„Války, lokální půtky a selské bouře. To všechno
zanechalo otevřené rány na lidech, městech
i samotné krajině. I po letech vyrážejí hnisající
boláky krevní msty a politického pletichaření.
To vše ale nyní vypadá jako nevinné pošťuchování zlobivých harantů.”

– Černá sněť

Nová, neskutečně obrovská, kompetitivní, RPG desková hra z českých luhů a hájů, která se pomalu dostala do hledáčku i v mezinárodních vodách, vybrala ve své kampani na Kickstarteru tak objemnou sumu peněz, že už bylo jenom otázkou času, s čím vším tento kousek dorazí. Nyní vám tak můžeme představit recenzi, spojenou s dojmy, které se nám dostavili po zahrání několika scénářů v partě čtyř lidí a musíme uznat, že to je jízda jak na horské dráze.

Ještě na začátku musíme zmínit, že hra je natolik objemná, že nejsme schopni obsáhnout všechno. Toto unikum obsahuje zároveň jak kooperativní, tak kompetitivní režim a stejně tak možnost sólo hraní. My se ovšem primárně zaměříme na kompetitivní hraní (všichni proti všem) v již zmíněných čtyřech hráčích čili plném počtu.

No a čím jiným začít, než je popis hry samotné. Příběh nás zavádí do magií Faer zničené krajiny, která se nejmenuje nijak jinak než Euthia. Díky této magii vylézá na světlo světa nespočet monster a v čele s několika draky ničí co jim přijde pod pracku. Hráči, jakožto hlavní postavy, které sesbíraly runy Gaaru, vyráží zachránit svět a stát se tak tím nejznámějším hrdinou pod sluncem. Příběh má samozřejmě mnohem více různých zákoutí, nicméně pro recenzi nám to takto stačí. Více se můžete dočíst nejenom na oficiálních stránkách Euthia, ale i v drobné příběhové knížce, která je k dostání v krabici hry.

Co se právě příběhu týče, tak ho očekávejte z většiny čistě na pozadí. Díky herně nijak nenavazujícím 8 scénářům a jazykově nezávislým komponentám na herních políčkách (nikoliv hráčské desce), očekávejte spíš nádhernou hru ve stylu Heroes of Might & Magic, ale to, že byste si četli nějaké příběhové pasáže, jako například v kooperativních hrách typu Gloomhaven, či “Lovecraft Games” tady neočekávejte. Nejsme si tak jistý, zda je vůbec možné být vtažen do světa Euthia a prožívat příběhy lidí, kteří potřebují vaši pomoc. Očekávejte tak spíše chůzi po náhodně vygenerované mapě, kde řešíte interakce s poli, na kterých se zastavíte. Víc než lidé Euthie, budete občas potřebovat pomoc vy, jelikož vám hra nedá nic zadarmo a rozdíl mezi soubojem s monstry 1., 2. a 3. úrovně je natolik markantní, že nejednou dostanete na frak takovým způsobem, až začnete přemýšlet, jestli to je vůbec možné zvládnout. V tu chvíli vystupuje na světlo světa i vybalancování. Nikoliv však postav, které se nám zdáli (kromě jedné, kterou zmíníme na konci recenze) celkem v pořádku a převážně velice zábavné na hraní, ale příšer samotných. Pokud na první zamíchání vytáhnete z vršku balíčku příšer druhé úrovně Vražedkyni, tak to většinou rovnou vzdáte a jdete zabíjet dalších 5 příšer první úrovně. O soubojovém systému si samozřejmě ještě povíme, jelikož se jedná o alfu a omegu celé hry. “Pomoc” ovšem budete potřebovat ještě z jednoho důvodu, který je bohužel mnohem horší. Jako hráči deskových her asi víte, že orientovat se podle herního času na krabici je holý nesmysl… tak tady to platí čtyřnásob. Schválně jsem si ke hraní přizval svižné hráče, aby to odsýpalo jedna radost. První scénář, který má údajně 30 minut na hráče, jsme bez vysvětlování pravidel zahráli za 6 hodin. Nutno podotknout, že je to “pouhých” 7 kol. To samé se pak bohužel konalo i u dalších scénářů, kde například lov draka, který má trvat 15 kol jsme hráli 13 hodin. Sežeňte si tak ke hraní super partu lidí, se kterou si i s chutí pokecáte v prostojích o délce desítek minut. Je však pravda, že v méně hráčích jsou tyto prostoje o poznání menší a za nás tak doporučujeme hrát maximálně ve třech lidech.

