Když bylo poprvé oznámeno Death Stranding 2: On The Beach, musím říci, že se ve mě mísilo velké množství pocitů od zvědavosti, nostalgie, ale i očekávání, protože první díl přinesl něco, co tu zatím nebylo. Ovšem s přibývajícím časem a dalšími trailery se ze mě začal vytrácet onen pocit tajemna a napětí, který jsem měl s každým novým trailerem u první hry a začaly se ve mě probouzet pochybnosti. Je tedy Death Stranding 2 úspěšným pokračováním, nebo jen jakousi vatou, kterou studio vytvořilo jako zdroj příjmů pro své další nové projekty?
Recenzovaná verze: PS5
Death Stranding 2: On the Beach staví svůj příběh na známém tématu propojení izolovaných komunit v postapokalyptickém světě, kde se hranice mezi minulostí, přítomností a budoucností stále více rozmazávají. Děj se odehrává jedenáct měsíců po událostech prvního dílu a posouvá nás z postapokalyptické Ameriky do nových, dosud neprozkoumaných oblastí – především do Austrálie a Mexika.
Hlavní hrdina Sam Porter Bridges se po událostech první hry uchýlí do ústraní a odcestuje do Mexika, kde se snaží žít poklidný život s Lou.
Ovšem tento poklidný život netrvá dlouho, protože od jeho zmizení po něm pátrá Fragile, která je nyní vedoucí nové organizace jménem Drawbridge. Ta jej nakonec najde a přiměje k tomu, aby se Sam vydal doručit a propojit klíčový uzel v Mexiku. Ovšem brzy na to se věci opět zvrhnou a zkomplikují natolik, že Sam se znovu ocitá v roli kurýra a na cestě – tentokrát s posláním překročit známé hranice a čelit novým, existenciálním hrozbám i mimo kontinent, které ohrožují samotnou podstatu lidskosti.
Fragile a Sam se vydávají na cestu na palubě lodi DHV Magellan, která dokáže cestovat dehtovými proudy (tím přidává do hry prvek rychlého cestování), aby obnovili spojení mezi izolovanými komunitami a čelili nové frakci, kterou po svém návratu z pláže opět vede Higgs, ovšem tentokrát v cyber podobě.
Hra se opět točí kolem Lou, také známé jako Louise, nejen kvůli svému vztahu k Samovi, ale i kvůli své záhadné existenci na pomezí života a smrti. V první hře byla BB jednotkou (Bridge Baby), která Samovi pomáhala detekovat BTs. Na konci prvního dílu ji Sam zachránil před incinerací a pojmenoval Louise – jménem, které měl dát své nenarozené dceři. Tím se z ní stal symbol naděje, znovuzrození a lidského pouta. Zde se ovšem její příběh dramaticky rozvíjí a Lou se znovu objevuje jako dítě, které zřejmě zemřelo při útoku Higgse na Samovův úkryt, ale její duše zůstává přítomná ve světě živých, což napovídá, že že její existence přesahuje běžné chápání života a smrti. Louis tak zosobňuje propojení mezi světy, mezi lidmi, mezi minulostí a budoucností.
Celý příběh je protkán motivy naděje, osamělosti a nutnosti navazovat spojení, přičemž každé setkání s novými postavami otevírá další vrstvu tajemství a přináší Samovi nové možnosti v podobě vybavení a schopností, která mu jeho putování po kontinentech často zjednodušují.
Velmi jsem ocenil, že Sam oproti prvnímu dílu nemusí příliš dlouho čekat na klíčová vylepšení, tak jak tomu bylo v první hře. I tak mě ale mrzelo, že si sebou do druhé dílu v podstatě nic nepřinesl a hráči tak začínají od 0. Tímto bych rád pochválil vývojáře z Warhorse, kteří chápou, že postava se má dále vyvíjet a ne se vše učit od začátku a z tohoto příkladu by měli čerpat všichni.
Společníci
Během svého putování se Sam seznámí s mnoha novými klíčovými postavami jako: Tarman, který je jakýmsi průvodcem novým prostředím, kde nepřítel může být kdekoli cokoliv. Dollman, tato „loutka“ přináší do příběhu prvek surrealismu a často i lehkého humoru. V podstatě slouží jako jakýsi společník na cestách, podobně jako hlava Mimira v God of War. Dollman dodává příběhu další vrstvu, která podtrhuje absurdnost a nečekané zvraty, typické pro svět, ve kterém se realita a metafora prolínají. Rainy je tajemná postava ztvárněná Shioli Kutsuna, která vnáší do příběhu indicie melancholie a přírodních elementů, jež se v tomto světě staly symbolem devastace i zrodu. Její role vyvolává otázky o vztahu člověka k přírodě a o tom, jak lze v postapokalyptickém světě nalézt světlo i ve chvílích temnoty.
