V tenkém kuželu světla svítilny se právě zpoza stolu zvedl váš obtloustlý šéf. Mručí a pomalu se sune vaším směrem. Ne, tentokrát po vás nebude chtít úřední záznam ze včerejší akce. Chce si kousnout, a že nemáte po ruce žádnou svačinu ho ani trochu nezajímá. Vítejte v Raccon City… městě nejhorších nočních můr.
Recenzovaná verze: PlayStation 4
Mohli bychom začít o tom, jaká je Resident Evil 2 naše obrovská srdcovka. Pravda je ale trochu složitější a pro tyto potřeby na chvíli zanecháme množného čísla. Resident Evil 2 totiž není ani tak má srdcovka, jako „ultimátní kalhotovka“. Ještě jako malinký klučina jsem chodil ke kamarádovi s PS One hrát, respektive koukat právě na RE 2.
Zpočátku jsme z toho měli oba tak nahnáno, že musel hrát kamarádův táta (noční můry spolehlivě zařídil už trailer s detailním záběrem na ohnilou držku nemtrvého). Moc mu to nešlo, nevěděl, jak mířit a nemrtví ho tak vždycky sežrali ještě než se dobelhal na policejní stanici. Bezesné noci malého Ondry byly na světě. Kdyby ho tehdy současný Ondra vytáhl za nohy zpoza postele, propleskl ho a seřval ať nebulí, že za nějakých dvacet let bude na předělávku své první noční můry psát recenzi, asi by mu moc nevěřil.
Under my umbrella, ella, ella, eh, eh, eh
Dost bylo ale vzpomínání, remake RE 2 totiž ani omylem necílí jen na fandy s růžovými brýlemi, ale má co nabídnout i současnému zmlsanému publiku. Nadějný policejní zelenáč Leon Kennedy si právě při příjezdu do svého nového zaměstnání jakožto člena policejního sboru Raccon City udělal krátkou přestávku u podezřelé benzínové pumpy. Do Raccon City má na svém harleyi namířeno i mladá humanitární pracovnice Claire Redfield, která zde hledá svého staršího bráchu Chrise (znalci série moc dobře vědí, co je tenhle řízek zač).
Místo benzínu zdarma se však Leon (popřípadě Claire…výběr postavy je na vás) vydávají na průzkum benzinové stanice, kde však již trochu zahnívající prodavač karty nebere, a místo toho by si společně s nemrtvou policejní hlídkou moc rád uhryzl kousek z mladé šunčičky. Hratelná pasáž na benzinové stanice je jednou z až překvapivého množství změn (původní verze vše odbyla cutscénou), které si pro nás vývojáři z Capcomu připravili.
Od incidentu u benzinové pumpy vše eskaluje rychlostí letu plivance z Nuseláku a hrdinům nezbývá, než se v obležení nemrtvých dobelhat do zdánlivě bezpečných prostor policejní stanice. Záhy ale zjistí, že zdejší policejní sbor je pořádně hladový. Resident Evil 2 sleduje začátky zombie nákazy a hrdinům tak při pohledu na logo biochemické firmy Umbrella Corporation ještě nevstávají vlasy na hlavě hrůzou. Objevování, proč vylézají umrlci lačnící po čerstvé lidské flákotě z hrobů, má i po letech svoje nezaměnitelné kouzlo, a i když příběh posouvají na první pohled pouze dialogy s hrstkou přeživších, je vyprávěn i samotným prostředím.
Rozdíly mezi hraním za Leona nebo Claire nejsou vyloženě zásadní a rozhodně tak nečekejte dvě hry v jednom. V drtivé většině případů se podíváte do stejných lokací a události se odehrají velice podobně. S každou z postav je však spojeno malé (hratelné) překvapení, které bychom vám neradi kazili a liší se i arzenál zbraní. Vězte však, že ať už si zvolíte Leona S. Kennedyho či Claire Redfield, zábavy a strachu si užijete skutečně v míře vrchovaté.
Pobertův plánek 2.0
I když se časem podíváte i na pár jiných lokací (zmiňme alespoň racconské stoky), odehrává se značná část hry na policejní stanici a v jejím nejbližším okolí. Průměrná policejní stanice (autor recenze shodou okolností v jedné takové slouží) se skládá převážně z relativně nudných kanceláří, přerušených maximálně nějakou tou výslechovkou a celou. Racconské policejní oddělení je však úplně jiný čajíček.
