RECENZE: NHL 23 – Tak už ale něco pískej!!!

Rok se s rokem sešel… však už to znáte. Nebudu zde tedy vymýšlet sympatická spojení o každoročním vydávání a rovnou přeskočím na verdikt. NHL 23 je nejhorší hokejová hra, kterou jsem kdy hrál. V recenzi se podíváme proč tomu tak je.

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Kde ale začít? Testování jsem věnoval přibližně 20 hodin, které mi už nikdy nikdo nevrátí. Nejvíce času jsem doslova zabil v režimu Hockey Ultimate Team, který bych s klidným svědomím označil za panoptikum zrůdností, Lidl verzi FUT a neověřitelně zanedbaný herní mód. Premisa je jasná. Stavíte si svůj hvězdný tým tak, že nakupujete hráče, plníte přehršel úkolů a skládáte tzv. sety. Než se ale můžete pustit do víru online zápasů, tak vás čekají rozřazovací zápasy.

Zde dostane od hry první masivní facku, kdy vás hra odsoudí k 5 zápasům proti totálně přeboostěným týmům, jejichž hráči jsou dohromady tak drazí, že by nám na ně nestačil snad ani rozpočet naší malinké chřadnoucí republiky. Proti Pastrňákovi, Lindrosovi, McDavidovi navíc stojíte s týmem plným stříbrných a bronzových hokejistů a hokejistek. Po skončení této nesmyslně dlouhé frustrace se můžete vrhnout na budování týmu. Hráče a další rádoby důležité předměty jako loga, dresy, bonusy pro hráče či gólové oslavy si můžete zakoupit v sekci Exchange. S ohledem na to, že stejné logo studia se při zapínání hry objeví jak u NHL, tak i u série FIFA, tak bych očekával, že tento segment bude trochu podobný, nebo přinejmenším stejně intuitivním, jako je tomu u jeho fotbalového parťáka. A zde přichází druhá facka. Nákup hráčů na tomto marketu je čirá bolest. Vaše příhozy se automaticky neaktualizují a k jejich obnovení musíte vyjet o obrazovku zpět. Často jen proto, abyste zjistili, že aukce už je dávno u konce a vy novou posilu nemáte. Ještě horší ovšem to, že hra vám ani neoznámí, že jste aukci nevyhráli, vaše příhozy prostě zmizí do vzduchoprázdna a vy se na seznam vašich failů opět musíte dostat skrze pomalá vyskakovací okénka. Kdo tohle vymyslel… A novinky? Ale kdeže! Jestli jste hrdými majiteli loňského dílu a zakoupili jste si i tuto novinku kvůli HUT, tak gratulujeme – právě jste EA Sports poslali své peníze za to, že vám resetovali progres.

Jednou z opravdových novinek je skutečnost, že do vašeho týmu nyní můžete přidávat i ženy. Leckdo by se možná zamyslel nad tím, jestli je dobrý nápad například do brány či do obrany stavět holky z kanadské reprezentace, ale s těmito výkřiky si EA Sports poradilo po svém. Hráčky dostaly extrémní boost a svými statistikami si jsou tak se svými převážně vousatými protějšky rovny. Posouzení, zda je tento způsob emancipace na místě, nechám jen a jen na vás.

Sekci o Ultimate Teamu zakončím tím, že se dle mého názoru jedná o režim, který je možná co do oblíbenosti u hráčů na špici, ale hře také nejvíce škodí. Krásně na něm vyniká i myšlenková frekvence, na kterou jsou game designeři při navrhování schématu „Jak prodat nejvíce balíčků“ naladěni.

Vývojáři toho příliš nenatrénovali ani co se týče grafického zpracování hry. Nových animací je vskutku málo a celková prezentace je velmi podprůměrná. V tomto směru si jen postesknu nad neexistující konkurencí, která by například v podobě NHL od 2K pomohla všem. Záběry kamer na stadionu jsou stejné, taktéž fanoušci v ochozech. Když už náhodou vidíte novou animaci, tak do hry příliš nelícuje. Rozčilující se hráči odcházející na trestnou lavici se nevejdou do vrátek a pijí z neviditelné lahve (již několik let po sobě). Stejné schéma si drží i předzápasová rutina, která krom komentáře kopíruje hlavní představení obou soupeřících týmů, jejichž loga jsou z vrchu a zespod neesteticky oříznuta.

Než se tu nepřirozeně rozčílím nad samotnou hratelností, funkčností samotné hry a obecným hokejovým zážitkem, tak věnuji pár řádků nejsilnější stránce hry. To je již pravidelně soundtrack. Těch 8 lidí, kteří tento playlist tvořili, v mých očích jednoznačně převálcovali zbytek vývojářského týmu.

