Kdo by občas nechtěl mít celé velkoměsto jen pro sebe? Mladíku Akitovi se tenhle sen částečně splnil. V celé tokijské čtvrti znenadání není ani živáčka. Jenže místo otravných spoluobčanů se po japonské metropoli teď prohání zástupy monster z japonských hororů a folklóru.
Recenzovaná verze: PlayStation 5
Kdo zná filmy Kruh či Nenávist, asi mi dá za pravdu, že s některými japonskými „bubáky“ se žádní zombie nemůžou ani zdaleka měřit. Nová hra od tvůrců dvojice her Evil Within (potažmo části autorů Resident Evil) tak možná v hráčích vzbudila mylná očekávání netradičního hororu. GhostWire: Tokyo (GWT) v tomhle ale trochu klame tělem (nebo svými „rodiči“?), i když hra nabízí pár zneklidňujících momentů, rozhodně nejde o infarktový hororový zážitek. Což samozřejmě automaticky neznamená, že jde o mizernou hru.
Tokijská jízda
Dějištěm GWT je japonská metropole Tokio, přesněji její nejrušnější čtvrť Shibuya, ze které však zásahem hlavního padoucha všechna ta rušnost rázem zmizela. Městem se totiž rozšířila smrtící mlha, která veškeré obyvatelstvo v mžiku vyhladila. Místo zaneprázdněných Japonců tak na hráče čekají kupky rozházeného oblečení po nebožtících… a spousta duší ke spáse.
Akito by vlastně potkal stejně neslavný osud, kdyby si jeho tělo jako schránku nevybral duch bývalého poldy a bojovníka s nadpřirozeným neřádstvem, představený pouze jako KK. V jednom těle jsou tak rázem dvě osobnosti a i když tak Akito přežil, musí se vyrovnat s nezvaným hostem. No a vedle toho i zachránit svoji sestru, se kterou má maskovaný záporák vlastní plány. GWT se po příběhové stránce rozjede vlastně celkem zajímavě a dějová linka dobře drží hru u sebe. Zápletka však funguje spíše díky netradičním kulisám, než zásluhou geniálního scénáře.
Nebožtíci a jejich trable
Z podstaty věci v Tokiu nenajdete klasická NPC, ale je plné nešťastných lidských duší, z nichž některé vám rády zadají nějaké to nepovinné poslání. Tyto úkoly v sobě skrývají vlastně celkem zajímavé minipříběhy. Jednou budete dobromyslnému séfovi malé firmy pomáhat zjistit, proč mu utíkali z kšeftu zaměstnanci, jindy se vydáte na lov zlomyslných tvorů Yokai a následně se vydáte hledat hajzlpapír nešťastnému duchovi, který by byl jinak na věky věků zaseknutý na veřejných záchodcích.
Hru spojuje soustava vedlejších úkolů s jasnými ukazateli. Tokio si však neustále strhává vaši pozornost a od hlavní cesty se budete odchylovat často a velmi rádi. GWT v sobě skrývá až obsesivní množství sběratelských předmětů v podobě artefaktů, duší, nebo třeba jídla. Tímto způsobem je hráč seznamován s kulturou i mýty Japonska. Pravda, některé popisky i kvůli přehršli japonským termínu není úplně zábava pročítat, přesto tvůrce chválím za pečlivost, se kterou všechny ty věcičky a stvoření přenesli do své hry. Nepřátelé jsou vizuálně zajímaví a dobře ukotvení v konceptu pestré japonské kultury.
Atmosféra je skvělá, vizuální hody se však nekonají
Město i přes faktickou absenci obyvatel naštěstí nepůsobí prázdně a detailů k objevení na své poměrně rozsáhlé mapě nabízí hra vážně spousta. Musím se však přiznat, že mi i přes zajímavý vizuální styl přišla hra po grafické stránce poměrně zastaralá. Zejména kvalita textur nebo postav a animace mi evokovaly remaster PS3 hry Sleeping Dogs. A to rozhodně není pochvala. Přiznávám však, že jsem za poslední měsíce po grafické stránce prostě trochu zmlsaný. K GWT jsem si totiž odskočil od God of War a Demon’s Souls, tedy her, které vypadají prostě skvěle.