Tomorrow – záhadná postava, ztvárněná Elle Fanning, reprezentuje nevyřčenou budoucnost plnou tajemství i naděje. Symbolizuje propojení minulosti a budoucnosti a plní roli jakéhosi klíče k pochopení hlubších otázek o tom, kam směřuje svět v době krize. Toto je jen drobný výčet nových postav, ale můžete se těšit i na některé staré známé z první hry.
Nepřátelé
Ovšem Sam se při svém putování nesetkává jen s novými společníky, ale také i s novými protivníky. Death Stranding 2: On the Beach výrazně rozšiřuje škálu nepřátel, přičemž se setkáte jak s nadpřirozenými entitami, tak i s novými lidskými frakcemi, které definují dynamiku boje a přežití v postapokalyptickém světě. Narazíte například BT typu Watcher. Tento druh se od tradičních BT liší tím, že je schopen aktivně vyhledávat a detekovat Sama díky svým vizuálním senzorům. Jeho anomalické chování nutí hráče k opatrnějšímu pohybu a strategickému plánování, neboť Watcher může reagovat na i ty nejmenší změny v okolí.
Cyborg ninjové jsou inspirování tituly Metal Gear (tito nepřátelé nejsou jediným odkazem na oblíbenou Kojimovu sérii). Jedná se o technologicky vyspělé protivníky, kteří kombinují prvky stealthu a rychlé akce. Toto dodává stávajícímu systému nepřátel další rozměr.
Aby ale nebyla jen řeč o nadpřirozených nebo robotických nepřátelých, tak DS2 přináší i novou lidskou frakci v podobě Armed Survivalists. Tato skupina představuje přeživší, kteří se postavili novému řádu světa a používají vyspělé zbraně a taktiky k plnění vlastních cílů. Díky tomu jsou boje opět o něco náročnější, ovšem s ohledem na vámi zvolenou obtížnost hry.
Hra se snaží oproti prvnímu dílu klást zvýšený důraz na rozmanitost přístupů k jednotlivým střetům s nepřáteli. Zatímco dříve jsem se více zaměřoval na vyhýbání se střetům a detailnějšímu plánování tras, tak nyní toto odpadá díky větším možnostem jak se jednotlivým konfliktům postavit. Tato flexibilita znamená, že nepřítel není pouze překážkou, ale zásadním prvkem, který ovlivňuje celkovou strategii a dynamiku hry. Tím ale neříkám, že se stále můžete nepřátelům vyhnout nebo jim ujet.
Nové herní mechaniky
Death Stranding 2: On the Beach posouvá hranice původního titulu díky řadě inovativních mechanik, které zásadně obohacují herní zážitek. Hra se nejen odklání od tradičního „walking simulator“ konceptu, ale zavádí dynamické systémy, umožňující hráčům přizpůsobit si vlastní herní styl a taktiku.
Rozvoj postavy a vývojové stromy: Jednou z nejvýraznějších novinek je zavedení víceúrovňového systému vývoje Samových schopností. Hráči nyní disponují třemi oddělenými vývojovými stromy – orientovanými na boj, stealth i doručovací mise. Tato volba umožňuje mnohem hlubší personalizaci postavy, kdy si můžete zvolit, zda budete čelit nepřátelům přímo, vyhýbat se jim či se spoléhat na efektivitu při plnění logistických úkolů.
Vylepšené cestování a průzkum světa: Zatímco první díl kladl důraz na pečlivé plánování tras, nyní máte k dispozici nové mechanismy, které usnadňují i zrychlují pohyb po rozsáhlém herním světě. Mezi ty patří například konstrukce monorailů a nové typy vozidel, které spojují strategicky důležitá místa. Navíc se dynamické prostředí stává ještě proměnlivějším.
Nové systémy boje a stealth: V reakci na příležitostný minimalistický přístup původního titulu hra přidává propracovanější bojový a stealth systém. Díky novým zbraním, taktizaci a vylepšeným animacím jsou střety nyní intenzivnější a vyžadují větší strategické plánování. Navíc můžete využít nové gadgety a maskovací vybavení, které vám umožní zůstat nepozorováni, nebo naopak postavit se nepřátelům přímo, v závislosti na tom, co vy sami preferujete.
Přestože se hra pyšní rozšířeným arzenálem nástrojů, dynamickým bojovým systémem, jejich integrace je někdy nevyrovnaná. Střety s novými nepřátelskými entitami působí vizuálně působivě, ale celkový design těchto střetů je je často předvídatelný a jakoby přes kopírák. Díky tomu potom nepřátelé nepůsobí příliš jako skutečně velká hrozba. Osobně jsem se často vrhal na nepřátele přímo a vše jsem chtěl rychle ustřílet a to jak zblízka, tak i z větší dálky.
