Blyštiví fanfaróni se natřásají na svých majestátních hřebcích před zástupy urozeného panstva. Paprsky letního slunce se v dokonalých úhlech odrážejí od třpytivé zbroje a vrhají odlesky na kamenné zdi velkolepého hradu…

Recenzovaná verze: PlayStation 5

No, tak na tuhle romantickou představu o středověku Chivalry 2 z vysoka kašle. Místo pohádky o sličných rytířích a vdavekchtivých pannách navlíkne hráče do plátového brnění s pozůstatky nepřátelských mozků v záhybech, nebo do propocené lučištnické kamizoly, ještě zapáchající výměšky nešťastného předchozího majitele. Vítejte na bitevních polích středověku!

Na bojišti je nezřídka celkem chaos. Bitev se účastní až šedesát čtyři hráčů a zejména ve zúžených lokacích je to znát.

Kov nad zlato

Chivalry 2 je pokračováním mnohými zbožňovaného prvního dílu s podtitulem Medieval Warfare z roku 2012, které mají i tentokrát na triku kanadští Torn Banner Studios. I když se může zdát středověká multiplayerová rubačka jako poměrně ojedinělý počin, za ty roky hře přeci jen vyrostla určitá konkurence. Vedle War of the Roses (také 2012) jde především o dva roky starý Mordhau. Tvůrci Chivalry 2 se tak potřebovali vytasit s něčím, co by přímému konkurentovi sebralo hráče.

Chivalry 2 vyšlo na rozdíl od zmiňovaného Mordhau i na konzole, včetně samostatných upravených verzí pro novou generaci. Hra sází na rozsáhlé bitvy až 64 hráčů na jedné mapě a zprostředkování středověké bitevní vřavy se vším všudy. Nebere se přitom úplně vážně a autoři k látce přistoupili se sympatickou dávkou nadsázky.

Proti přesile je těžké pořízení.

Do obřích bitev se můžete vrhnout v jedné ze čtyř tříd, ve kterých si však postupně odemykáte další podtřídy a i samostatné zbraně. Zjednodušeně se dá říci, že rytíř a předvoj bojuje ničivými obouručními zbraněmi s menším dosahem, pěšák sází na dlouhá kopí a halapartny a lučištník do nepřátelských šiků rozsévá zkázu jedním (ideálně zapáleným) šípem za druhým. Některé podtřídy disponují i štítem, díky němuž sice ztrácí něco z útočné síly či dosahu zbraně, ale výměnou jim je zvýšená obrana zejména proti otravným střelcům.

Osamělý lučištník je pro těžkooděnce jak rudý hadr.

Hráči se rozdělí mezi soupeřící strany karmínového Mason Orderu a modrých Agathian Knights. Jakou stranu vyberete, je naprosto lhostejné. Jen musíte dát pozor, abyste se vždy přeorientovali na správnou barvu a netřískali do svých. Hra obsahuje friendly fire a byť spoluhráči dostávají neohrabanými útoky výrazně nižší poškození, za dobu svého hraní jsem jich pár v zápalu boje pobil. Díky bohu za emote “SORRY”.

Musíte dát majzla, abyste netrefili spoluhráče, občas se tomu ale stejně nevyhnete.

Jak správně švihnout mečem?

No a jak se vůbec bojuje? Hra samotná se označuje za subžánr bojovky. Subojový systém je tak komplexnejší, než by se mohlo na první pohled zdát. Základní repertoár tvoří útok v půlkruhu, úder vedený shora a bodnutí. Klíčové je však načasování a volba síly jednotlivých výpadů, stejně jako správné vykrývání soupeře a včasný protiútok. Souboje silně ovlivňuje výdrž jednotlivých bojovníků a pohotovost zásahu. Prostě kdo dřív trefí, ten dřív bolí (a soupeřem vedený útok přeruší).

Přečti si  Recenze FIFA 22 - Nečekaně zábavná (ne)kopie
Výjimečně vcelku férová situace, tak kdo s koho?

Prakticky všechny zbraně lze po soupeři vrhnout a stejně tak po něm můžete hodit třeba opodál kvokající slípku, dalšímu rýpnout do zad v hnoji zapíchnuté vidle a třetího utlouci ztvrdlým bochníkem chleba. Dle chuti můžete volit mezi pohledem z vlastních očí a ze třetí osoby, ač za sebe rozhodně doporučuji i na konzolích první variantu.

Bez obléhací techniky není dobývání.

Základní soubojový repertoár doplňují různé kopy, postrčení či pro zbraň speciální devastující útoky a možností je tak teoreticky vážně dost. V praxi je však na bitevním poli taková vřava a chaos, že na taktické souboje jeden na jednoho není úplně prostor. Dost hráčů tak využívá zejména základní útok a v chumlech nepřátel to bere hlava nehlava.

Jeden z lepších výsledků. Chce to osvojit si základy a pak taktiku.

Uvedené však není míněno jako zápor, Chivalry si dává za cíl zprostředkovat monumentální bitvy desítek obrněných kolosů a k tomu špetka chaosu prostě patří. Mě osobně vyhovoval spíše mód pro maximálně čtyřicítku hráčů, ve kterém je na mapách přeci jen trochu více prostoru k manévrování. Z podstaty věci však vyplívá, že jedinec výsledek klání zase tolik neovlivní a bez alespoň základní spolupráce týmu se vyhrává jen velmi obtížně.