Základ hraní NHL je co se týče kluziště stejný, jako tomu bylo v minulých dílech již několik let. Všehovšudy je hra stejná od chvíle co někoho napadlo, že nejlepším enginem pro NHL bude jistě Forstbite a do hry se tak dostalo i ovládání Skill Stick. Vývojáři nám opět slibovali řadu novinek, které měly zážitek z hraní oživit a do našich slabostěnných žil napumpovat pořádné hektolitry adrenalinu. Pravdou je, že hra byla opravdu „obohacena“ o několik málo animací a skillů, které na virtuálním ledě doposud vidět nebyly. Narazíte na ně ale jen velmi zřídka a když se objeví, tak působí velmi nepřirozeně až komicky. Například takové střely v pádu nebo střely ze skoku, kterým EAS věnovalo samostatný trailer, jsou leckdy funkční a i já jsem z nich kolikrát dal branku, ale naprosto nekorespondují s hokejovou vizí normálního člověka a pravidelně popírají zákony fyziky a mé skromné představy o gravitaci.

Hraní na užších kluzištích je zosobněním chaosu. Nechci zde stále omílat Frostbite, ale tento engine prostě hře již dlouhé roky nesedí a stojí za 99% hloupých situací, které hráče frustrují a hru zcela degradují. Nemluvím ani o gólech z nahrávek, nepřeberného množství komických faulů nebo situacích, kdy si hráč vsítí vlastní gól tisíckrát jinak. Na mysli mám fakt, že hra je místy stále nefunkční. Hráčům se z ničeho nic zasekne puk na hokejce a vy nejste schopni jej nahrát jinam. Brankáři zamrznou v brankovišti nebo z něj rovnou odjedou do rohu kluziště. Čtveřice hráčů se k sobě přilepí a od sebe je odlepí až hvizd rozhodcovské píšťalky. A takhle bych mohl pokračovat dlouho. NHL 23 není zábavná hra a skóre svítící po konci zápasu na výsledné tabuli není vyústěním porovnání skillu obou soupeřů, ale jedná se spíše o dílo náhody a toho, kdo měl během hry více smůly.

Je tohle vůbec hokej? (PS5/HUT)

Už když hra byla v předběžném přístupu a dostala se tak do rukou všemožným influencerů a nejnáruživějších hráčů, tak se začaly objevovat nepokojené ohlasy a kritika. Značná část se týkala dalšího populárního režimu, Be A Pro. Ten nedoznal doslova žádných změn. Jakože opravdu žádných. Nula. Nic. Fin. Asi to nebude úplně střela na slepo, ale stejnou situaci bych odhadoval i u dalších režimů jakými jsou World of Chel a Franchise Mode. Těmto režimům jsem se kvůli nebezpečně rychle stoupajícímu tlaku a všeobecné frustraci příliš nevěnoval ani v minulém roce a tak nemám příliš co porovnávat. Další režim, na který se tak nějak zapomnělo, jsou trojky. Zábavné 3v3, kde můžete hýbat s pravidly a hrát třeba za maskoty na zamrzlém jezeře za stodolou, je na obsah stejně chudé jako tomu bylo v loňském ročníku. I tak se ovšem jedná o to nejlepší vyžití v případě, že jste ve vaší sociální hokejové bublině 3. Na tuto pozici by se rýsoval ještě jiný kandidát, Ones, ten ale z nějakého nepochopitelného důvodů opět a zase nenabízí možnost zahrát si s kamarády online. Jako útěchu vám hra nabídne bronzovou trofej Král gauče.

NHL 23 nemohu doporučit naprosto nikomu a na dálku se omlouvám dvěma svým kamarádům, kteří si hru kvůli mě pořídili. Tato série od EA Sports potřebuje celkovou proměnu. Pro mě, jako pro hráče, který se této sérii věnuje s malými přestávkami již od roku 1998, je letošní díl také dílem nejhorším. Možná to nebylo s předchozích odstavců poznat, ale jsem ve skrze fajn týpek a optimista, a tak věřím v to, že ze dna existuje cesta jen nahoru. Všem virtuálním hokejistům bych totiž přál lepší herní zážitky a pocity radosti poté, co kamarádovi vsítíte krásný gól a on jen okázale kývá, aby vám vzdal respekt za skvělou akci. Takové momenty NHL 23 nenabízí. Snad napřesrok.

Vývojáři: EA Vancouver

Vydavatelství: EA Sports

Datum vydání: 11. září

Platformy: PC, PS4, PS5, Xbox One, Xbox Series

Česká lokalizace: Textová