Unknown 9: Awakening je akční adventura ze staré školy, což v tomto případě nelze brát jako lichotku. Zastaralá grafika, herní mechanismy, a především strašidelný soubojový systém připomínají hru, která by vznikla tak před 15 lety. Je to velká škoda, protože vývojáři z Reflector Entertainment přišli se zcela novou, neokoukanou značkou, kolem které chtěli vystavět masivní svět obsahující hry, komiksy, a dokonce také podcast. Nicméně se zdá, že takové sousto bylo přespříliš velké.
Hra Unknown 9: Awakening je akční adventura z pohledu třetí osoby, ve které se vydáváte na dobrodružnou cestu s hrdinkou jménem Haroona. Její jméno vás může přivést k tomu, že se budete motat někde v indické civilizaci. A taky jo. Že budete bojovat s nepřáteli a využívat speciální schopnosti – a taky že jo. Že proti vám bude stát řád, který by se chtěl chopit moci, ovládnout cykly vzniku a zániku civilizací, protože to je super věc, zejména když jste padouch – to už možná tak zřejmé není, ale jo, je to tam. V podstatě velmi slušný mix, který se perfektně hodí na lineární příběhovou adventuru pro jednoho hráče. A když vás tento svět chytne, tak přídatný materiál ve formě komiksů a všeho dalšího by skvěle doplňoval tuto značku. Problém je, že nechytne.
Jeden velký balík zklamání
Unknown 9: Awakening vás totiž nemá čím chytnout nebo příjemně překvapit. Hlavní motivací hrdinky je zcela a jednoduše pomsta. Ta ji pohání na její cestě, a jak už to tak bývá, postupně se vše zašmodrchá jako kabel od sluchátek. V praxi se jen velmi těžko hledá něco, co by na hře bylo zábavné. Jistě by příběhová singleplayerovka měla být založena – logicky – na příběhu a vyprávění.
Jenže kvůli technickým nedostatkům (podivné střihy kamery v cutscénách, ošklivá grafika, ploché postavy a jejich charakterové vykreslení, plytká úvodní zápletka) jsem měl problém se do děje ponořit. Za několik hodin hraní jsem si k nikomu nevytvořil vztah a v podstatě mi na nikom nezáleží. Kdyby tyto postavy byly v Until Dawn, hrálo by se mi bez těžkého srdce. Přičteme-li k tomu hratelnost (čti velmi častý průchod prázdnými koridorovými lokacemi, kde nic není) a obzvlášť špatný soubojový systém s kamerou k uzoufání, vzniká velmi krátký a jednorázový zážitek.
Haroona – taková fajn holka
Hlavní hrdinku Haroonu ztvárnila herečka Anya Chalotra. Díky indický kořenům se jedná o povedený casting a jistě je to okouzlující dívka jak v reálu, tak ve své digitální podobě. Jako postava asi dopadla nejlépe. Osobně mi sedí její sarkasmus a ironie, který místy pronáší a s pytlíkem zlaťáčků v ruce jen suše odvětí: „Tohle je určitě ta správná loď.“
Připočteme-li k tomu její speciální schopnosti, které jí umožňují nahlédnout do paralelního světa jménem Fold a využívat unikátní schopnosti jako vtělení se do nepřátel a doslova z nich vystřelit duši, neviditelnost a další, mohla by být hratelnost velmi zábavná a různorodá. Schopnosti navíc odemykáte postupně hledáním a získáváním jakýchsi orbů anomálií, takže omotivaci prozkoumávat prostředí a jít za každý roh jsem rozhodně měl.
Tupí nepřátelé a hratelnost
Jenže k tomu, aby hra byla zábavná, potřebujete i nějakého toho parťáka, který vás podpoří vymýšlet, předvídat, časovat útoky a zkrátka se tak nějak snažit a být kreativní. A tady Unknown 9: Awakening absolutně pohořelo. Soubojový systém je totálně zastaralý, postrádá logiku a jakýkoli smysl. V podstatě se jedná o propojenou koridorovku, kdy jdete stále za nosem, občas lehce uhnete z cesty a na větším či menším plácku musíte vymlátit nepřátele, abyste se dostali dál.