Mrkneme se nyní na krabici a obsah samotný. Ano, krabice je sice naplněná k prasknutí a design je nádherný, ale bohužel ničím nevyčnívající. Neobsahuje žádný insert, což je tedy často i lepší, než aby tam byl špatný insert, ale i přesto se jedná pouze o čistě pokreslený obal. Žádné skryté obálky, žádná dvojitá dna, škoda. Špatně to určitě není a rozhodně za to hodnocení snižovat nebudeme, ale kromě nadprůměrné velikosti neočekávejte nic dalšího. Co je ovšem radost pohledět, je kvalita komponent. Každičký kousek kartónu, který budete držet v ruce, je pekelně tvrzený a pevný. Každá karta z materiálu, který se ani po několikátém zamíchání, byť jenom trošku neošoupe. Miniatury, které jsou už v základu “shadované”, takže vypadají nádherně už nenabarvené, a ačkoliv se nám často stávalo, že jsme si postavy mezi sebou spletli, jelikož nemají ani žádný barevný podstavec, tak to nemění nic na tom, že jsou jedny z nejlepších, co jsme kdy u klasické deskové hry viděli. Všechny herní desky, ať už hráčské, či běžné komponenty, jsou nádherně malované, a to včetně trojitých hexů, které slouží k vytváření mapy pro pohyb (na což se vzápětí podíváme). Za všechny komponenty klobouk dolů.

Jelikož už teď začíná být recenze dost dlouhá, a ještě nás toho nemálo čeká, tak jenom ve zkratce, jak se samotná hra vlastně hraje. Všechny postavy začínají na stejné výchozí pozici a nic se nepřenáší z předchozích scénářů. Každá postava má zároveň kromě své desky hráče, která je v celku unikátní, ještě tři základní žetony akcí. Dostáváme se tak hned k prvnímu, velmi zajímavému, řešení akcí. Každý žeton má určitý počet kroků, které můžete se svou postavou udělat NEBO vykonat příslušnou akci, která je na žetonu. Jedná se o naprosto fenomenální myšlenku, která prostě funguje skvěle a neuvěřitelně nás bavila. Několikrát se před zahráním svého tahu budete rozmýšlet, jestli teda uděláte kroky 3 a nebudete bojovat, jelikož je souboj na stejném žetonu anebo raději kroky 2 a za druhý žeton si zabojujete. Nepamatujeme si, že bychom tuto mechaniku někde viděli a pokud nějakou hru s něčím podobným znáte, tak nám o ni dejte vědět a rádi se na ni podíváme. Kromě těchto tří akcí budete ještě po čas hry sbírat různé drahokamy a odemykat různé schopnosti, které vám dají třeba možnost více chůze, či lepší těžbu horniny. Nemusíte se tak obávat, že byste byly uzamčení čistě základními třemi akcemi. Kromě těchto akcí je důležitým faktorem objevování herní plochy. Vždy, když dorazíte k okraji, odhalíte nové mapové dílky. Tento jev musíte udělat vždy okamžitě, jelikož můžete objevit elementála, který by vás mohl vyléčit, poškodit, či modifikovat kostky do souboje, ke kterému se dostaneme už za okamžik. Další akce už jsou více, či méně generické a jedná se o klasické volné akce, jako například splnění úkolu, vykopání pokladu, interakce s již zmíněným elementálem. Základem je však v každém scénáři dohrát předem daný počet kol a na konci je klasické bodování jako v jakékoliv jiné Euro hře.

