„Les promlouvá jenom k těm, kde se dovedou důvěrně přiblížit k jeho tvorům.“
– Michail Michajlovič Prišvin
Duchové přírody byli povoláni k záchraně Posvátného stromu před zničujícími ohni Onibi. Chcete-li v tomto obtížném úkolu uspět, musíte se vydat jednou ze tří cest. Sesbírat 12 posvátných květů, aby se ochránce lesa Sanki probudil z tisíciletého spánku, zasadit 12 různých ochranných stromů, nebo uhasit 12 ohňů a odrazit hrozbu Onibi jednou provždy. Takto krásně popisuje české vydavatelství MindOK novou hru od Askeho Christiansena, která ihned upoutá svým nádherným vizuálem. Jak je na tom ovšem hra jako taková?
Opět musíme začít naprosto nadupanou krabicí, která je tak naplněná k prasknutí, že se nám po otevření víka pomalu všechno začalo sypat ven. Kdyby byla narvaná obsahem, tak nemáme rozhodně nic proti, ale reálně to je z důvodu nejhoršího insertu, který jsme za poslední dobu viděli. Nejenom, že je naprosto neintuitivní, ale je i natolik špatný, že kvůli němu vzniklo samostatné vlákno na Board Game Geek „How to use insert“ – většinou konče radou „vyhodit!“. Po „vyplokání“ všeho ostatního očekávejte několik desek hráčů, hlavní desku Posvátného stromu, desku salamandrů a dva držáky na stromky, což je ve finále spíš snůška pěkných komponent, které by však ve hře nemuseli být (tedy až na Posvátny strom). Hra by ovšem nevypadala tak krásně a nemůžeme ji mít tedy za zlé, že se vás pokouší vtáhnout do svého fantastického světa tímto způsobem. Kromě těchto komponent je obsažen ještě pěkný pakl karet ochránců lesa a z nějakého důvodu obrovský počet salamandrů, o kterých si ještě povíme později. Už teď ovšem musíme napsat, že art veškerého obsahu je na fenomenální úrovni a rozhodně se budete kochat přenádherným světem plného magické fauny a flóry.
Teď už se konečně můžeme vrhnout na hraní hry samotné. Jedná se o deck-buildingovou, kompetitivní hru pro 2-4 hráče, kde je cílem získat jednu ze tří vítězných podmínek, sesbírat 12 květů, zasadit 12 unikátních stromů či uhasit 12 ohňů. K tomu všemu vám pomáhá váš základní balík karet, který lze pouze expandovat a až na jedinou výjimku (salamandra) nikdy zmenšovat. Základní princip hráčova kola je až nápadně podobný souboji v deskové hře Tainted Grail: Fall of Avalon, což ovšem není vůbec špatně. Hráč postupně vykládá za sebou náhodně zamíchané karty ze svého balíku ochránců lesa (už jsem vám psal, jak vypadají skvěle?) a to do té doby, dokud hráč sám nezastaví nebo nevyloží třetího tzv. samotáře. Strážci se tak dělí na tři základní druhy. Běžné, společenské, a právě zmíněné samotáře. Kromě toho, že karty strážců designově odpovídají své reálně předloze (například rys, pavouk a liška jsou i ve skutečnosti samotáři, opice jsou zase naopak společenští tvorové), tak mají i svůj herní význam. Běžní strážci, kterých je nejvíc, jsou taková zlatá střední cesta. Mají průměrné atributy a nijak vás neomezují. Společenští a samotáři jsou ovšem jiné kafe. Ve hře je můžete poznat hned podle několika atributů. Ty nejvýraznější jsou dva. Bílá, či černá ikona a design samotných strážců. Důležitější je ovšem jejich herní význam. Kromě toho, že samotáři mají všeobecně nejlepší vlastnosti, zatímco společenští ty nejhorší, tak je úplně jedno, kolik máte kusů od každého v balíčku. Důležité je, že při jejich zahraní do řady se po otočení třetího samotáře nejenom váš tah ukončí, ale zároveň budete mít pouze jednu akci. Pokud ovšem během otáčení karet zahrajete společenského, tak se s jedním samotářem znegují a vy tak můžete bezstarostně pokračovat dál ve hraní karet. Poté co ukončíte tu nejdůležitější a NEJZÁŽIVNĚJŠÍ část hry, zahrajete už jenom jednu, či dvě akce podle vyložených vlastností karet a pak už jen dlooouhééé čekání, než na vás opět dojde řada. Akce jsou velmi jednoduché, vždy pouze sečtete počet vlastností všech vyložených karet, které jsou značeny symboly a vyberete si mezi:
- Nákupem nových karet, které si přidáte na vrch svého balíku a získáte tak do příštích kol výhodu lepších vlastností karet a potenciálně větší zásobu květů k vítězství.
- Hašením ohně, což je jednou z vítězných podmínek, ovšem pokud máte dostatek vody a nevydáte se hasit, tak budete na konci celého kola „odměněni“ nepřidáním si salamandrů do balíku, což potenciálně ostatní hráči budou muset, pokud bude hořet a nebudou mít dostatek vody. Jedná se o jednu z taktik, která nám bohužel během hraní nikdy pořádně nevyšla.
- Sadbou stromů, díky čemuž můžete nejenom vyhrát, ale zároveň získat bonusy na nich zobrazené. Rohová políčka u sadby mají instantní bonusy, a dokonce můžete získat bonusy za poskládání sloupců, či řady.
- Chůzí, kterou se pohybujete kolem posvátného stromu. Každé pole má svoji instantní akci a při první hře jej nebudete pravděpodobně moc využívat, což je ovšem škoda, jelikož se jedná reálně o tu nejsilnější a nejvíc nevybalancovanou akci. Důležitý tak není pouze fakt, že získáte akci na políčku, na kterém skončíte, nýbrž hráče, kterého přeskočíte, okradete o jednu z vámi vybraných vítězných podmínek. Pokud se tak začne dít ve finální části hry, kdy vaše primární taktika byla chůze, kterou ostatní zanedbali, tak je okradete o všechny vítězné podmínky a nemohou tak již vyhrát, pokud si ji neukradnou zpět.
Poslední vlastností strážců už jsou tak pouze vítězné květy, které samy o sobě nejsou akcí.
Již jsme zmínili nevybalancování během akce pohybu a u tohoto tématu ještě chviličku zůstaneme. Jedná se totiž o jeden ze dvou největších kamenů úrazu (ten první jsme již zmínili, a to je neskutečně dlouhá prodleva mezi koly, kdy se budete příšerně nudit, jelikož nemůžete vymýšlet žádnou taktiku a ani nic podobného). Vítězné podmínky jsou totiž sice tři, ale reálně bude většina her končit na hašení ohňů. Zasazení stromů je totiž takřka nemožné a sesbírání květů trvá neskutečně dlouho. K tomu je potřeba zmínit opět samotnou chůzi, která je přesílená, jelikož se o žádnou akci takřka nepřipravíte, když skončíte na políčku s akcí, a navíc ukradnete vítěznou podmínku soupeři. Je tak vysoce pravděpodobné, že od půlky hry už to bude pouze o tom, kdo má více pohybu, aby mohl obelstít ostatní hráče o jejich podmínky vítězství. Černé karty (samotáři) pak mají sice nejlepší vlastnosti, ale za tu možnost ukončení kola dosažením třetího samotáře se vám zkrátka nevyplatí je kupovat, a tak je velká šance, že se vám nabídka strážců brzy vyvrbí na plný „obchod“ samotářů. Spousta těchto problémů by se vyřešila po delším testování, ke kterému očividně nedošlo.
Poslední kapitolou už jsou pak pouze salamandři, kteří ztratili svůj potenciál a žetony „křížků“ neboli rušení karet, které jsou navrženy naprosto perfektně a jsou tak nedílnou součástí této hry. Salamandři funguji jako samotáři bez vlastností, které si hráč přidává poté, co Posvátný strom na konci kola hoří a vy nemáte dostatečný počet vody. Jak jsem už ovšem psal, tak každý hráč se snaží co nejrychleji a nejvíce hasit (přeci jenom je to jedna z podmínek vítězství) a tak se vám takřka nikdy nestane, že by byť jediný oheň na konci zbyl. Výjimečně ano, ale to je pouze výjimka potvrzující pravidlo. Křížky už pak fungují jenom jako takový žeton, který odhodíte ve chvíli, kdy se vám právě vyložená karta nelíbí a takřka vždy ji tak využijete na samotáře, abyste mohli pokračovat v tahání karet. Pokud ovšem žeton použijete na salamandra (což se stane tak jednou za hru), tak ho rovnou ničíte a vrátíte jej na společnou hromádku.
Suma sumárum se jedná o nádhernou rodinou hru, kterou ovšem autor nedotáhl do úplného konce. Několik odehraných her by to stále chtělo, aby se vybalancovaly nesrovnalosti, které tak ničí finální dojem. Je sice skvělé, že vizuál je naprosto dokonalý, ale to zkrátka nestačí. Pokud vám tak nevadí hry, které mají obrovské prodlevy a s velkou šancí, že bude ke konci hry už pouze v pozici, že nemůžete vyhrát, a tak škodíte ostatním, tak hru určitě vyzkoušejte a bude se vám líbit. V ostatních případech o ní opravdu popřemýšlejte a ideálně nejdříve někde vyzkoušejte.
Autor hry: Aske Christiansen
CZ distributor: MindOk
Počet hráčů: 2 – 4
Přibližná herní doba: 40 minut (ze zkušenosti minimálně dvojnásob)
Doporučený věk: 10+