Po stránce zvuku a hudby je to přeci jen lepší. I tak mi však žádná melodie v hlavě úplně neutkvěla a třeba křik Yokai, ke kterým se můžete přitáhnout, nebo přehnaně časté (a stále stejné) proslovy hlavního padoucha, začnou být časem hodně otravné.
Doktor Strange k vašim službám
Propojením s duchem KKho se Akita naučil jistou formu magie. GWT je v zásadě FPS se značným důrazem na průzkum města. Akito však nestřílí po nepřátelích z řad zlovolných duchů konvenčními zbraněmi (s výjimkou luku), ale přímo z dlaní a prstů za pomoci tří živlů vrhá projektily. Vítr je rychlý, nabízí dostatek „střeliva“, ale uděluje nízké poškození, oheň je ničivý, ale pomalejší a omezenější na zásoby energie a voda poté supluje brokovnici či jinou zbraň na kratší vzdálenosti. Hrdina navíc umí oslabeným nepřátelům efektně „vyrvat“ jádra z těla. Díky mystickým schopnostem si tak mnohdy připadáte jako marvelovský superhrdina z podtitulku.
Jde o fajn nápad, bohužel je však vidět, že s FPS nemají autoři úplně zkušenosti. Pocit zejména ze zasahování nepřátel není příliš dobrý a po naučení se všech způsobů boje začínají souboje trochu upadat do stereotypu. Hra sice přichází postupně s novými typy nepřátel (zde nazvaní Visitors a pochází z jiné dimenze), klasikám žánru FPS od stejného vydavatele se však po soubojové stránce GWT nemůže rovnat ani omylem. „Palebný“ repertoár hlavního hrdiny přeci jen moc omezený a jeden či dva živly navíc s novými efekty by hře určitě prospěly.
Z očí do očí
On je obecně trochu problém s celým first person pojetím hry. Máchání rukama, nabitými energií, sice působí efektně, osobně bych však klidně na hru koukal přes rameno hlavní postavy. Vedle horšího pocitu z boje je cítit nezkušenost autorů s FPS hrami i v pohybu a i když se Akito po městě pohybuje za pomoci parkuru, je překonávání překážek občas trochu frustrující. Zde se nabízí srovnání s Dying Light, které sice zpracovává otřepané téma zombie, ovládá se však lépe.
Zmíněné problémy však nejsou důvodem, proč by měla být hra zavržena, jen něco podobného dělá konkurence lépe. Na druhou stranu i přes některé otřepané herní mechanismy, jako je odemykání území dobíjením bran, však GWT působí díky svému zasazení svěže. Koncept jakési moderní duchařiny sice příliš neděsí, je však divácky atraktivní. Samotné město je radost prozkoumávat a na některé neduhy v ovládání si vlastně rychle zvyknete. Jen těm nepovinným soubojům se začnete po nějakých deseti odehraných hodinách vehementně vyhýbat.
GWT je tak trochu jinou hrou, než možná někteří čekali. Není příliš strašidelná, ale zábavná a v lecčems unikátní rozhodně. Osobně jsem se bavil velmi dobře a autory pečlivě vybudovaný svět s chutí objevoval. Chtělo by to však zapracovat na soubojích a pestrosti hratelnosti obecně, aby se folklórem nasáklý výlet do neony rozzářeného Tokia zapsal do videoherní historie nějak výrazněji.
P. S. Neodpustím si jednu poznámku k nabízeným verzím hry. Do redakce nám dorazila deluxe edice, která stojí o cca pětistovku víc… a za tu cenu v žádném případě nestojí. Dostanete pár oblečků a prakticky skin na luk. Což je v singleplayer FPS hře, kde postava není mimo cutscény ani vidět, trochu špatný vtip.
Vývojáři: Tango Gameworks
Vydavatel: Bethesda Softworks
Datum vydání: 25. března 2022
Cena v PS Store: 1.849,- Kč (standardní edice), 2.379,- Kč (deluxe edice)
Multiplayer: Ne
Platformy: PlayStation 5 (Recenze), PC
Herní doba: 15-40 hodin (v závislosti na plnění vedlejších aktivit)
