Je tomu více než dvacet let, co jsem se s Agentem 47 setkal poprvé. Tehdy jsem se jako ještě nerozumný capart snažil svou cestu úrovněmi bezhlavě prostřílet a výrazy jako „stealth“ mi byly zcela cizí. Hitman i studio IO Interactive za tu dobu ušlo pořádný kus cesty a i já, s třicítkou na krku, si nyní hraní za Agenta 47 vychutnávám zcela jinak.
Hitman 3 je vyvrcholením trilogie s podtitulem World of Assassination a Agent 47 se začátku své poslední cesty ocitá přesně tam, kde jsme jej zanechali na konci dílu druhého po setkání s jeho kamarádem z dětství Lucasem Grayem. V cestě jim nebudou stát jen zločinecké organizace, ale budou se muset postavit i protivníkům z jejich nejužšího sociálního kruhu. Jak Hitmanova labutí píseň dopadla? Podařilo se vývojářům vybalancovat znovuhratelnost levelů natolik, aby byla hra stále zábavná?
Ačkoliv je hra již plně v područí Speedrunnérů, kteří pokořili první level v Dubai už za nepochopitelných 8 vteřin, tak já si dal trochu více na čas a lokace si procházel tak, jako bych tam byl na dovolené. Nebudu zde ale rozpitvávat onu první misi, která se odehrává v nové fiktivní výškové budově v Dubai a ve které jsem na první dobrou strávil celých 90 minut, ale rozepíšu se o dvou misích, které mi imponovaly nejvíce. Mise Apex Predator se odehrává nejblíže k naší domovině, v německém Berlínu. V objektu bývalé jaderné elektrárny pučí velká tancovačka. Velký potenciál, který v sobě tento dost možná nelegální event skýtá, ovšem díky přítomnosti Agenta 47 zůstane nenaplněn. Lokace není zajímavá jen díky unikátnímu zasazení, ale i díky své vertikální rozloze, obsahu a samotné příběhové náplni, která je zcela odlišná od ostatních misí.
Tentokrát zde totiž není vaším cílem zabít daný cíl, který si svůj osud vysloužil předčasným ukončováním životu jiných, krádežemi, podvody či jinými neřestmi, nýbrž tím cílem jste vy sami. Po krku vám jde váš bývalý zaměstnavatel, který moc dobře zná všechny vaše triky a fígle. Pravděpodobnost, že se dostanete do situace, kdy je nejlepším řešením prostě improvizovat, tak vzrůstá. To může mnoho fanoušků série, kteří jsou zvyklí přemýšlet 7 tahů dopředu a vše mít perfektně připravené, přivádět na hranici šílenství. Prostoru pro plánování ale není zase tak málo a k dispozici jsou nejen všemožné zbraně a gadgety, ale také převlek rozvozáka pizzy, barmana, motorkáře nebo třeba i diskžokeje.
Další lokací, která se sice ne tak úplně vymyká zaběhnutým asasinským pořádkům, ale svým pojetím jistě stojí za delší zmínku, je britský Dartmoor. Zde je vaším cílem ze světa sprovodit jednu milou dámu, která se provinila svými pletkami s agenturou Providence. Navrch dokonce fingovala svou smrt a její pohřeb, který se měl odehrávat právě v momentě vašeho příjezdu, byla jen záminka k tomu, aby byla svolána celá neméně povedená rodinka. Právě v Dartmooru si lze velmi snadno povšimnout sand-boxové struktury levelů a volnosti, kterou vývojáři hráčům poskytují. Připlížit se k oběti a uškrtit je strunou by byla velká škoda a popravdě i velké mrhání potenciálem celé úrovně. V tomto levelu, odehrávajícím se v jihozápadním koutě Velké Británie se můžete převléct za fotografa, starostu, řadového zahradníka a nebo zkusit jinou sofistikovanou metodu. Jedna z nich byla zmíněna ještě před vydáním samotnými vývojáři. Vydávat se za soukromého detektiva je velmi unikátní a zábavný přístup, který určitě nesmíte ve hře minout.
Po úspěšném dokončení mise vám hra připomene, co všechno jste zvorali a pochválí vás za splnění některých challengí, o kterých jste neměli ani ponětí, že je plníte. Taktéž se vám ale odemykají i různé nástroje, gadgety, obleky či startovní pozice. Nové hračky a pozice vám umožňují si misi projít znovu a zase trochu jinak. Hra vám tak dává nemálo důvodů k tomu, abyste lokace navštěvovali opakovaně a plnili další dodatečné úkoly, a to včetně Master difficulty, dohraní mise bez změny převleku, odhalení, nebo jen s jednou jedinou zbraní. Všehovšudy je okolo tohoto systému znovuhratelnosti postaven celý koncept hry. I přesto se ale vývojářům podařilo eliminovat (nebo alespoň oddálit) pocity repetetivnosti.