Už jen to, že je situována do prostor bývalého muzea, nabízí spoustu zajímavých lokací a prostorů k vytváření hádanek (o těch později). V celkově třech podlažích a garážových prostorách zde najdete na co si vzpomenete, od knihovny a obligátních kanceláří kriminalistů přes psinec s řádně nakrknutými hafany či střelnici až po márnici nebo komplex cel. Snad jen kuchyňka zde z nějakého důvodu chybí. Vzít nemrtvou prostitutku po hlavě pánvičkou by přitom nebylo vůbec od věci.
Právě v těchto prostorách rozehrává RE 2 neuvěřitelně našlapaný a infarktově atmosferický survival horor, kde chvílemi budete z hnusu na obrazovce odvracet oči, nebo kontrolovat spoďáry (no dobře, za ta léta toho přeci jen už sneseme víc, takže se vše obešlo bez nehody). RE 2 přitom nespoléhá primárně na laciné lekačky (i když i na ně občas dojde), nýbrž na neskutečně hutnou atmosféru. Vy moc dobře tušíte, že se ta hnusná mrtvola zvedne a pomaličku si pro vás dojde, jen nevíte jestli, a za jak přijatelnou cenu, se s ní dokážete vypořádat.
Pracuje taky s principem toho, že hráče občas daleko více děsí neviděné. Věřte nám, že když vás začne přibližně po třetině hry pronásledovat obří magor bez výrazu v obličeji s kloboukem na hlavě, budou vás jeho blížící se dupavé kroky děsit více, než hromotluk samotný. A když vás chytí? No řekněme, že tenhle pán tu skutečně není proto, aby vám ukázal trik se špičatým kloboukem…
Nejen proto, abyste Tyrantovi (tak se popsanému fešákovi správně říká) zdrhli, je nezbytné znát komplex policejní stanice na jedničku. K tomu dopomáhá skvělá mapa, která ukazuje nejen doposud nerozluštěné hádanky. Zaznamenává také nesesbírané předměty či napovídá, která okna by nebylo od věci zatlouci (jinak vám do baráčku naleze další hladová škodná).
Mapa se postupně stane vaším nejlepším kamarádem, protože i když jsou jednotlivé místnosti promakané do nejmenších detailů a nejsou si navzájem podobné, není problém se hlavně zpočátku v bludištích chodeb ztratit. Po mnohých lokacích policejní stanice se budete potloukat vícekrát, jelikož hra pracuje s rozsáhlým systémem relativně jednoduchých hádanek a klíčů. Pomocí páky tak po třech hodinách uvolníte přepážku, kolem které jste v minulosti již několikrát prošli. Tato mechanika je hlavně pro rané díly série typická, a i když na papíře možná zní jako otravná, ve skutečnosti funguje skvěle.
Kde jsem sakra nechal flintu?
Zevrubný průzkum okolí je přitom kruciální. Nábojů je málo a na to, že si po vzoru Texasana ze Simpsonů nazdařbůh zastřílíte do vzduchu, můžete rovnou zapomenout. Stejně tak nůž se po pár použitích opotřebuje, až se stane bezcenným. I na standardní obtížnost přitom i základní nemrtví neřádi vydrží minimálně tři šlupky z Leonova příručního kvéru do kebule. Na obtížnost „Hardcore“ vám pak ani bezchybná muška nepomůže a mnohým střetnutím se prostě budete muset vyhnout pomocí páru noh (tak dejte pozor, ať nejsou příliš ohlodané).
Spousta z nepřátel se přitom ještě jednou či dvakrát z mrákot probere a s kručícím žaludkem zamíří vaším směrem. Právě proto je nezbytné hledat zásoby, a i proto vám každá místnost (po deratizaci) rozzáří očička jako Vánoční stromeček. Každou skulinku prostě chcete prošmejdit zevrubněji, než důchodkyně Jaruška v Prostřenu.
