesmrtelného“, elitní jednotky bojových Magnusů jedné z frakcí zdánlivě nekonečného konfliktu známého jako The Everwar. Ano, opět jde o variaci na téma „Vyvoleného“, na což jsme narážel již v recenzi na letošní Atlas Fallen. IoA naštěstí s provařeným konceptem pracuje daleko lépe a hned z prvních cutscéně je znát, že na hře pracovali šikovní tvůrci.
Je ještě „cool“ říkat slovo „cool“?
Ač jde hra v jádru magickou střílečkou, na příběh a svět je kladen pořádný důraz. Tady se dostáváme k jedné z nejvíce subjektivních stránek hry. Styl vyprávění je velmi specifický a nejspíše bude mezi hráči vzbuzovat kontroverzi. Postavy hovoří soudobým jazykem a občas se hra až moc na sílu snaží být „cool“. Autoři ve stvořených postavách zjevně natáhli ruku k současným teenegerům a uvolněné dialogy mohou leckomu vadit. Hra v tomhle dost balancuje na okraji mezi nechtěnou trapností a přehnaným bravadem, ale dle mého vkusu z pomyslného okraje nespadla jako třeba letošní scénáristický cringefest Forspoken.
Pár hloupých a dětinských vtípků tak lze přejít a vyprávění mne po několika hodinách začalo bavit. Svět i postavy jsou relativně zajímavé a dialogy nepůsobí jako zbytečná výplň (opět se dívám tvým směrem, Atlas Fallen!). S protagonistou Jakem bych sice na pivko asi nezašel, ale postavy dokáží hráči utkvět. Schválně mrkněte na princeznu Zandaru s bicepsy Arnieho v době jeho největšího rozpuku. Hře v tomhle ohledu pomáhá i velmi dobrý dabing.
Rudá, modrá, zelená
I když hra hráči předložila vcelku funkční nové univerzum, největším lákadlem je bezesporu akční hratelnost a destruktivní magie. Jak dokáže ovládat všechny tři magická odvětví a libovolně tak mezi typy magie přepínat. Rudá zde zastupuje brokovnice, modrá precizní zbraně na větší vzdálenost a zelená sází převážně na rychlý sled samonaváděcích projektilů. Vaše rukavice vždy pojme jeden typ základního útoku pro každou z barevných variant. K dispozici jsou však i ničivá kouzla, která spotřebovávají dílek magické energie, či zatraceně uspokojivý proud magické energie, kterým jednou za čas můžete pročistit šiky nepřátel.
Možnosti boje se postupně přirozeně rozrůstají o další magické možnosti, a i když si na soubojový systém asi chvíli budete zvykat, rozhodně se povedl. Takový magický bič dá zavzpomínat na skvělé FPS Bulletstorm, nechybí však ani možnost nepřítele zpomalit pomoci kouzelných granátů. Pocit ze sesílání kouzel je výborný a má tu správnou šťávu. Nepřátelé jsou navíc poměrně různorodí a hra vás nutí k využívání všech dostupných možností. Postavu je možné navíc přizpůsobit důrazem na některou z magických tříd, používat však budete stejně všechny. Do mírného stereotypu hratelnost upadá až ke konci hry, když autoři přestanou hráče překvapovat novými udělátky a kouzli. Z RPG her do hry zavítala i možnost tvorby a úpravy výbavy. Nejde sice o kdovíjak komplexní systém, příliš však nepřekáží.
Skoky i plachtění vzduchem
O poznání horší je to s pohybem postavy. Hra obsahuje i komplexní plošinovkové pasáže, zejména v rámci nepovinných výzev, kvůli nesmyslné nemožnosti zachytit se za okraj platformy budete u hraní občas zuřit. Při skocích vyžadujících preciznost jsem se kvůli pohledu s první osoby měl občas problém na plošinku správně trefit a sem tam se odmítne magický bič zachytit na správném místě.
Ač je hra koncipována do kapitol, není tak lineární, jak by se mohlo zpočátku zdát. Na spoustu míst v úrovních se během první návštěvy není možné dostat dokud v rámci příběhu nezískáte kýženou schopnost. Dříve navštívené lokace je poté možné pomocí portálů znovu prozkoumat a dříve nepřístupná zákoutí tak hráči konečně vydají svoji odměnu. Ty nejlepší kousky však skrývají nepovinné zkoušky, jejichž úspěšné pokoření vedle ke zvýšení zdraví či zásoby magie, občas Jaka naučí i nové kouzlo. Jedinou výtkou ke zkouškám (zde pojmenovaným Shroudfanes) bych měl k prostředí, ve kterém se odehrávají. Má jít místa mimo prostor a čas, vizuálně jsou si však velice podobné a působí lehce odflákle.
Unreal Engine 5 v plné síle?
Co se týče vizuálu, je hra ostatně hodně nekonzistentní. Užitý Unreal Engine 5 sliboval grafické hody, které se však rozhodně nekonají. Třeba hlavní postavy vypadají velmi slušně a jejich mimika je skvělá. Kouzla dokáží vytvořit krásný efektivní chaos na bojišti, přitom se hra jen málokdy stává nepřehlednou. Na druhou stranu některá prostřední působí jako poskládaná z opakujících se objektů a hlavně z počátku jsem bojoval s podivným filtrem, díky kterému byly barvy nesmyslně bledé. Venku je však již úprava, která v tomto ohledu umožňuje vzhled hry alespoň částečně přizpůsobit.
O povedeném dabingu již řeč byla, skvělá je i většina zvuků kouzel či nepřátel. O něco horší je to s hudebním podkresem zejména v klidových částech, když se věnujete průzkumu. Ústřední linka z menu mne však zaujala na první dobrou.
Recenzi píši až po zevrubném prozkoumání hry nějakou dobu od vydání. Z dosavadních dat je bohužel patrné, že hra komerčně nejspíše dost propadne a na případný druhý díl si tak můžeme nechat zajít chuť. Jestli za to může špatně zvolená marketingová strategie vydavatele EA, či přeci jen trochu přestřelená cena (skoro dva tisíce Kč) nechám na analýzu někomu jinému. Je to škoda, hra má sice zcela zjevné rezervy a třeba způsob vyprávění bude nejednomu hráči lézt na nervy, přesto je z ní cítit sympatická snaha o nový přístup k žánru FPS. IoA nemám problém doporučit, mezi military střílečkami totiž metání pestrobarevných blesků a magických výbojů, působí vlastně dost osvěžujícím dojmem.
P. S.: Hře je spíláno za žalostný technický stav PC verze, kterou mají problém slušně rozhýbat i výkonné sestavy. Na druhou stranu, PS5 verze je ve velmi dobré kondici a při hraní jsem narazil jen na minimum bugů.
Vývojáři: Ascendant Studios
Vydavatel: Electronic Arts
Datum vydání: 22. srpna 2023
Cena v PS Store: 1.899,- Kč
Multiplayer: Ne
Platformy: PlayStation 5 (Recenze), Xbox Series X/S, PC
Herní doba: 20-30 hodin
