Dnes se podíváme na nejnovější božskou epochu Ubisoftu, Immortals Fenyx Rising. Řecká mytologie, bohové, příšery, odlehčený humor a Fortnite grafika – tak přesně na tohle se nás Ubisoft snažil nalákat poprvé na E3 2019. Tehdy ještě pod názvem Gods and Monsters. Jak se týmu, který se podepsal pod Assassin’s Creed: Odyssey vydařil návrat do Starověkého Řecka?
Když jsem před nějakým časem sledoval E3 2019, tak mě docela překvapilo oznámení Gods and Monsters. K oznámení přece jen došlo v době, kdy jsme pařili Assassin’s Creed Odyssey, takže jsem byl lehce na pochybách, jestli toho Řecka není až příliš. Už na úvod ale můžu prozradit, že není. A to hlavně díky naprosto odlišnému přístupu Immortals Fenyx Rising oproti asasínům. Immortals je odlehčená akční adventura, která se veze na úspěchu hitu Zeldy BOTW. Tento žánr však obohacuje o prvky z asasínů a celá hra je odlehčena téměř neustálým humorem, točícím se okolo řeckých bájí a pověstí.
Nejdříve si pojďme říct něco o příběhu. Na začátku hry je vám představen hlavní záporák – Tyfón, který se dostal ze zajetí na svobodu. To přiměje samotného Dia, aby navštívil ke skále přikovaného Prométhea a požádal jej o pomoc. Jiného boha navštívit nemohl, jelikož ostatní bohové někam zmizeli – k tomu se dostaneme později. Prometheus to ale Zeusovi příliš neulehčuje a místo přímé pomoci mu začne vyprávět legendu. Celá hra je tak Prométheovo vyprávění o hrdinovi, kterým jste samozřejmě vy. Začínáte jako obyčejný štítonoš a postupem času se z vás stává hrdina – zní vám to jako RPG? Celá hra je tak doprovázena dialogy, monology, či nejrůznějšími hláškami těchto dvou nadpřirozených stvoření. Nutno říci, že je to uchopeno velmi zábavně a ani na chvíli mi to nevadilo, spíše naopak. Zeus s Prometheem komentují vaše počínání po celou dobu hry, a to nejen u hlavních questů, ale i při plnění vedlejších aktivit, nebo třeba i v editoru postavy, kde si můžete vybrat, zda bude váš Fenyx děvče nebo chlapec. Celý svět je rozdělen na 6 částí (plus ostrůvek, kde vás hra naučí všechny triky), přičemž 4 z nich jsou hlavní. Každou hlavní část zastupuje jeden bůh. Jak jsem ale již zmínil, bohové se někam poděli – ano, má v tom prsty právě prevít Tyfón. A jak už to tak ve videohrách bývá, je jen na vás, abyste jim z jeho spáru pomohli uniknout. Činit tak můžete v jakémkoliv pořadí, hra vás v tomto směru nikam netlačí.
Na cestě za záchranou bohů vás čeká nemalá hrstka vedlejších aktivit. Jsou zde různé puzzly, výzvy nebo truhly Tartaru. Jelikož se jedná o dílo silně inspirované Zeldou, hra vás do těchto aktivit nijak nenutí a zda půjdete natvrdo po příběhu nebo budete chtít objevovat různá zákoutí Zlatého ostrova bude stát jen na vašem rozhodnutí. Věřte nebo ne, většina puzzlů je zábavná a z každé otevřené truhly budete mít radost. Truhly Tartaru jsou pak takové dungeony, kde musíte typicky vyřešit sérii puzzlů, nebo porazit nějaké nepřátele. Puzzlů je zde několik druhů, přičemž některé jsou zábavné více, některé méně, většinou ale platí, že nejsou nijak obtížné. Co se mi zde líbí, je způsob, jakým jsou puzzly prezentovány. Nedostanete žádný ukazatel na mapě, žádnou nápovědu toho, jak puzzle vyřešit. Typicky dorazíte do lokace a sami si musíte domyslet, co zde máte udělat, tak jako v Zeldě.
V truhlách můžete najít buď materiály na vylepšení, nebo rovnou výbavu. Líbí se mi, že vám vybavení není předhazováno v každé druhé truhle, ale získat nějaký zajímavý kus je docela rarita. Nemáte tak přeplněný inventář desítkami zbraní, místo toho jich máte jen pár. Za získané materiály si můžete pořídit nejrůznější upgrady vybavení, nebo si můžete vylepšit atributy vaší postavy. Ocenit také musíme, že zde zbraně nemají hodnotu útoku, ale každá má svou unikátní výhodu. Hodnotu útoku má totiž vaše postava, což platí i o obraně. Vaše brnění má pouze základní výhody, nějaké perky, to důležité čísílko určující hodnotu obrany má ale přímo vaše postava. Tato mechanika se mi líbí, a je to pěkná změna oproti klasice, kdy se vybavíte tím, co má nejlepší čísla.
