Mé skromné a vousaté já se se značkou PlayStation poprvé potkalo v roce 1996, kdy jsem pod vánočním stromečkem našel šedou krabičku, ovladač a paměťovou kartu. Od té chvíle nás už dělí solidních 28 let a já tak nepohrdnu žádnou příležitostí navodit si silný pocit nostalgie.
K těmto účelům jsem většinou využil nějaký nový díl Crashe Bandicoota nebo Spyra. Abych byl upřímný, Astro Bot mi nikdy k srdci příliš nepřirostl. Zprvu na mě působil jako bezcharakterní postavička, která bude svou neutralitou sloužit vývojářům pro všechny možné účely. Robůtek s anténkou, místo obličeje displej a tělíčko, na které se dá navléci jakýkoliv obleček či skin. A Astro Bot Rescue Mission pro první generaci PSVR mi tento názor spíše potvrzovala, nežli vyvracela.
PS5 launchový Astro’s Playroom mi ale ukázal, že se na celou věc dívám ze zcela špatného úhlu a že onen modrobílý robůtek možná není ten nejlepší maskot pod sluncem, ale je dost možná to nejlepší, co se mohlo značce PlayStation přihodit. Skrze něj k hráčům proudila láska k videohrám, kterou v sobě vývojáři z Team Asobi za ta léta nashromáždili a mě tehdejší novinka doslova nadchnula a oživila lásku ke klasickým plošinovkám.
Má očekávání od letošního Astro Bota tak byla extrémní, možná až nezdravá. A když takovému drobečkovi nasadíte laťku příliš vysoko, tak je jasné, že ji nepřeskočí. V této recenzi se pokusím být co nejobjektivnější, poukázat na všechny skvělé věci, ale zmínit malé i větší nedostatky. Hru jsem během testování stihnul vyždímat do poslední kapky. Kromě platinové trofeje mi byla nadělena jak slušná porce zábavy, tak i špetka frustrace. Dost ale bylo tlachání! Jak Astro Bot dopadl?
Start hry se může jevit nevinně, ale někdo, kdo rád ve věcech hledá dvojsmysly si zde přijde na své. Náš Astro Bot si letí vesmírem ve vesmírném korábu PlayStation 5, když v tom je on i celá jeho posádka napadena zlým „zeleným“ emzákem. Tomu se podaří výkonnou konzoli ovládnout a přivlastní si její nejdůležitější komponenty, které mu do té doby očividně chyběly. My se tak s kostrou naší vesmírné lodi ocitáme na neznámé planetě. Úkol je již od začátku hry jasný a asi nikoho z vás nepřekvapí. Musíte najít všechny ostatní astro boty. Ti byli při napadení rozeseti do několika různých galaxií. Cesta k jejich záchranně vede skrze dokonale navržené, malebné a nápadité levely a množství nepřátel, kteří se vám vaší misi pokusí překazit.
Soubojový systém vám bude dozajista povědomý. Od minulého dílu se toho příliš nezměnilo. V některých levelech dostane vaše postava možnost využít několika speciálních předmětů. Ty jsou někdy důležité a bez nich byste úroveň nedokončili a někdy slouží čistě jen pro pobavení a zpestření celého zážitku. Bez nich bylo ovládání dosti přímočaré a po čase by nás jistě omrzelo. Ať už máte na rukách boxovací rukavice, na zádech raketového psa, nebo jestli jste malincí jako myška, tak jedno je jisté. Ve více jak 80 levelech se nudit nebudete.
Některé levely jsou delší, některé kratší a některé jsou jen krátkými zkouškami, které by se daly přirovnat k překážkové dráze. Právě tyto levely a jim podobné patřily v předchozí hře k mým nejoblíbenějším. A to především díky časomíře a tabulce, kde jste své časy mohli porovnávat s ostatními robohráči. Levely jsou dosti podobné, ale časomíra zmizela, což je za mě velká škoda. Více než bohatě to ale vynahrazují velmi speciální levely, nad kterými zaplesá srdce nejen věkem zkušenějším hráčům. Na jejich popis se ale vztahuje embargo a vám tak nezbyde nic jiného, než se do pustit sami.
Stejně jako v minulých dílech je letošní Astro Bot i takovým techdemem, které hráčům připomíná všechny vychytávky konzole. Nemohla mi ale uniknout skutečnost, že tentokrát se v tomto směru netlačilo na pilu tak, jak jsme byli zvyklí. Ano, haptická odezva vám vrní ovladačem téměř nonstop a při každém stisknu R2 se s ovladačem doslova perete. To je v naprostém pořádku a je to jedna z příčin proč je Astro Bot jako série tak oblíbená. Vývojáři ale tentokrát zcela ignorovali největší ovládací prvek ovladače DualSense, tedy jeho dotykovou plochu. Bez jakéhokoliv využití zůstal i mikrofon či tlačítka R3 a L3. Na ocet zůstalo taktéž PSVR2, ale jeho zapojení do hry asi čekal málokdo.
Samotné ovládání je ale naprosto přesné, což oceníte především v hektičtějších levelech, kde máte k dispozici pouze a jen jeden život. Dalším negativním faktorem, kterého jsem si při hraní všimnul, je velmi chudá nabídka nastavení hry. V nastavení přístupnosti naleznete pouze tři možnosti, ve kterých si můžete vypnout ovládání nakláněním ovladače, zapnout otáčení kamery levou páčkou a rozhraní vizuálních signálů, které doplňují ty vibrační. S ohledem na to, jak se jiné týmy z rodiny PlayStation Studios snaží hru zpřístupnit i hráčům s různými typy postižení, je toto velmi chudá nabídka a osobně doufám, že se povede v některém z budoucích patchů rozšířit.
Na začátku recenze jsem mluvil o pomyslné laťce, kterou nasadil předchozí díl a kterou nový Astro Bot nepřeskočil. Za tím tvrzením si stojím a byl bych určitě radši, kdyby vývojáři přišli s něčím důmyslnějším, než zachraňování zcela bezradných robotických kolegů. Jasně, kdo hledá chyby, tak je vždy najde. Astro Bot není dokonalou hrou. Při psaní této recenze jsem mnohdy dumal nad tím, proč mě ta hra vlastně tolik bavila. Tolik věcí mi tak bylo proti srsti a já se stejně nemohl od obrazovky odtrhnout.
Nakonec jsem přišel na to, že je to stejný případ jako u předchozího dílu. Nejde ani tak o tu kouzelnou grafiku, vyladěné ovládání, perfektní a stylizovaný soundtrack či unikátní levely. I přes absenci hlubšího příběhu či přesahu do našeho světa je nový Astro Bot ve skutečnosti milostným dopisem pro všechny hráče, které kdy uchvátil svět videoher. Je to pocta všem herním vývojářům, kteří se vydali na onu strastiplnou cestu a přivedli k životu nové postavy a nám představili stovky a stovky zajímavých příběhu. Kluci a holky z Team Asobi tohle všechno zvládli namačkat do jedné hry s roztomilým robotem a nový Astro Bot by vám určitě neměl uniknout.
Vývojáři: Team Asobi
Vydavatelé: Sony Interactive Entertainment
Datum vydání: 6. 9. 2024
Česká lokalizace: Ano
