Tradičních Hack and Slash her v posledních letech zase tolik nevychází. Na Soulstice se tak nejeden fanoušek žánru napjatě těšil. Jen je otázka, jestli tohle už není „tradiční“ až příliš.
Recenzovaná verze: PlayStation 5
Je vlastně paradox, že Soulstice dost nepochopitelně nevychází vůbec na starou generaci konzolí. V žádném ohledu hra totiž nepůsobí jako průkopnický „next-gen“ titul, vlastně právě naopak.
Ve dvou se to lépe tluče
Svět je (už zase) na pokraji apokalypsy. Nad velkolepým městem Ilden se otevřela trhlina mezi dvěma světy, ze které proudí zástupy dávných nepřátel, jež si podmanily a zdeformovaly i místní obyvatelstvo. Ve snaze zabránit katastrofě, vysílá tajuplný Řád na místo tři elitní popelavé rytíře tvz. Chiméry. Jednou z nich je i zuřivá Briar a pokorná Lute.
Pod pojmem Chiméra se ve zdejším světě skrývá unikátní svazek bojovníka a „Stínu“. Ve hráčově režii jsou to právě sestry Briar s Lute, na jejichž pouti se jednak pokusíte spasit svět (jak jinak), ale i odhalit tajemství jejich vzniku.
Soulstice na příběh celkem sází a částečně mu sázka i vychází. Jasně, není zde nouze o klišé, ale zdejší svět a jeho zákonitosti má čím zaujmout. Scénář je lehce nevyrovnaný a některé repliky by zasloužily přepsat, i tak však hodnotím příběh samotný spíše pozitivně.
Soulstice se i přes jádro v soubojích snaží poměrně obšírně vyprávět i příběh a nechybí tak akce prostá intermezza, kdy rozkrýváte zejména pohnutou minulost hlavních hrdinek. Město Ilden má hlavně zpočátku i velmi slušnou atmosféru a kulisy pro mlácení nepřátel tak autoři vystavěli celkem obstojně. Jenže…
Když se zblázní kameraman
Prakticky okamžitě vás zarazí jeden kdysi standardní, dnes už však takřka vymýcený prvek akčních her – fixní kamera. Ruce imaginárního kameramana ve hře můžete vést jen na určitých místech a to převážně v soubojích, ve většině pasáží se musíte spoléhat na zvolené nasnímání autory.
Což o to, mohlo jít o staromilský prvek, ale úhly snímání v Soulstice jsou občas až šílené. Hrdinky Briar s Lute mnohdy sledujete z velké dálky a jindy s nimi musíte utíkat přímo směrem k obrazovce. Dá se na to zvyknout, ale pocit frustrace se i tak čas od času dostaví, zejména ve skákacích pasážích či v méně přehledných soubojích. Přičiněním drakonického režiséra tak hra sice někdy nabízí působivé výhledy na bezútěšné město a okolí, to však na úkor hráče samotného. V době psaní recenze Soulstice dokončilo pouze cca pět procent hráčů (na libovolnou obtížnost), vsadil bych se, že mnohé znechutila právě problematická kemera.
On si Soulstice v již trochu přežitých prvcích hratelnosti obecně dost libuje. Systém postupu je značně inspirovaný v konkurenci typu Devil May Cry a za svoje snažní v jednotlivých kapitolách i konkrétních soubojích jste hodnoceni. Jen jsou zde písmenka nahrazena plaketami z drahých kovů.
Na popsaném systému by nebylo nic špatného, kdyby hra vehementně neukládala až na pár vyjímek vždy pouze po odbouchaných soubojích. Soulstice obsahuje mnohdy až přehnaně dlouhé „klidové“ pasáže, kdy prozkoumáváte prostředí a rozbíjíte krystaly se zásobami surovin pro vylepšení. Když pak v následujícím boji zemřete, což není na vyšší obtížnosti žádný problém, musíte opět absolvovat martýrium se sběrem surovin a modlit se, aby jste se s nepřáteli (a kamerou) příští pokus vypořádali lépe. V Soulstice můžete zapomenout na automatické léčení a chybí i truhličky s životadárnou esencí, jak je známe ze starých dílu God of War. Někdy se tak do potyček dostanete s nízkou hladinou zdraví, které si momentálně nemáte jak doplnit.
Spásný soubojový systém
Naštěstí tvůrci nezůstali u oživování starých mechanismů, které měli nechat ležet v propadlišti videoherních dějin. Do své hry zakomponovali neotřelý systém aur, který se promítá do soubojových i průzkumných pasážích. Nepřátele jsou zjednodušeně řazení do tří skupin, přičemž první můžete mlátit jak se vám zlíbí a nakonec se rozpadnou na kaši, další dvě jsou však zranitelné pouze s aktivovanou aurou. Ty však nemůžete mít zapnuté pořád, jelikož se tím Lute rychle vyčerpává a v hraničním případě může i na chvíli zmizet. Vzhledem k tomu, že zajišťuje obranu i doprovodné útoky vaší hratelné dvojice, je Briar bez pomoci své sestry rázem v hodně svízelné situaci.
Pomineme-li problematickou kameru, funguje velmi zdatně i soubojový systém. Ten je vyjma aur založený také na stále se rozšiřujícím arzenálu zbraní, přičemž každá má kromě jasných výhod i svoje úskalí. Ostnatý bič si hravě poradí se zástupy základních nepřátel, ale ty odolnější pouze lechtá, luk hravě sestřelí létající nepřátele k zemi, ale proti skupinám nepřátel vám příliš nepomůže. Zbraní se vám postupně zpřístupní sedm a jsou dostatečně pestré, aby po většinu času zaháněly postupně se dostavující stereotyp. Jejich střídání v rámci jednotlivých soubojů je navíc nezbytné pro dosažení slušnějšího skóre v hodnocení.
Rozporuplné, ale stále zábavné
Moje souznění se Soulstice tak bylo jako na houpačce. I přes uvedené zápory nejde nelze hře upřít jisté kouzlo a svoji nejsilnější tvář ukazuje někde v polovině, kdy už si tak nějak zvyknete na prvky hratelnosti a hlavně na hroznou kameru. Poslední cca třetina už bohužel působí trochu natahovaně a obstojně rozjetou zábavu začíná sžírat zub stereotypu. Autoři svoje trumfy v podobě zajímavých nepřátel a schopností právě v popisovaném momentu vystřílí, přitom jim zbývá ještě kus příběhu k odvyprávění. A tak se začne recyklovat… navíc v prostředí, které se i přes svoji počáteční krásu, začne rovněž opakovat.
Na hře je vidět potenciál, který zůstal naplněn pouze v soubojích. Když však zatnete zuby, začnou četné zápory blednout a vy se začnete obstojně bavit. Navíc je hra trochu překvapivě lokalizovaná na češtiny. Pokud vás tak svědí prstíky v očekávání dalšího dílu DMC, dejte Soulstice šanci.
Vývojáři: Reply Game Studios
Vydavatel: Modus Games
Datum vydání: 20. září 2022
Cena v PS Store: 1.049,- Kč
Multiplayer: Ne
Platformy: PlayStation 5 (Recenze), Xbox Series X/S, PC
Herní doba: 20 – 30 hodin
