„Začalo to jako šuplíkový prototyp a letní vývojový speedrun-gamejam, a teď se z toho stal hotový projekt na Steamu. 3D svět poskládaný tak, jako když natočíš 360° video a pak ho přetočíš, aby to vypadalo, že běžíš po malé planetce.“ Toť slova Lukáše Macury z Cinemax Games, která stojí za povedenou hopsací plošinovkou Zerun. A jak tento projekt dopadl v praxi a jak se vlastně hraje?
Když jsem se v mládí rozhodoval, co dál dělat, šamanština byla jasná volba…
Ve hře se ujmete mladé šamanky Zerun, která nemá za úkol nic menšího než skrze řadu rituálů „vyléčit svět“ a vrátit do něj život. Jasně, proč ne? Sice jsem to už dělal tolikrát, že si to nepamatuju, nicméně jdeme na to. Hra je koncipována do prostředí kulaté planetky, po které se pohybujete, vstupujete do portálů a plochu následně transformujete do jiné reality. V té pak musíte najít masku, artefakt a cestu ven. Portál se však aktivuje až po sesbírání všech orbů,takže nehrozí, že byste něco mohli oje… tedy že byste se mohli něčemu, co pro vás tvůrci nachystali, vyhnout.
Snové světy a brumlání
Prezentace zdejšího světa se mi líbí. S poukazem, že se jedná o menší titul, mě grafika nebo technické zpracování nikterak neuráželo. Během hraní jsem nenarazil na žádné bugy a vše se chovalo tak, jak má. Co se týče atmosféry jednotlivých levelů, kladně hodnotím jejich snový styl. Prvky spirituality přináší také tajemný hlas nebo skřeky a za pár okamžiků sami zjistíte, že tento svět ukrývá spoustu nebezpečí a překážek.
3D grafika je fajn, osobně cením neotřelý záměr vytvořit celý svět jako kulatou planetku, která se postupně mění, a byť obsahuje bariéry (nemůžete ji například celou oběhnout), nabízí relativně volný pohyb. Potěší také možnost oddálení nebo přiblížení kamery pro lepší přehlednost.
Rychlá skákačka s hádankami
Hra obsahuje portály, které vás „hodí“ do konkrétní úrovně, magického světa. V něm máte za úkol najít masku, artefakt, otevřít portál a zase se vrátit zpět. A tak pořád dokola, dokud úspěšně nesplníte všechny rituály, respektive nesesbíráte všechny artefakty. Toto zní hodně stereotypně a je pravda, že se toto neustále opakující kolečko level co level po čase dost zajídá. Naštěstí je při detailnějším pohledu náplň jednotlivých levelů rozmanitější. Ve hře Zerun vás čeká povedená kombinace takové té klasiky skoků, přesného načasování, ohnivých překážek, padajících plošinek a tak dále.
Mnohdy jsou překážky pro sesbírání orbů a masky šmrncnuté nějakou tou logickou hádankou – pošoupnutí sloupu na správné místo, aktivace dveří –, takže po stránce herních mechanik jednak nepřichází repetitivnost (tak rychle), jednak se s každým dalším levelem upřímně těším na to, co na mě tentokrát čeká. A to je vlastně mojí hlavní motivací pro to, stále vstupovat do další a další úrovně. Něco na způsob „Tak co to bude tentokrát?“ Ohnivé pole? Bludiště? Něco jiného? Sejme mě plamen kdoví odkud?
Když se ještě vrátím k nástrahám, solidně se doplňují s planetkovým pojetím světa. Ve hře Zerun nemáte žádné životy. Stačí jeden zásah a danou úroveň jedete od začátku. To je frustrující zejména v pozdějších úrovních, respektive náročnějších, kdy stačí jedna chyba nebo chvilka nepozornosti. S hrací plochou je do značné míry třeba správně pracovat, otáčet s ní a hledat, kde se nějaká ta nástraha ukrývá. Případně není-li zde nějaký výstupek, na který se dá skočit. To vám usnadní také funkce přiblížení/oddálení kamery.„Vtipné“ je rovněž to, že pokud se vám nepodaří najít a sebrat jen masku, ale ne artefakt a úroveň dokončíte, musíte ji celou opakovat znova. Takže buďte důslední, ušetříte si čas.
Ovládání
Co do ovládání, šamanka Zerun toho moc neumí. Běhá, skáče, sbírá orby a houbičky pro aktivaci kamenů, může se skrčit a plížit (to je ovšem užitečné, pokud potřebujete přesně vyměřit skok). Nějak mi to nevadí, naopak je ovládání tak jednoduché, že se hra příjemně ovládá i na klávesnici. Za zmínku ovšem stojí i třeba podpora Xbox ovladače na Steamu.