Doufal jsem ovšem v něco víc. Chybí mi intenzivnější interaktivita prostředí. Navzdory dechberoucím vizuálním stránkám a detailně propracovaným krajinám vzbuzuje svět hry občas dojem statického pozadí, kde se dynamické prvky neprojevují tak, jak by mohly. Kdyby se prostředí více „probudilo“ – kdyby každá změna počasí, akce nebo interakce s přírodou měla přímý dopad na hratelnost – vznikl by z celého herního světa autentičtější a více pohlcující zážitek. Rád bych tu viděl více postapokaliptického prostředí a měl tu více interakce s živými postavami a ne jen neustále se opakující rozhovory s hologramy v bunkrech a přepravních centrech a uzlech, kdy jsem s postupem času rozhovory začal bezduše odklikávat, jen abych mohl rychle nasednout do svého trucku a pokračovat v dalším doručování.
Pokročilá fyzika a prostředí
Technologické zpracování prostředí je dalším skvělým příkladem, jak hra posouvá hranice interaktivní zábavy. Fyzikální engine byl optimalizován tak, aby každá interakce – ať už jde o manipulaci s nákladem při doručování, nebo nečekané přírodní katastrofy – působila věrohodně a nepředvídatelně. Proměnlivost terénu a dynamické změny prostředí vyžadují přemýšlivý přístup, kdy každá cesta znamená novou strategickou výzvu. Tento aspekt mě neustále udržoval v napětí a dodal hře na hloubce. I když mě osobně mrzelo, že kupříkladu padající kamení nezůstalo na svém místě, ale po chvilce mizelo, rád bych aby tu bylo minimálně do chvíle, kdy zmizím z dohledu.
Celkově Death Stranding 2 transformuje a rozšiřuje předchozí herní koncept – od zcela nového vývoje postavy a propracovaného bojového systému až po vylepšené cestování a dynamické prostředí. Každá nová mechanika nejenže přináší strategickou hloubku, ale také nutí hráče adaptovat se na neustále se měnící svět.
Grafika a vizuální inovace
Hlavním lákadlem je bezesporu výrazně vylepšená grafika. Tým Kojima Productions využil nejnovější verzi Decima Engine a plně rozvinul potenciál hardwaru PlayStation 5. Dynamické osvětlení, realistické textury i propracované stíny přispívají k pocitu, že procházíte skutečným světem, kde každý detail hraje svou roli. Pohyblivé postavy, které díky pokročilému motion capture získaly filmovou kvalitu, a proměnlivé prostředí, reagující na každou změnu počasí, dělají z každého herního okamžiku vizuální prezentaci moderní technologie a umu vývojářů.
Zvukový design a interaktivní hudba
Nemohu opomenout ani audio stránku hry. Díky generativnímu zvukovému systému se hudba neustále adaptuje na vaše akce – od jemných tónů při opatrném putování po oživující orchestrální skladby při náročnějších okamžicích. Každý krok, každá změna prostředí rezonuje s propracovanou zvukovou kulisou, která dává příběhu další rozměr a umocňuje atmosféru celého zážitku. Nemohu vynechat ani opět skvěle vybraný soundtrack, který bych si velmi rád pouštěl i například na dlouhých cestách autem.
Celkem
Death Stranding 2: On The Beach není jen pokračováním, ale představuje odvážný experiment, který posouvá hranice výpravy a technologického zpracování herního světa, které ovšem nemusí každého oslovit. Ve hře se setkáte s řadou nových i známých postav, jejichž příběhové linie se v obou hrách propojují a dávají zvláštní nádech prostor osobní dramatičnosti a filozofickým úvahám. Každé setkání přináší nejen herní výzvu, ale i hlubší úvahu o tom, co znamená být součástí propojeného světa, kde se minulost mísí s budoucností a kde je každý krok rozhodující. Připravte se na cestu plnou nečekaných zvratů. I když má Death Stranding 2 nesmírný umělecký potenciál a vizuální nádheru, nicméně ne vždy dokáže tyto silné stránky podpořit dostatečně propracovanou interaktivitou a dynamikou, které by z něj udělaly ještě komplexnější a přitažlivější herní zážitek. Díky tomu Death Stranding 2 nepředstavuje zásadní skok nebo výraznou změnu oproti první hře a pokud jste první díl nedohráli, potom patrně nedohrajete ani toto pokračování, protože vám hra bude připadat víceméně stejná.