Rytíři si občas vyřvou plíce dříve, než k soupeři vůbec doběhnou.

Škrábance na zbroji

Jako pomalu každou druhou v současnosti vydanou hru i Chivalry 2 doprovází drobné porodní bolesti. Hra mi asi dvakrát spadla do menu, jednou se sekla a jednou odmítala zobrazit bojiště. Občas se chybně ukazuje nabití zvláštní dovednosti a ovládání, zejména ve chvíli, kdy chcete například z hromady sebrat pořádný šutrák, by taky bylo potřeba doladit. Akce sebrání předmětů se skrývá pod stejným tlačítkem jako bojový pokřik a nezřídka se stává, že postava místo aby rychle popadla nejbližší halapartnu, pouze stojí a křičí jako imbecil. Tedy do doby, než jí nepřítel usekne helmu i s hlavou uvnitř.

Po smrti se zobrazí krátká rekapitulace, jak jste si vedli.

Podobných malých mušek by se našlo více, nejedná se však o nic vyloženě otravného a na hru s desítkami hráčů online šlape tahle rytířská mlátička ještě celkem dobře. Vytáčel mě snad jen bug, specifický pro PS5 verzi, kde spouště ovladače kladli odpor i v momentech, kdy to nedávalo herně vůbec smysl. Hra za lučištníka se tak místy zvrhávala v boj s ovladačem Daulsense.

A pak že železo nehoří.

Hrál jsem na PS5 (díky Polsko) a na něm hra vypadá rozhodně lépe než na starých konzolích. Hra běží v 60 snímcích a vše jede naprosto plynule. Co se týče vzhledu, nejde o úplně next-gen trhák, na rozlehlá bojiště se však kouká dobře a jednotlivým mapám nechybí vlastní tvář. Podstatně hůře jsou na tom obličeje postav a některé animace, toho si však v zápalu bitevní vřavy prakticky nevšimnete. Osobně mi na hře trochu vadil spíše zvuk. Audiostopa dabovaných sekvencí působí dost nekvalitně a neustálé spamování bojového pokřiku mi poměrně brzy začalo lézt na nervy.

Přečti si  DESKOVKA: MikroMakro: Město zločinu - Aneb vyřešíš vraždu?...
Brána je pokořena, teď vyčistit nádvoří.

Pobij chasníky, ukradni zlato, dobyj hrad a zase od znova

Za Chivalry 2 zaplatíte něco kolem tisícovky. Tříd i podtříd a zbraní nabízí obstojné množství, horší je to s dalším obsahem. Za 3-4 hodiny prakticky uvidíte všechny mapy i jejich sekce a pak už nastává jen neustálý kolotoč. Hra se tak okouká dříve, než by bylo zdrávo. Prvních pár seancí hrajete vyloženě s nadšením a není problém třískat nepřátele obouručákem i několik hodin v kuse, po přibližně patnácti odehraných hodinách délka herních seancí snížila někam k hodině, pak už jsem si prostě chtěl dát od kolotoče pár stejných map oddech. Ani ty nejdelší klání se však netáhnou příliš dlouho, takže není problém hrát v krátkých úsecích.

V módu Siege většinou jedna strana brání druhé v dosažení určitého cíle.

Módy jsou momentálně dostupné pouze tři. Týmový deathmach je limitován na tři mapy. Turnajové kolbiště a bojové jámy evokující gladiátorská utkání, doplňuje bitevní pole. Režim free-for-all je na tom obdobně, jen jedete vyloženě na vlastní triko. Středobodem je mód Siege, kde se některá ze stran snaží splnit určitý úkol a druhá jim v tom logicky zabránit. Tyto klání se odehrávají na rozlehlých mapách, které postupně otevírají další sekce. I díky crossplayi mezi platformami je stále s kým hrát a ve hře jste doslova po pár sekundách vyhledávání.

Projektily létají, ohně hoří a muži umírají. Vítejte v Chivalry 2.

Chivalry 2 je velmi atmosférická a v menších dávkách i pořádně zábavná multiplayerová akce, která po vydání stojí teprve na začátku své cesty. Třeba slibovaní koně zcela absentují a dorazit mají až v některém z dalších updatu. Současný stav a množství obsahu se musel odrazit i v závěrečném hodnocení, přeci jen jde o titul s jasně danou cenovkou. I přes naši sedmičku však nelze upřít Chivalry 2 obrovský potenciál a budu vývojářům držet palce ať se časem z odvážného kousku stane pořádný hit. Našlápnuto mají dobře.

Vývojáři: Torn Banner Studios

Vydavatel: Tripwire Interactive, Deep Silver

Datum vydání: 8. června 2021

Cena v PS Store: 1.049 ,- Kč (za verze pro PS4 i PS5 zároveň)

Multiplayer: Ano (pouze)

Platformy: PlayStation 5 (Recenze),  PlayStation 4,  Xbox Series X/S,  Xbox One, PC

Herní doba: 15 hodin velmi zábavných, další desítky lehce stereotypních

PŘEHLED RECENZE
Grafika
8
Zvuk/soundtrack
7
Příběh/herní módy
7
Hratelnost
8
Zábava
8
Herní doba
7

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno