Toužili jste někdy po tom stát se továrníky, či velkotovárníky a řídit své velké průmyslové impérium? Budovat manufaktury, přádelny, obchodovat s uhlím, se železem a nebo třeba s porcelánkou? Nebo jen prostě máte rádi krásné, složitější a velké hry? Ve všech případech byste tak měli zkusit deskovou hru Brass: Birmingham.
Tato opravdu silná eurohra je určena pro 2 – 4 trochu zkušenější hráče od 14 let a měla by zabrat dvě až tři hodinky. Pokud se sejdou rychlejší hráči, dá se dohrát i do 90 minut, ve 2 velice rychlých hráčích i do hodiny. Pokud vám samozřejmě někdo hru na stůl připraví předem, ale k tomu se ještě dostaneme. Hru mi poskytla společnost Tlama Games, která se postarala i o její českou lokalizaci. Do rukou se mi dostala dost těžká překvapivě úzká čtvercová krabice s krásnou ilustrací na víku. Po otevření naleznete v krabici česká a anglická pravidla, balík karet, soudečky piva a další dřevěné komponenty, 4 hráčské desky, spoustu kartonu na vyplokání a herní plán.
Ve hře se vžijete do rolí továrníků v Anglii ve West Midlands v období mezi roky 1770 a 1870. Za dobu dvou ér se budete snažit získat co nejvíc vítězných bodů, k čemuž vám dopomohou vaše budovy, spoje a ekonomická mysl. Pokud nemáte někoho, kdo by vám sloužil, čeká vás taková lehká dvacetiminutovka přípravy hry na stůl. Po rozložení plánu (ať už stranou noci, nebo dne) postupujte podle dvoustránky „příprava hry“ v pravidlech a mezitím si mohou ostatní hráči vyskládávat destičky průmyslu na své hráčské desky. Po rozdání karet se náhodně zvolí první hráč a můžeme rozjet průmyslovou revoluci!
Hra se hraje na dvě éry. Era kanálů a éra železnic, z nichž se každá z nich hraje na několik kol podle příslušného počtu hráčů. Každé kolo se skládá z tahů hráčů, kde v každém z nich vykoná každý dvě akce (kromě prvního kola hry). A co všechno se dá dělat? Můžete si vybrat z celkem sedmi akcí a to ze: stavby, sítě, vývoje, prodeje, půjčky, průzkumu a pasování. Za každou akci musí hráč odhodit kartu a teprve poté konat. Po skončení kola se určí pořadí hráčů dle utracených liber, obdrží se příjmy (případně se zaplatí dluhy) a další kolo může začít. Poté, co v balíku dojdou karty, znamená to, že do konce éry již zbývá jen pár kol. Po ukončení éry kanálů se provedou příslušné úpravy na hracím plánu, hráči obdrží příslušný počet bodů a začíná éra železnic, která je velice podobná té předchozí. Po skončení éry železnic se spočítají body a hráč s nejvíce body vyhrává hru a stává se největším velkotovárníkem.
K samotnému hodnocení vám hned z kraje prozradím, že tato hra je jedna z nejlepších, kterou si momentálně můžete pořídit a zahrát. Ale než začnu vyjmenovávat, proč tomu tak je, nejprve zmíním drobné neduhy tohoto skvostu. Ten první je patrný hned po rozbalení komponent. Při „vyplokávání“ kartonů brzy zjistíte, že jeho kvalita není úplně tak dobrá, jak by mohla být. To bohužel platí i o kartách, na kterých je už po první hře lehce patrné, že se s nimi hrálo. Vysoce doporučuji obalení karet, jejichž rozměr je naštěstí běžný standard. Příprava hry vám ve výsledku zabere docela dost času, pokud si nepořídíte nějaký šikovný insert. Tedy pokud se vám vejde do úzké krabice, která mohla být o nějaký milimetr vyšší. Pravidla jsou napsaná – no, jak to říct kulantně – už jsem četl lépe napsaná pravidla a je potřeba se je naučit opravdu důkladně, věřte tomu, že tak první dvě hry budete dělat chyby, na které přijdete až někdy jindy. Každopádně, toto se obecně týká složitějších euroher obecně, takže by se to ve výsledku za neduh nemuselo počítat a mohli bychom přimhouřit očko.
Ale co to povídám, očko se přimhuřovat nemusí, protože až na tyto drobnosti se Brass: Birmigham dá popsat jedním slovem: DOKONALOST. Začneme u samotného vizuálu hry, který je více než nádherný. Krásná bílá krabice, ze které na vás dýchne sychravé počasí Anglie a úplně z něho cítíte tu špínu průmyslu. Dále tu máme hrací plán s denní a noční dobou s moc hezky zpracovanou mapou. Dle barvy si vyberete za jakou historickou osobnost budete hrát a něco si o ní můžete přečíst. Je toho dost a to jsme ještě nezačali hrát. Tolik interakce mezi hráči v eurohře se běžně nezažije a než se dostanete na řadu (kdy se vůbec nebudete nudit čekáním), pravděpodobně počínání vašich protihráčů způsobí, že budete muset udělat něco naprosto jiného, než jste chtěli. Ale neznamená to, že by Vám hned někdo musel škodit. Tím se dostávám ke geniálně vyřešenému systému sdílených surovin. Pokud si chcete postavit nějaký průmysl, který potřebuje např. uhlí, prostě si ho vezmete z nejbližšího dolu. Je úplně jedno, čí důl je, jeho majitel se na vás hned zlobit nebude, protože v případě vytěžení dolu, on dostane přírůstek na příjmu peněz a vítězné body. V případě chybějících surovin, si je můžete koupit na trhu, kde se se zvyšující se poptávkou, zvyšuje i cena za surovinu (což je více než nad slunce jasné a logické). Zde je i v pravidlech vysvětlený důvod, proč musí být uhlí propojeno se stavbou a proč železo nemusí (odpověď ve zjednodušené formě je v podtitulu recenze). Téma hry na vás prostě dýchá každou akcí a vy si připadáte jako ten vystresovaný továrník. Každá éra se navíc sama uzavře tím, že vám prostě dojdou karty, spočítáte body a je hotovo!
Autor hry: Gavan Brown, Matt Tolman, Martin Wallace
CZ distributor: TLAMA games
Počet hráčů: 2 – 4
Přibližná herní doba: 60 – 120 minut
Doporučený věk: 14+
