Skupinka podivínů se s pomocí středověkých zbraní probojovává hordou přerostlých krys a rozpadajících se válečníků. Tak by se dal v jednoduchosti popsat úvod do Warhammer: Vermintide 2, ovšem ona zběsilá a zábavná jízda pokračuje dál.

Recenzovaná verze: PC

Elfka s očima jak na pervitinu si otře krev z obličeje, pohodí emo patkou a upustí nějakou uštěpačnou poznámku směrem k jednookému hubeňourovi, který vypadá jako kdyby právě dělal roleplay na španělskou inkvizici. Trpaslík se ztrácí pod náporem nepřátel, zatímco se snaží zvednout pyromaniackou čarodějku, která už to zase přehnala a podpálila se. A najednou se objeví obří monstrum, z části chobotnice, z částí potrat, těžko říct co to je. Elfce přijde jako dobrý nápad dát si s ním duel a tak odběhne z dohledu společníků na sebevražednou misi. Hubeňour kolem máchá párátkem, teda, chci říct, rapírem, když tu najednou se za něj teleportuje postava připomínající sumo zápasníka na krokodilu (ne na krokodýlovi, na krokodilu – ale radši to negooglujte). Ten se natáhne a přilevituje si inkvizitora k sobě, kde ho vycucne jako Sasha Gr- No, prostě ho vycucne, jak se patří. Zoufalí hrdinové ještě chvíli sledují, jak jsou jejich těla po smrti zneuctěna a potom se na obrazovce objeví smutný nápis “DEFEATED”.

Inu, takhle vypadá většina her, nebo “ranů”, jak je nazýváme my, zkušení hráči Vermintidu 2. Říkáte, že to nezní moc zábavně? Tak to se sakra pletete. Vermintide 2 je jedna z nejlepší co-op her, co jsem kdy hrál, a to jsem jich hrál… No, asi tak pět, možná deset, ale tahle hříčka je zdaleka nejlepší.

Pokud nevíte o co jde, hra je pokračováním titulu Warhammer: End Times – Vermintide, což byla kooperační akce připomínající například kultovní zombie vyvražďovačku Left4Dead. Akorát že ve fantasy světě. S meči. A bojovým systémem, který působí ještě plynuleji než v Chivalry, což je co říct. Prostě si s bandou kamarádu každý vyberete postavu, která je vám nejsympatičtější (což vzhledem k tomu, že jde de facto o partičku psychopatů může být různě těžké) a skočíte do jednoho z několika levelů, kde už jen kosíte krysy. Ehm, skaveny. Celá věc se totiž odehrává ve světě Warhammeru, který má úžasný lore, perfektní charaktery… a podle všeho dost fanatické fanoušky, kteří vás, pokud skaveny nazvete krysami, pravděpodobně upálí jakožto heretiky. Ale vážně, Warhammer může být poměrně zajímavý a pokud máte zájem dozvědět se něco víc než nutně potřebujete, zdrojů je spousta. Já jsem tu ale kvůli trhání krysích pracek.

Druhý díl se tedy nese v podobném stylu jako jeho předchůdce, ale přidává i něco navíc. Nejvýznamější změnou je rozšíření výběru postav. Sice zůstává pět základních hrdinů (Poznámka: původně jsem chtěl dosadit jejich “vtipné” přezdívky, ale sakra, už takhle ta recenze nemá moc velkou informační hodnotu, od teď seriózně), ale každá má další tři kariéry. A není to takový ten styl kariéry, který děláte šéfovi pod stolem, je to spíš něco jako classa. Takže pokud chcete hrát za elfku (pokud ano, pravděpodobně máte doma schovaný alespoň jeden obrázek Legolase a když je vám smutno vytáhnete ho a něžně ho hladíte, přiznejte se) můžete si vybrat buďto kariéru “Waystalker”, což je klasický lučištník, “Shield Maiden”, která reprezentuje takového rádoby tanka a nebo “Shade”, jedinou stealth postavu ve hře. Začínáte ovšem jen s jednou kariérou, ale jak plníte mise a získáváte expy a tedy i levely, časem si odemknete i ty další. Každá postava má k dispozici určitý počet zbraní, které získáváte po skončení mise z beden. Ano, jsou tu loot boxy. Naštěstí je však odemykáte jen ve hře a rozhodně je nemusíte (a vlastně ani nemůžete, pokud vím) kupovat za reálné peníze. A ani za Bitcoiny. Samotní vývojáři se k tomu poměrně vtipně vyjádřili, zařadili totiž funkci do hry dřív, než bylo to velké haló (ne Halo, to je zase Microsoft – Poznámka: Mám pocit, že už to vážně přeháním) okolo EA a jeho obchodních taktik. Pořád se jim ale systém lootu takhle líbí víc než jak jej vyřešili v první hře. Tam jste totiž vždy po dohrání levelu házeli kostkami a získávali vybavení podle výsledku. Záleželo tedy dost na náhodě, což tvůrcům nepřišlo správné a rozhodli se tedy odměny za levely vyřešit takto.