Ze Zeldy je zde zkopírováno více mechanik, včetně ukazatele a chování staminy. Pokud plavete, lezete po skalách, plachtíte vzduchem, nebo třeba sprintujete, tak se stamina poměrně rychle vyčerpává. Když vám dojde, tak se vaše postava utopí, spadne ze skály, nebo jen zastaví a vydýchá. Stejně jako ve většině Ubisoftích moderních her, jsou i zde objekty, na které musíte vylézt, abyste si odhalili danou oblast. Nejsou zde ovšem klasické věže, ale obří sochy řeckých bohů. Na rozdíl od AC je výstup na tyto sochy velmi zábavný, protože to není jen o tom, držet pár tlačítek a čekat až budete nahoře. Jelikož máte omezenou staminu, musíte šplhání nahoru plánovat a opravdu se snažit. Je to vskutku zábavné a příjemně to okořeňuje klasické šplhací mechaniky. Jak jsem již zmínil, sochy jsou obrovské a překrásné. V podobném duchu se nese i zbytek světa. Jelikož jste v říši bohů, vše kolem vás je masivní a chvílemi mi pocit ze hry dost připomínal Kingdom Hearts. Prostředí řecké mytologie krásně sedne grafické stylizaci, která by mohla leckomu připomínat Fortnite (v tom dobrém slova smyslu) a nezřídka se tak budete kochat překrásnou krajinou. Jediných nedostatkem grafiky jsou občas ne tak pěkně zpracované obličeje, či jejich animace. A to hlavně u postav, které nemají vypadat jako z disneyovky.
Jelikož se jedná o akční adventuru, ve hře budete dost často bojovat. Soubojový systém asi ničím nepřekvapí, jeho zpracování je ale dostatečně plynulé a zábavné. Klasicky zde máte lehký a těžký úder. K dispozici máte také luk a několik božských sil a magických útoků. Během prozkoumávání ostrova narazíte i na několik bossů. Souboje s nimi jsou převážně pěkně zpracované a pokud nejste patřičně připravení, můžou vás i dost potrápit, což mě přivádí k obtížnosti. Osobně jsem hrál na normální obtížnost, která mi ze začátku přišla dost jednoduchá. Později, zvlášť pokud moc negrindujete, je ovšem hra o dost těžší. Na takovou nightmare obtížnost se takřka promění v soulovku. Zajímavé je, že obtížnost ovlivňuje i chování vaší staminy. Na nízkou obtížnost se pomalu vybíjí a rychle nabíjí. Na těžkou je to pak samozřejmě naopak a vylézt na nějaké vyvýšené místo, vám dá docela zabrat. Nastavit se dá kromě částečného autoaimu i pomoc u puzzlů – to ale nedělejte! Ne vážně, přišli byste tím o radost z vyřešené hádanky, splněné výzvy, či dokončení dungeonu.
Stojí to tedy za zahrání? Rozhodně. Jasně, hra může v některých příliš dlouhých dungeonech nudit, může se dostavit i mírný pocit repetetivnosti, ale to je jen pár neduhů na jinak velmi vyváženém zážitku. Hra staví na receptech, které fungují, a společně se zábavným příběhem, vtipnými vyprávěči a krásným světem se stává jednou z nejlepších her, které jsem nejen od Ubisoftu v poslední době hrál. Příběh dohrajete za 20 – 30 hodin. Pokud ale chcete, hra vás zabaví i na 50 hodin. Příběh pěkně odsýpá a není zbytečně natahován. Mapa není přehnaně velká, a abyste se někam dostali, nemusíte trávit desítky minut v sedle svého koně. Jsem zvědavý, jak se tato série chytne u hráčů a zda se někdy dočkáme i pokračování. Osobně si ale myslím, že jsme o Immortals Fenyx Rising neslyšeli naposled.
Vývojáři: Ubisoft
Vydavatel: Ubisoft
Datum vydání: 3. prosinec 2020
Cena digitální kopie: 59,99 Eur, 1549,- CZK
Velikost hry: 28 GB
Platformy: PC (recenze), PS4, PS5, Xbox One, Xbox Series X, Switch