Soubojový systém je kapitola sama pro sebe a stále si nejsme jistý, zda je dobrý, či špatný, ačkoliv se přikláníme spíše k té druhé možnosti. Kdykoliv si jde hráč zabojovat, začnou se tahat karty, které určí hráče, co bude hrát za příšeru. Ta je potom náhodně vylosovaná z balíku pro patřičný level a může se začít. Kromě několika faktorů, které ovlivňují samotný souboj, jako například elementálové a schopnosti hrdinů, či karty monster, je primárně souboj řešen kostkami. Řežba tak bohužel trvá většinou velice dlouho, a navíc se účastní jenom hráč a monstrum. Zbylí dva hráči (myšleno při hraní ve 4) koukají a interakce je tak se zbytkem nulová. Nejde ani tak o to, že by soubojový systém byl špatný, ale do této hry se zkrátka vůbec nehodí. Většinu akcí totiž odehrajete vskutku rychle a pak se prostě zaseknete v souboji, který může trvat až neskutečně dlouho. Hráči jsou poté často otráveni, když někdo zahlásí, že se jde bojovat.

Přečti si  F1 22: S Charlesem Leclercem na novém okruhu v Miami

Co se týká zbytku hry samotné, tak už neočekávejte nic nového, ovšem to, co dělá, dělá zajímavě. Obsazování polí po interakci, plnění úkolů, nákup, těžba… vše je prostě tak nějak uspokojující. Pár protichůdných názorů jsme si v týmu sice vysvětlili, jako například platba za naprosto všechno, což se ne každému zamlouvalo, nicméně na většině jsme se shodli, a to hlavně na zajímavě vytvořených postavách.

Těch je celkem šest, mezi nimiž ovšem jedna silně vyčnívá a o té si povíme teď. Rozdíl mezi ní a ostatními postavami je opravdu radikální. Kromě toho, že má o slot pro schopnost navíc, začíná jako jediná se štítem, tak ještě navíc jsou všechny její schopnosti o jeden zlaťák levnější. Což o to, je to sice dobré, nicméně s tím by se dalo pracovat. Mnohem větší rozdíl je však v tom, že nepoužívá runy Gaaru, které slouží v souboji na přehazování kostek jako ostatní postavy, nýbrž runy Dwurtu, které jsou plněny zlou magií, a tak místo přehazování vám přidávají hodnotu na kostce. Čím více tyto Dwurty používá, tím více je postižen na konci kola. Bohužel nám tak přišla postava nejenom silnější, ale hlavně jsme si neustále říkali: “proč?”. Pochopili jsme, že příběhově to má svůj význam, ale proč je herně pět postav stejných po stránce základních herních mechanik a jedna je kompletně jiná, na kterou se vztahují a vlastní drobná pravidla, jelikož Dwurt není Gaar. Pokud ovšem vynecháme tuto specialitku, tak zbytek herních mechanik mají postavy stejné. Sbírají tak reputaci na zvýšení úrovně a naučení nových schopností, nakupují vybavení, které přidává všemožné bonusy a stejně tak využívají různé lektvary, které pomohou vyhrát souboje proti těším příšerám.

