Jsou hry uměním? Otázka stará skoro jako videoherní průmysl sám. Sayonara Wild Hearts je další kousek, který nejen opět rozmazává tenkou linii mezi hrami a uměleckým dílem, ale míchá dohromady i jednotlivá moderní média.

Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

Pozornější čtenáři jistě ví, že hra Sayonara Wild Hearts je dostupná už od roku 2019. Vydavatel nám recenzentskou kopii poskytl až nyní a nám by bylo proti srsti promeškat příležitost zhodnotit tenhle nevšední videoherní zážitek alespoň v samostatném kratším článku.

Neonový vizuál má své nesporné kouzlo

Jako z pestrobarevného sna

Netradičně začneme z druhého konce, tedy audiovizuálním zpracováním. Po této stránce Sayonara Wild Hearts naprosto exceluje. Zdánlivě jednoduchý vizuál přirozeně ladí s atmosférou hry a díky překrásným animacím a vyladěné neonové barevné paletě jde o pastvu pro oči. Samotné úrovně pevně stojí na bytelných hudebních základech. Garantujeme vám, že mnohé z celkem 23 úrovní se vám svým hudebním podkresem zaryje hluboko pod kůži. Podmanivé převážně popové skladby říznuté elektronikou evokují ucelené hudební album, kdy hratelná složka je prakticky jen určitým doplněním.

Po zemi, po vodě, vzduchem

Vlastně nás dost překvapilo, že se SWH nehraje vůbec špatně a autoři nevsadili pouze na jednoduchou hratelnost  ve stylu „endless runneru“. Ano, vždy jde o to proběhnout úrovní a hráč u postavičky ovlivňuje jen cestu, kterou se hlavní hrdinka vydá, chvíli ale běžíte pešky, záhy svištíte na neonové motorce a za moment rovnou padáte vzduchem. Prakticky každá pasáž přináší drobnou modifikaci hratelnosti a SWH nestíhá nudit. Ke slovu se často jen na pár sekund dostávají zcela odlišné videoherní žánry zejména starých arkádových automatů. Úrovně samotné jsou pečlivě napasované na již existující hudební podkres a ne naopak, přesto se jednotlivé složky krásně doplňují. Duo vývojářů odvedl zatraceně kvalitní kus práce, i když s trvanlivostí zážitku je to už trochu horší.

Hratelnost Sayonara Wild Hearts se lehce mění snad každých pár sekund

Klub zlomených srdcí

Skladeb/úrovní je třiadvacet, jejich délka dosahuje však pouze několik minut a výzva spočívá spíše v sesbírání všech srdíček, než v obtížnosti úrovní samotných. Relativně nízkou náročnost dokládá i fakt, že obtížnější pasáže lze po několika nezdarech jednoduše přeskočit. Na jednu stranu SWH poskytuje plynulý zážitek, na stranu druhou trochu pokulhává motivace. Nahánění vyššího skóre není zrovna lákavou vějičkou. Vzhledem k tomu, jak krátké jsou některé úrovně, je trochu škoda, že se po jejich dokončení vracíte do výběrového menu. Plynulá jízda celou hrou bez přerušení je dostupná až po odehrání všech úrovní. Hrou se line silně poeticky zpracovaná příběhová linka o zlomeném srdci a vypořádání se s lidskými démony. Díky značně symbolickému pojetí si navíc může každý hráč vykládat některé pasáže po svém a ty pak „přetavit“ v jednotlivé pocity.

Úrovní je k dispozici třiadvacet. Jsou unikátní a propracované, ale také dost krátké.

Za zmínku rozhodně stojí zpracování trofejí. Duo vývojářů ze Simogo zvolili prakticky nevídaný přístup, kdy jednotlivé trofeje sice nejsou přímo skryté, ale cesta k jejich získání vede přes hádanky. Ty jsou poměrně dost kryptické a přijít na jejich řešení a to následně vykonat v samotné hře není vůbec jednoduché. Samotné zadání nám přišlo vágní a nějak jsme neměli chuť řešení objevovat. Autoři sice zkusili přijít s něčím novým, většina dnešních hráčů si pro platinu stejně dojde s návodem a nám poctivým nezbývá než po řešení složitě pátrat… no a nebo se na to vykašlat úplně. Není tak vůbec problém dojít na konec bez toho, aby „cinkla“ třebas jediná. Uznáváme, pro mnohé hráče může jít naopak o zajímavé zpestření, nám to však příliš nesedlo. Asi jsme ale za ta léta sbírání trofejí už trochu zkažení a silně subjektivní prvek jako je zpracování trofejí v konečném důsledku do hodnocení příliš nezasáhl.

Úroveň odehrávající se na displayi VR brýlí patří k vůbec těm nejzdařilejším

Sayonara Wild Hearts je velice příjemná jednohubka, kterou uhrančivě prosvištíte za dvě hodinky. Mnohdy spíše hratelný soundtrack nebo hudební album však dokáže překvapivě bavit i po herní stránce a díky osobitému audiovizuálnímu zpracování se tato kratičká hra zaryje do paměti spolehlivěji, než kdejaké rozsáhlé RPGéčko. Co si budeme povídat, ono nejde tak o hraní samotné, jako spíše o pocit, který vám SWH dokáže zprostředkovat. A ten je unikátní.

Vývojáři: Simogo

Vydavatel: Annapurna Interactive

Datum vydání: 19. září 2019

Cena v PS Store: 329 ,- Kč

Velikost hry: 01.01 GB

Multiplayer: ne

Platformy: PlayStation 4 (Recenze), Xbox One, Nintendo Switch, PC

Herní doba: 1-2 hodiny

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno