Blyštiví fanfaróni se natřásají na svých majestátních hřebcích před zástupy urozeného panstva. Paprsky letního slunce se v dokonalých úhlech odrážejí od třpytivé zbroje a vrhají odlesky na kamenné zdi velkolepého hradu…
Recenzovaná verze: PlayStation 5
No, tak na tuhle romantickou představu o středověku Chivalry 2 z vysoka kašle. Místo pohádky o sličných rytířích a vdavekchtivých pannách navlíkne hráče do plátového brnění s pozůstatky nepřátelských mozků v záhybech, nebo do propocené lučištnické kamizoly, ještě zapáchající výměšky nešťastného předchozího majitele. Vítejte na bitevních polích středověku!
Kov nad zlato
Chivalry 2 je pokračováním mnohými zbožňovaného prvního dílu s podtitulem Medieval Warfare z roku 2012, které mají i tentokrát na triku kanadští Torn Banner Studios. I když se může zdát středověká multiplayerová rubačka jako poměrně ojedinělý počin, za ty roky hře přeci jen vyrostla určitá konkurence. Vedle War of the Roses (také 2012) jde především o dva roky starý Mordhau. Tvůrci Chivalry 2 se tak potřebovali vytasit s něčím, co by přímému konkurentovi sebralo hráče.
Chivalry 2 vyšlo na rozdíl od zmiňovaného Mordhau i na konzole, včetně samostatných upravených verzí pro novou generaci. Hra sází na rozsáhlé bitvy až 64 hráčů na jedné mapě a zprostředkování středověké bitevní vřavy se vším všudy. Nebere se přitom úplně vážně a autoři k látce přistoupili se sympatickou dávkou nadsázky.
Do obřích bitev se můžete vrhnout v jedné ze čtyř tříd, ve kterých si však postupně odemykáte další podtřídy a i samostatné zbraně. Zjednodušeně se dá říci, že rytíř a předvoj bojuje ničivými obouručními zbraněmi s menším dosahem, pěšák sází na dlouhá kopí a halapartny a lučištník do nepřátelských šiků rozsévá zkázu jedním (ideálně zapáleným) šípem za druhým. Některé podtřídy disponují i štítem, díky němuž sice ztrácí něco z útočné síly či dosahu zbraně, ale výměnou jim je zvýšená obrana zejména proti otravným střelcům.
Hráči se rozdělí mezi soupeřící strany karmínového Mason Orderu a modrých Agathian Knights. Jakou stranu vyberete, je naprosto lhostejné. Jen musíte dát pozor, abyste se vždy přeorientovali na správnou barvu a netřískali do svých. Hra obsahuje friendly fire a byť spoluhráči dostávají neohrabanými útoky výrazně nižší poškození, za dobu svého hraní jsem jich pár v zápalu boje pobil. Díky bohu za emote „SORRY“.
Jak správně švihnout mečem?
No a jak se vůbec bojuje? Hra samotná se označuje za subžánr bojovky. Subojový systém je tak komplexnejší, než by se mohlo na první pohled zdát. Základní repertoár tvoří útok v půlkruhu, úder vedený shora a bodnutí. Klíčové je však načasování a volba síly jednotlivých výpadů, stejně jako správné vykrývání soupeře a včasný protiútok. Souboje silně ovlivňuje výdrž jednotlivých bojovníků a pohotovost zásahu. Prostě kdo dřív trefí, ten dřív bolí (a soupeřem vedený útok přeruší).
Prakticky všechny zbraně lze po soupeři vrhnout a stejně tak po něm můžete hodit třeba opodál kvokající slípku, dalšímu rýpnout do zad v hnoji zapíchnuté vidle a třetího utlouci ztvrdlým bochníkem chleba. Dle chuti můžete volit mezi pohledem z vlastních očí a ze třetí osoby, ač za sebe rozhodně doporučuji i na konzolích první variantu.
Základní soubojový repertoár doplňují různé kopy, postrčení či pro zbraň speciální devastující útoky a možností je tak teoreticky vážně dost. V praxi je však na bitevním poli taková vřava a chaos, že na taktické souboje jeden na jednoho není úplně prostor. Dost hráčů tak využívá zejména základní útok a v chumlech nepřátel to bere hlava nehlava.
Uvedené však není míněno jako zápor, Chivalry si dává za cíl zprostředkovat monumentální bitvy desítek obrněných kolosů a k tomu špetka chaosu prostě patří. Mě osobně vyhovoval spíše mód pro maximálně čtyřicítku hráčů, ve kterém je na mapách přeci jen trochu více prostoru k manévrování. Z podstaty věci však vyplívá, že jedinec výsledek klání zase tolik neovlivní a bez alespoň základní spolupráce týmu se vyhrává jen velmi obtížně.