Zpravidla jsou v této aréně rozmístěny objekty, které vám buď pomohou nepřátele hned zlikvidovat, nebo aspoň načít. Stealth systém zahrnuje krátkou viditelnost a pak samozřejmě vysokou trávu či jiné porosty, čili celkový počet nepřátel spolehlivě snížíte z metru vysoké trávy. Když vás AI zmerčí, dojde ponejvíce na pěstní souboje, protože Haroona je takový indický Batman v sárí – nikoho nezabíjí, jen omráčí…trvale. Postupem času obohatíte svoje síly o další možnosti a i na dálku můžete dělat určité kejkle.
Hře to ale nepomáhá. Jednak sem tam můžete utéct dostatečně daleko, aby se situace uklidnila a vy mohli pokračovat z klidové situace. Jedna dochází k razantnímu snížení frekvence snímkování. I v cutscénách se evidentně obraz trhá a seká. Vtipné na tom je, že k tomu začne docházet až zhruba v poslední třetině hry, tedy v době, kdy už je hra o něco náročnější, bojové sekvence a nepřátelé početnější a vaše nervy na…no víc na dranc. Propad snímků je tak markantní, že občas postava neudělá zadaný útok nebo pohyb, respektive udělá něco jiného. Záleží na tom, jak vyhodnotí stisk tlačítka.
Až hrozivý je na dnešní dobu systém soubojů zblízka. Haroona nemá palné zbraně, a tak se konfrontace odehrávají formou pěstí – z vaší strany, nepřátelé samozřejmě kvéry mají. V podstatě máte jedno tlačítko na útok a jedno na úhyb. Vzpomněl jsem si na Batmana a Arkhamskou trilogii, kde to bylo super, jenže Béťa je gymnasta, zatímco Haroona neumí ani skákat! Nepřátelé nijak nereagují na to, že do nich bušíte. De facto fungují jako tréninkoví panáci, kteří mají určité časové okno, kdy do nich můžete naprat pár úderů. Následně se sklouznou (doslova), udělají svůj útok, případně nasadí obranu, kterou prorazíte těžkým útokem, a celá situace se opakuje. Kolosální nuda.
Ale abyste to neměli tak snadné, je tu ještě mimořádně špatná kamera. Ta si mnohdy dělá, co chce, otočí se mimo, zaměří jinam a zcela znepřehlední situaci. Kamera je v soubojích ještě větší překážka než AI nepřátel. Asi poprvé v životě jsem si zapnul automatické zaměření nepřátel, protože v potyčkách, kdy se kolem vás sesype ozbrojená halda, se to prostě nedá ukočírovat.
Velmi zastarale působí také pohyb postav. Sice kladně kvituji to, že Haroona umí svižně šplhat, ale například skákat můžete jen na místě k tomu určenému a tehdy, kdy přistoupíte k samotnému okraji, případně v běhu. Ve hře se vyskytuje také něco jako hádanky. Vzhlede k obtížnosti bych to tak nenazval a při jejich řešení budete hlavně rádi, když se nestane bug. Jako se to stalo mě, nevěděl jsem o tom a musel jsem celou sekvenci opakovat.
Technické a grafické zpracování
Těch bugů a technických dedostatků je povícero. Může se stát, že nepřítel zůstane zaklínění někde v textuře, kde ho nemůžete zasáhnout, což znamená samozřejmě loading a celý souboj odehrát znova. Zaseknutá NPCčka jsou v pohodě, protože vás aspoň nebrzdí v postupu. Občas se nepřítel teleportuje za zdvižený most, ale jinak pohoda. O propadech frame rate, které vám neumožňují efektivně ovládat postavu a její schopnosti už jsem se zmínil výše.
Grafika je mi u většiny her celkem ukradená, pokud náplň stojí za to. Jelikož v Unknown 9: Awakening hratelnost a zábavnost notně pokulhává, člověk se snadno zaměří na vzezření a detaily a ty zde rozhodně lichotivé nejsou – respektive ne na konzoli PlayStation 5. V prostředí se nic neděje, vzhledem k linearitě na nějakou volnost zapomeňte a detaily v dálce nehledejte, pokud tedy nemáte rádi herní „mlhu“. Detaily postav jsou rovněž velmi nízké. V případě zpracování vlasů to přímo bije do očí a po vizuální stránce připomíná titul nejlepší éru PS3.