Tvůrce Hororových her jako Until Dawn, Hidden Agenda a dalších, asi nemusím detailně představovat. Supermassive Games, úspěšná herní společnost, založená v roce 2008 sází takřka jednu zajímavou hru za druhou. Ani letos nezaostává a po nepříliš úspěšném prvním díle ze série The Dark Pictures Anthology, který čerpá ze svého takřka nejdůležitějšího předka Until Dawn, je tu pokračování s podtitulem Little Hope. Jak se k tomu tentokrát vývojáři postavili a poučili se z chyb dílu předchozího?
Recenzovaná verze: PS4
Příběh je opět vyprávěn kurátorem, postavou hranou Pipem Torrensem, což se nezmění ani v nadcházejících dílech, která nás tentokrát zavede do malého městečka Little Hope v Nové Anglii. Parta pěti protagonistů (herních postav) vyrazí na školní výlet autobusem. Ten bude mít bohužel bouračku, a ačkoliv většina postav vyvázne takřka bez škrábnutí, tak jedna zažije ztrátu paměti, což poté bude na příběh velmi důležité. Problém tak nastává okamžitě po uvědomění si, že ztroskotali uprostřed silnice, někde v zapadákově a navíc někam zmizel řidič autobusu. Výlet se tak začíná stávat hrůzostrašným dramatem, kde z původního hledání řidiče na venkově, vznikne útěk o holý život a (hlavně) zdraví rozum skrz vesnici známou pro své nekalé praktiky upalování čarodějnic v 16. století.
Oproti předchozímu dílu se vývojáři poučili od samotného začátku hned v jedné věci… že není vhodné v prvních 15 minutách ukázat zápletku. Tedy ona ukázaná je, ale šikovně zamaskovaná tak, aby došla hráči až v samotném závěru. Můžete tak očekávat fenomenální plot twist, který jsem nečekal ani já a ani kamarád, se kterým jsme hru sjeli v režimu On couch, neboli střídání postav na jednom gauči. Tento mód je tak otevřen až pro 5 hráčů, kdy každý hráč hraje za jednu konkrétní postavu. V případě menšího počtu se postavy rozdělí mezi hráče buď dle Vaši volby nebo za pomocí funkce Auto-assign, nicméně to už jenom poukazuju na mód, který byl i v předchozím díle a apeluje na to, aby byl v dílech dalších. Hra poskytuje i online režim na více zařízeních, ale k tomu Vám bohužel neřeknu více, jelikož jsem neměl tu možnost jej vyzkoušet.
Svým způsobem herní módy a příběh jsou opravdu fajn, nicméně tím tak nějak výčet pozitivních věcí končí a je potřeba navázat na ty negativní. První věc, co Vás trefí hned na první dobrou je grafika a ambience jako taková. Bohužel už v předchozím díle grafika zaostávala a tentokrát jsem měl pocit, že to bylo snad ještě horší. Postavy, které měli rádoby vypadat, jako reální lidé, spíš většinou koukali jako „puk“ a kromě pěkně vytvořeného světa Vás spíš bude většina charakterů otravovat svým rádoby úsměvem i ve chvíli, kdy by normální člověk zvracel, utíkal, plakal nebo cokoliv dalšího. Hudba tomu bohužel moc nepomáhá a občasný jumpscare, který Vás zavede do minulosti, do dob pálení čarodějnic, Vás nevyleká dost možná ani napoprvé a už na druhý pokus Vás to bude spíš obtěžovat.
Osobně si myslím, že největší zádrhel nastává v příběhu, který se zbytečně příliš táhne. Ačkoliv má hra game time přibližně 4,5 hodiny, tak první polovinu hry přemýšlíte, zda to nevypnout, protože se návštěva dost pravděpodobně nudí. Můj herní kolega tak nedostal sice na výběr, ale určitě je vhodné se při případné koupi zamyslet, s kým byste tuto hru chtěli sehrát, jelikož na „halloweenský víkend s přítelkyní“ to zrovna moc uzpůsobené není. Asi chápu, že se tvůrci snažili o souznění s každou postavou, jelikož má každá svůj osobitý charakter, ale takto jsme si spíš přáli, aby už bylo po nich a hra se tak posunula dál. Neberte to všechno špatně. Pokud jste hráli předchozí díl a bavil Vás, tak je dost pravděpodobné, že tento Vás bude bavit o poznání více, nicméně se nedokážu zbavit dojmu, že tvůrcům došli nápady, jak udržet hráče v sedle po celou dobu a tlačí hry ven tak, aby se alespoň prodávali.
Vývojáři: Supermassive Games
Vydavatel: Bandai Namco Games, Namco Bandai Games America Inc.
Série: The Dark Pictures Anthology
Datum vydání: 30. 10. 2020
Cena digitální kopie: 29.99 €
Velikost hry: 30 GB
Platformy: PC (recenze), PS4, Xbox One