Ale už samotné hraní je odměnou. Když zrovna nemáte v očích kusy vnitřností, no, ani ve hře, ani v reálu, Vermintide 2 vypadá nádherně. V tuhle chvíli je k dispozici na 11 map a všechny z nich jsou překrásné. Klobouk dolů klukům z návrhového oddělení Fatsharku (to je název studia, ne ten frajer z “Pasti na žraloka”). Vymyslet, jak bude prostředí vypadat muselo trvat hodiny a já jsem jim za to opravdu vděčný, protože při hraní si možná všech detailů nevšimnete, ale doopravdy přispívají k celkové imerzi. Která je, jen tak mimochodem, naprosto famózní. Zvuky, přirozenost zbraní, to všechno vytváří velmi intenzivní zážitek. Když se prosekáváte hordami skavenů, zombáků, bojovníků Chaosu, feministek a další havěti, občas zapomenete, že jste jen ve hře. A když vám potom někdo vleze do pokoje a vy po něm vystřelíte z improvizované kuše, vytvořené z kancelářských potřeb a trefíte danou osobu do stehna, protože si myslíte, že jde o skavena, který hodlá vytáhnout rotační kulomet a zabít vás, není to úplně ideální. Ale ne že by se mi něco takového stalo… Pfff…  

Jediná věc, která hru trochu kazí jsou v tuhle chvíli bugy. Prostě nestojím o to, aby se do mě dostal rozpadající se dvoumetrový válečník. A to žádným způsobem. Kromě potíží s kolizemi trpí hra hlavně problémy ohledně bossů. Ti se občas někde zaseknou a nechtějí dál bojovat a někdy se prozměnu teleportují přímo mezi hráče a nejdou zabít. Jakoby Vermintide nebyl dost těžký sám o sobě, ještě přidejte super bosse…

Ale popravdě, nejhorší technické poruchy jsou většinou způsobeny internetem. Hra v tuhle chvíli totiž funguje tak, že server je v podstatě závislý na hostovi, takže pokud hru hostuje váš spoluhráč, který rád používá cyrilici a považuje Vodku za lepší herní přípravek než Madmonq (což může být klidně i pravda), budete zažívat těžké chvíle. Ale stejně jako většinu ostatních problémů se vývojáři snaží vyřešit i tenhle a během měsíce už budeme mít k dispozici dedikované servery, což všem určitě udělá radost.  

Vermintide 2 nestojí ani 30 euro, ale rozhodně skrývá velký potenciál. Pokud preferujete takový ten party styl hraní, přimějte pár kamarádů, pokud nějaké máte, si hru koupit a užijte si pár večerů bezúčelného vraždění. Nebo hraní Vermintide dvojky. Záleží na vás. Pokud ale chcete brát deratizaci o něco víc vážně, doporučuji najít si případné spoluhráče online, protože právě s takovými pomocníky jde dosáhnout těch nejlepších výsledků. A pokud čistou náhodou narazíte ve hře na mě, tak vám přeji hodně štěstí…

 

Přečti si  Hráči Warzone vyzývají vývojáře, aby opravili Groza iron sight glitch

Vývojáři: Fatshark

Vydavatel: Fatshark

Datum vydání: 18.3.2018

Cena digitální kopie:  711,- Kč

Velikost hry: 45 GB

Platformy: PS4, PC, Xbox One

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno