Rok se s rokem sešel a co nevidět se rozjedou první přípravné zápasy pro nadcházející ročník NBA. U této události samozřejmě nemůže chybět král sportovních her – nové NBA od studia 2K.
Nebudu vám lhát, má očekávání od letošního ročníku byla dost možná přehnaná, surrealistická a leckdo by mé básnění o novém díle NBA 2K mohl přirovnat ke snění či blouznění. Jak tedy nové NBA dopadlo? Povedlo se novince naplnit má očekávání a lze jej tak ostatním virtuálním baskeťákům doporučit?
NBA od 2K už dávno není jen o dění na palubovce, ale vývojáři do hry přenesli i onu legendární atmosféru a auru, která čiší z nejkvalitnější basketbalové ligy na světě. Jedním ze způsobů, jak hráčům přiblížit život hvězdného basketbalisty, je příběhová kampaň. Když se podíváme do minulosti, tak nám 2K naservírovalo již řadu zajímavých příběhů. Od nepovedeného tradu, který poslal našeho hrdinu hrát do Číny, přes trable s přítelkyní, až po velmi dospěle pojatou problematiku atletického života a rizika zranění při All-In přístupu k jakémukoliv sportu. Nemůžete se mi tak divit, že jsem se spuštění režimu MyPlayer nemohl dočkat a při stahování jsem doslova hypnotizoval lištu s naskakujícími megabity.
Naším letošním hrdinou je MP. Absolvent střední školy, který je v mnoha směrech odrazem dnešní americké mládeže. Minutu nevydrží bez telefonu, mnohdy lehkomyslný a až nečekaně aktivní na sociálních sítích. Člověk by se až divil, jak to mohl s basketem dotáhnout tak vysoko. V naší cestě nám bude pomáhat parťák Ricky, který je tzv. expert na všechno. Před MP stojí těžké rozhodnutí. Přihlásí se na univerzitu a bude čekat, zda z něj tamní experti a trenéři vytesají nového LeBrona, nebo pobere všechnu svou slávu nabytou na sociálních sítích a zkusí své šance v G-League? Obě varianty mají svá pro i proti a vcelku výrazně ovlivní váš průchod hrou. S ohledem na své zkušenosti s 2K jsem si zvolil cestu přes G-League a jako nevyspělý absolvent s mobilem v ruce nasázel pár košů. A světě div se, všimnuli si mě v NBA a MP se stěhoval do San Franciska. Od té doby šlo všechno z kopce…
Vůbec poprvé se vývojáři rozhodli do svého „open worldu“ zasadit nějaké prvky RPG. Malé sousedství, na které jsme zvyklí z předchozích dílů, se značně rozrostlo a bylo obohaceno o přehršel nových aktivit, které jsem upřímně ani nestihnul všechny vyzkoušet. Nechybí stará dobrá posilovna a minihry, které jsme již taktéž viděli minulý rok. Co byste ale v NBA hře nečekali, jsou bezesporu závody na kolečkových bruslích. Podobných aktivit je zde mnoho. Ještě aby ne, město je opravdu o poznání větší a vývojáři tak museli myslet i na cestování, které by nám pěšky zabralo mnoho času. No, já bych raději chodil celý život pěšky, než používal skateboard, který byl představen jako jedna z lákavých novinek. Snad vývojáři najdou pět minut času a zapracují na jízdním modelu, který ani nemůžu označit za zastaralý. Je prostě zlý. Ale o tom to samozřejmě není. Ve městě samozřejmě narazíte i na množství všemožných obchodů, které nabízí zboží od licencovaných výrobců a vy se tak můžete vymódit jako třeba Russel Westbrook.
Abychom se dostali zpět k hodnocení příběhu, tak musím zmínit questy! Těch je ve hře až nečekaně hodně a i když to není žádný zaklínač, tak některé z nich nejsou úplně k zahození. Bohužel je ale většina z nich jen zbytečné natahování času. Problém jsem měl především s hlavními questy. Například takový Social Samurai Quest se s vámi táhne několik zápasu a pokud se hra zrovna rozmyslí, že je čas v něm pokročit, tak je vám znemožněno to nejdůležitější – hrát basketbal. Vy tak mnohdy musíte zbytečně vytáhnout paty z baráku, stoupnout si to prkénko a dojet do tréninkové haly, kde vás nová PR manažerka sjede za to, že jste někomu lajknuli tweet. Což je také událost, kterou se mimochodem zaobírá značná část našeho story. Obecně se příběh MP točí až příliš okolo sociálních sítí a samotný basketbal na tom tratí. Místo dalšího dospělého příběhu, který si minulý rok našel tolik opory nejen v médiích, ale i u fanoušků, tu máme sportovní redaktory, kteří se vás po vypjatém zápase ptají na to, co posloucháte před zápasem za muziku, nebo zda jste si dnešní outfit vybíral sám. Ohledně těchto témat se točí několik malých (a nepovinných) questů. Bohužel ovšem nezáleží na tom, zda se je rozhodnete splnit nebo stejně jako já ignorovat. Stejně za vámi časem přijde nějaký sporťák a poděkuje vám za to, že vaše image mu dává vůli žit. A vy si následně musíte vybrat ze dvou možností dialogu, které jsou napsány se stejnou logikou. Příběhová kampaň je tak za mě velkým zklamáním. Implementace RPG prvků a množství obsahu mimo palubovku ovšem kvituji a snad se s novým ročníkem tento nápad posune zase o kousek dál. Potenciál tam totiž bezesporu je.
Od svých známých a kamarádů z mé sociální bubliny často slýchávám, že NBA je jen simulátor kasína a nechutné Pay-To-Win. Na tuto šlamastiku jsme poukazovali již v předchozích recenzích a nejen mě je samozřejmě jasné, že od těchto herních mechanik studio neopustí. Sílu mikrotransakcí pocítíte až v momentě, kdy se vaše životní cesty protnou s některým jiným hráčem online. Hru k recenzi jsme dostali v den vydání a už tentýž den byla v nejhranějším režimu hry hromada hráčů s vyboostěnými charaktery a téměř maximálními levely. Nechci se zde opakovat a házet špínu na systém matchmakingu a na lidi, kteří jsou do hry schopni instantně doinvestovat dalších 600 euro k vytvoření OP samce, který bude šikanovat celé lobby a místo toho jen smutně podotknu, že takhle by placené hry prostě fungovat neměly. Dost kritiky, pojďme navyšovat známku.
Basketbal. Pro mě osobně nejkrásnější sport pod sluncem, kterému v mých očích nic nekonkuruje. První zápas v košíkové pod záštitou NBA se odehrál už v roce 1946. Od té doby se z této značky stal fenomén a není tak divu, že každý se chce alespoň na chvíli vcítit do role špičkové atleta. Série NBA 2K dokázalo něco, o co se roky marně pokouší konkurenční EA. A to přenést tu pravou atmosféru na naše obrazovky. A letos vývojáři opět zašli o kus dále a jejich prezentace zápasů je téměř bezchybná. Televizní komentátoři, redaktoři mluvící s hráči přímo na palubovce, do posledního detailu vymodelování nejen hráč, ale také trenéři… Vše je o detailech.
No a pak je tu samozřejmě samotná gameplay. Letošní ročník je o poznání rychlejší a svižnější než dva předchozí díly. Tentokrát to ale vývojáři nepřehnali a vše tak působí velmi akčně, leč uvěřitelně. Ovládání je tradičně perfektní a jedinou překážkou, která vám bude stát v cestě za perfektním Pick ’n Rollem, jsou některé novinky, na které si budete muset zvyknout. Stejně jako každý rok, tak i letos jsme se dočkali nového designu Shoot Meteru. Ten nově více reaguje na to, kdo střílí, na jaké je pozici, zda jej někdo brání nebo jestli je daný hráč unavený. Právě únava je o poznání větším faktorem a ovlivňuje váš pohyb, práci s míčem a dokonce i vaše vertikální schopnosti. Je tak na místě si každý sprint dobře rozmyslet a zvážit zda skákat do diváků pro ztracené míče. Cena je vysoká. Na ovládání mě mrzí jen jediná věc a tou je překopaný systém rychlého střídání, díky kterému jste mohli v ideálním případě nastavit střídání pomocí tří kliknutí. Nově není seznam hráčů v rychlém menu nabindován na různá tlačítka, ale jen na jedno. Vy tak musíte zbytečně překlikávat mezi jmény. Jak tohle u testerů prošlo je mi záhadou.
Pochválit musím vývojáře za odstranění řady bugů, kterými byl minulý ročník prolezlý. Můj oblíbený trik, kdy si nechávám vysokého centra s nízkou úspěšností střely z dálky odstoupit a přinutit ho tak ke střele, je stále nelogicky penalizován za opuštění obrany, ale komunitou proklínaný glitch, kdy váš soupeř více či méně nechtěně nakopne ztracený balón a ten se tak kutálí přes celé hřiště, kde jej do půl minuty nalezne nějaký hráč a ručně přenese zpět na druhou stranu, je minulostí. Věřte, že to čekání bylo vždy delší, než předchozí věta.
Zmínku o soundtracku letos přeskočíme. Je totiž složen čistě s důrazem na americké publikum a fanoušky mluveného slova. To je něco, co ve svém věku již nedokážu posoudit a místo toho věnujeme tento odstavec gamepadu DualSense. Haptická odezva a adaptivní spouště se vývojářům povedlo dokonale využít již minulý rok a je tak zcela pochopitelné, že se v tomto směru nezměnilo zhola nic. V rukách tak cítíte každý kontakt s jiným hráčem i tvrdé strkanice při doskocích. Pokud hrajete bez sluchátek, tak vás možná mile překvapí zvuky linoucí se z vestavěného reproduktoru. Slyšet můžete pokřiky vašich spoluhráčů nebo skučení předražených tenisek zasekávajících se do palubovky.
https://youtu.be/OcUzwnA569M
Jak jsem již zmínil výše, hra je téměř dokonalou prezentací NBA. Když si k tomu připočteme PlayStation 5 a schopnosti vývojářů z 2K, tak nám vznikne dechberoucí podívaná. Představa, že 2K nemá na trhu jiného konkurenta a přesto takto tlačí na pilu, je pro mě jako z jiného vesmíru. Nové filmečky, cutscény, animace hráčů a jejich reakce na okolí hřiště, televizní přechody… Pokud jsem vás do teď o grafických kvalitách letošního ročníku nepřesvědčil tak vězte, že v publiku budete zatraceně dlouho hledat diváka, který by měl shodné oblečení s někým jiným
Tak je to průšvih, nebo ne?! Ačkoliv mi na NBA 2K22 opět vadí stovky věcí, tak vývojáři vše již tradičně dohání tam, kde je to nejdůležitější. I přesto, že předchozí ročník, který vzdával poctu zesnulému Kobemu, nasadil laťku proklatě vysoko, tak mohu s klidným srdcem říci, že 2K22 je zase o fous lepší, větší a zábavnější.