Mezi sesbíranými věcmi se vedle obligátních nábojů do některého z nevelkého počtu palných zbraní (tady se na kvantitu vážně nehraje) a předmětů nezbytných k dalšímu postupu hrou, nachází také pixličky střelného prachu různé kvality, nebo léčebné a posilující rostlinky (obě lze kombinovat a vytvářet nové předměty). Každá ze zmíněných věcí přitom zabírá drahocenné místo v realisticky omezeném inventáři. To, že jste právě našli ledvinku, která rozšíří možnosti nesených věcí o dvě políčka, může často rozhodnou o bytí a (dočasném) nebytí vaší postavy. I tak vám ale nezbude než často navštěvovat odkládací bednu a uvažovat, s jakými předměty se pustit do průzkumu.
V tomhle ohledu nás trochu vytáčelo, že nelze předměty měnit za chodu. Občas se tak stalo, že jsme měli v inventáři přebytečnou kudličku, kterou bychom rádi odložili na stůl, kde leží klíč, a ten naopak sebrali. Nic takového však hra neumožňuje a jediné řešení je tak další cesta k některé odkládací bedně.
Co tě žere?
Původní hru v remaku sice bezpečně poznáte, to ale neznamená, že nebudete překvapeni. Nenávratně pryč je fixní (a často dost nefunkční) kamera z dvacet let starého originálu. Tu nahradil pohled zpoza ramene, který je s námi již od čtvrtého dílu série. Pozměněné jsou celé pasáže (třeba hned ta úvodní) nebo upravené některé lokace. Děsivý sirotčinec tvůrci vybudovali od píky vyloženě pro účely remaku. Vše za účelem vybroušení hratelnosti. Možná trochu překvapivě se nevrátily některé typy nepřátel. Absentují třeba obří pavouci, kteří ale vzhledem k původu a podstaty G-viru nedávali příliš smysl. Chybí ale i Plant 43 (familiérně „Ivy“), jejíž vynechání mnozí fanoušci oplakali.
Nepřátele netvoří pouze ušouraní a uslintaní vobejdové. Notoričtí „krvaví zombíci“ (takhle jsme tehdy těmhle potvorám obráceným na ruby kdysi říkávali) alias lickeři jsou samozřejmě zpátky. Odpravit jen jednoho z nich vám pěkně provětrá skromné zásoby munice a daleko lepší je se před nimi schovat. Když to ale uděláte, můžete vzít jed na to, že při příští návštěvě lokace na vás bude starý vyhřezlý kamarád trpělivě čekat, a klidně k němu přibude několik dalších (rozhodně doporučujeme pečlivě zatloukat okna v přízemí). Základním typem a lickery to samozřejmě nekončí, občas se tak proběhnete za štěkotu plesnivějících dobrmanů, nebo si to rozdáte s některým ze zmutovaných bossů.
Je paradoxní, že zdejší zombie působí daleko živějším dojmem, než nepřátelé v kdejaké hře. Mají své vzorce chování a animace jsou parádní. Ke zmíněnému přispívá také fakt, že mrtvoly nepřátel zůstávají po celou hru ležet tam, kde jste je definitivně odpravili. Hra frčí na enginu z dva roky starého RE7, kterého však po vizuální stránce hravě strká do kapsy.
Po drtivou většinu herní doby vše funguje parádně. Jen asi dvakrát jsme se zasekli o nepřátele a nemohli proklouznout a párkrát vinou špatné kolize předmětů prosvítala hnáta nemrtvého policisty přes stěnu. I tyto momenty se však dají počítat na prstech jedné ruky a zážitek nekazí. Vypíchnout zaslouží i všudypřítomné chrčení, mručení nepřátel a o dupání psychopatického Tyranta jsme už psali. Soundtrack se od originálu liší a možná ho nemuseli autoři tolik měnit, na nostalgickou notu by se rázem brnkalo ještě o něco víc.
Společně s Alone in the Dark položila série Resident Evil základy novému svébytnému žánru survival hororů. Po víc než dvaceti letech se druhý díl vrátil ve skvělé kondici. Přesně takhle by totiž oživování starých her mělo vypadat! Bezkonkurenční atmosféra a vybroušená hratelnost činí z RE 2 nejen „must have“ titul, ale i kousek, podle kterého se budou měřit ostatní remaky. Tak se předveďte, pánové. Laťka je zaražená do stropu.
Vývojáři: Capcom
Vydavatel: Capcom
Datum vydání: 25. ledna 2019
Cena v PS Store: 1.599,-
Velikost hry: 23.22 GB
Platformy: PlayStation 4 (Recenze), Xbox One, PC