Škrábance na zbroji
Jako pomalu každou druhou v současnosti vydanou hru i Chivalry 2 doprovází drobné porodní bolesti. Hra mi asi dvakrát spadla do menu, jednou se sekla a jednou odmítala zobrazit bojiště. Občas se chybně ukazuje nabití zvláštní dovednosti a ovládání, zejména ve chvíli, kdy chcete například z hromady sebrat pořádný šutrák, by taky bylo potřeba doladit. Akce sebrání předmětů se skrývá pod stejným tlačítkem jako bojový pokřik a nezřídka se stává, že postava místo aby rychle popadla nejbližší halapartnu, pouze stojí a křičí jako imbecil. Tedy do doby, než jí nepřítel usekne helmu i s hlavou uvnitř.
Podobných malých mušek by se našlo více, nejedná se však o nic vyloženě otravného a na hru s desítkami hráčů online šlape tahle rytířská mlátička ještě celkem dobře. Vytáčel mě snad jen bug, specifický pro PS5 verzi, kde spouště ovladače kladli odpor i v momentech, kdy to nedávalo herně vůbec smysl. Hra za lučištníka se tak místy zvrhávala v boj s ovladačem Daulsense.
Hrál jsem na PS5 (díky Polsko) a na něm hra vypadá rozhodně lépe než na starých konzolích. Hra běží v 60 snímcích a vše jede naprosto plynule. Co se týče vzhledu, nejde o úplně next-gen trhák, na rozlehlá bojiště se však kouká dobře a jednotlivým mapám nechybí vlastní tvář. Podstatně hůře jsou na tom obličeje postav a některé animace, toho si však v zápalu bitevní vřavy prakticky nevšimnete. Osobně mi na hře trochu vadil spíše zvuk. Audiostopa dabovaných sekvencí působí dost nekvalitně a neustálé spamování bojového pokřiku mi poměrně brzy začalo lézt na nervy.
Pobij chasníky, ukradni zlato, dobyj hrad a zase od znova
Za Chivalry 2 zaplatíte něco kolem tisícovky. Tříd i podtříd a zbraní nabízí obstojné množství, horší je to s dalším obsahem. Za 3-4 hodiny prakticky uvidíte všechny mapy i jejich sekce a pak už nastává jen neustálý kolotoč. Hra se tak okouká dříve, než by bylo zdrávo. Prvních pár seancí hrajete vyloženě s nadšením a není problém třískat nepřátele obouručákem i několik hodin v kuse, po přibližně patnácti odehraných hodinách délka herních seancí snížila někam k hodině, pak už jsem si prostě chtěl dát od kolotoče pár stejných map oddech. Ani ty nejdelší klání se však netáhnou příliš dlouho, takže není problém hrát v krátkých úsecích.
Módy jsou momentálně dostupné pouze tři. Týmový deathmach je limitován na tři mapy. Turnajové kolbiště a bojové jámy evokující gladiátorská utkání, doplňuje bitevní pole. Režim free-for-all je na tom obdobně, jen jedete vyloženě na vlastní triko. Středobodem je mód Siege, kde se některá ze stran snaží splnit určitý úkol a druhá jim v tom logicky zabránit. Tyto klání se odehrávají na rozlehlých mapách, které postupně otevírají další sekce. I díky crossplayi mezi platformami je stále s kým hrát a ve hře jste doslova po pár sekundách vyhledávání.
Chivalry 2 je velmi atmosférická a v menších dávkách i pořádně zábavná multiplayerová akce, která po vydání stojí teprve na začátku své cesty. Třeba slibovaní koně zcela absentují a dorazit mají až v některém z dalších updatu. Současný stav a množství obsahu se musel odrazit i v závěrečném hodnocení, přeci jen jde o titul s jasně danou cenovkou. I přes naši sedmičku však nelze upřít Chivalry 2 obrovský potenciál a budu vývojářům držet palce ať se časem z odvážného kousku stane pořádný hit. Našlápnuto mají dobře.
Vývojáři: Torn Banner Studios
Vydavatel: Tripwire Interactive, Deep Silver
Datum vydání: 8. června 2021
Cena v PS Store: 1.049 ,- Kč (za verze pro PS4 i PS5 zároveň)
Multiplayer: Ano (pouze)
Platformy: PlayStation 5 (Recenze), PlayStation 4, Xbox Series X/S, Xbox One, PC
Herní doba: 15 hodin velmi zábavných, další desítky lehce stereotypních