Velmi milým překvapením pro mě bylo oznámení PSVR kompatibility. Všechny levely, které se v aktuální trilogii nacházejí, byly předělány tak, aby si je mohli užít jak hráči na svých obrazovkách, tak i pomocí headsetů pro virtuální realitu. Ač se jedná o vskutku příjemnou možnost, tak i zde se najde několik nedostatků, které mi chvíle, kdy se mi čelo potilo pod VR brýlemi, příliš neulehčovaly.
Při prvním zapnutí VR verze jsem si vískal, že hru mohu hrát i pomocí DualShocku 4 a nemusím tak PS Move ovladače vybité ze zběsilého Beat Saberu. Při druhém zapnutí už jsem byl ovšem zaražen skutečností, že DualShock je ve VR nejenže podporovaný, ale je i nezbytný. Hitman série totiž pohybové ovladače nepodporuje. A to je s ohledem na operace, kterým se ve hře nevyhnete, pro mě vskutku nepochopitelný fakt. Vývojářům se pravděpodobně nechtělo investovat čas a prostředky do ovladačů, které využije jen zlomek hráčů na jedné jediné platformě. Klasický DualShock 4 si ale nakonec při hraní nevedl vůbec špatně. Pominu-li náročnější pohyby jako škrcení či krytí se za překážky, tak se jednalo o vcelku pohodlné ovládání a již po pár desítkách minut hraní jsem si na PS Move ani nevzpomněl. Hru jsem ve VR režimu nedokončil. Proto si myšlenku o nejlepší PSVR hře zatím nechám pro sebe. Tak trochu.
Další potíže, které mě během mé virtuální návštěvy Dubaje a Anglie zužovali, jsou spojeny se samotným výkonem PSVR. Ten jsem používal v kombinaci s PlayStation 4 Pro. I tak jsem se ovšem nevyhnul doskakujícím texturám a mizení vedlejších postav, které se spawnovaly pouze ve chvíli, kdy jsem se začal dívat jejich směrem. Kdybych chtěl být velký hnidopich, vytknul bych hře nedostatečnou interakci s předměty. Pokud se pokusíte vzít si skleničku luxusního šampaňského od číšníka, který vám ji okatě nabízí, tak se dost možná ocitnete ve stejné situaci jako já. Číšník v bezvědomí schoulený u vašich kotníků a všude okolo vás po zuby ozbrojená ochranka.
Hitman 3 vám stejně jako předchozí díly nabízí neskutečnou míru volnosti a způsobů, jak dané mise dokončit, je zde opravdu nepřeberné množství. Vše ovšem také záleží na vašem osobním přístupu. Pokud budete chtít hru projít jako Rambo, nic vám v tom nebrání. V tomto případě bych ale doporučil poohlédnout se po jiné hře, protože tímto přístupem doslova popravíte veškerý potenciál, který vývojáři z IO Interactive do hry napumpovali.
Během testování třetího Hitmana jsem mnohdy proklínal technicky stav hry. Ukládání hry jsem neprováděl každých pět minut kvůli strachu ze selhání mise, nýbrž kvůli obavám z bugů, zamrzání a dalších technických nedokonalostí. Že mě tu a tam nějaký securiťák vyhmátl skrz zavřené dveře nebo skrze neprůhledné sklo, to mi tlak zase tolik nezvyšovalo. Když jsem ale uklízel své nešťastné oběti do berlínské kanalizace, hra mě nejednou po uklízecí animace respawnula v nějaké textuře či jiném objektu, ze kterého nebylo úniku. A to už jsem soptil. Pochopitelně se tyto neduhy neděly pouze mě a pravděpodobně budou opraveny v některém z nadcházejících patchů. Nepříjemné bylo ale například i náhodné odpojování od serverů IO Interactive.
Hitman 3 je pro aktuální sérii dílem posledním a vývojáři již dříve oznámili, že si s Agentem 47 dají na chvíli voraz. Svou energii a prostředky nyní investují do nového titulu s Jamesem Bondem. Fanoušci plešatého asasína si v závěru trilogie jistě přijdou na své. Nové lokace a abnormální volnost, která je pro celou IP tak typická a melancholické zakončení je více než solidním rozloučením s oblíbenou herní postavou. Několika letá pauza celé značce jistě neuškodí.
Vývojáři: IO Interactive
Vydavatelství: IO Interactive
Datum vydání: 20. 1. 2021
Platformy: PC, Xbox One, PlayStation 4 + VR (recenze)
Česká lokalizace: Ne