Suma sumárum je tu jeden čistý fakt. Hra je silně unikátní spoustou svých mechanik, jako jsou žetony akcí, objevování nových hexů, či soubojovým systémem. Několik těchto mechanik už jste sice jinde mohli vidět, nikoliv ovšem pohromadě. Rozhodně musíme pochválit postavy samotné. Většinu z nás bavilo objevovat jejich schopnosti a různorodost, která je oddělovala mezi sebou, a to primárně v pozdější fázi hry. Stejně tak je fenomenální art celé hry. Kromě pocitu, že opravdu hrajete fantasy hru, na sebe dílky krásně dopadali a vytvářeli tak příjemný pocit ucelené mapy, což bylo sice občas na úkor přehlednosti, nicméně věřím, že za ten požitek z mapy to stojí. Teď už ale k těm špatným stránkám tohoto unikátního díla. Pro někoho to může znít směšně, ale nejhorší je časový rozptyl hraní, který je uveden ve scénářích. Před recenzí jsme se ptali několika hráčů, jak to mají oni a bohužel v tom nejsme sami. Nejedná se tedy o deskovou hru, kterou si otevřete, uděláte setup a zahrajete jeden, či dva scénáře u večerního sezení. Setup jako takový, je minimálně na hodinu v jednom člověku bez insertu a u nejkratších scénářů tak počítejte minimálně s hodinou na hráče. Díky tomu se dostáváme pro spoustu hráčů do nestravitelné hry a to obzvlášť, pokud si chcete zahrát hru v podvečer, co například vaše dětí spí. Bohužel u špatných stránek hry na chviličku ještě zůstaneme. Soubojový systém. Věříme, že v jiné hře by seděl, jak se říká: “Jako p***l na hrnec”, nicméně zde jsou všichni hráči znuděni, když musí někdo bojovat. Vztyčený prst musíme ukázat i za nevybalancovaného trpaslíka s kladivem a Dwurty místo Gaaru, nicméně ten se dá odpustit, jelikož ho prostě nemusí nikdo hrát. Co ještě ovšem musíme zdůraznit je síla příšer druhé úrovně, kde některé jsou neskutečně silné, oproti jiným. Obzvlášť, když ty odměny zase tak epické, za ty ztráty, nejsou.

Jak jsme již zmínili na začátku. Tato recenze s dojmy je zaměřena pro kompetitivní hrání ve čtyřech hráčích, a i přes těch několik neduhů jsme odcházeli s pocitem zadosti učinění, když jsme po 15 kolech šli bojovat s drakem, který nás „sesmahnul“ jedním úderem. Sice jsme dostali, ale hru jsme si užili, ačkoliv velkou váhu přikládám dobré partě lidí, se kterou jsem tento počin od Diea Games zahrál. Subjektivně jsme se tak shodli na tom, že už ji znovu hrát nepotřebujeme, ale věříme, že například hra ve dvou hráčích, či sólo, může být jiné kafe a stejně tak si to svoji fantasy partu lidí, co si ji s chutí užije, najde.

Pokud Vás tak hra zaujala a přes těch něco málo negativ máte chuť podpořit české vývojáře a hru si tak koupit, tak nová kampaň poběží na platformě Gamefound 2.5.2022. odkaz kampaně naleznete zde

Přečti si  Vedoucí studia Hangar 13 opouští společnost

Autoři hry: Markéta Bláhová, Tadeáš Spousta

CZ distributor: Diea Games s.r.o.

Počet hráčů: 1 – 4

Přibližná herní doba: 240 minut

Doporučený věk: 14+

 

PŘEHLED RECENZE
Zábava
40 %
Znovuhratelnost
60 %
Srozumitelnost pravidel
80 %
Zpracování
100 %
Hráč tělem i duší, který si libuje v RPG titulech a indie scéně, ale AAA hrou také nepohrdne. Milovník deskových her všeho druhu.
<font size="3"> Fantasy hra neuvěřitelných rozměrů, kterých není v dnešní době zrovna mnoho. Rozhodně nechytne každého hráče a má spoustu úskalí, jako je herní doba, velikost, soubojový systém, který ve více hráčích moc nefunguje. Pokud jste ovšem nadšenci do těchto typů her, tak vás chytne a jen tak nepustí, už jenom kvůli přenádhernému artu.deskovka-euthia-torment-of-resurrection-spolecny-cil-jeden-vitez

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno