Looney Tunes: Wacky World of Sports je arkádový sportovní titul, který se snaží zahrát na strunu nostalgie spojením atmosféry klasických animáky a gaučového multiplayeru. Hra se pustila na pořádně tenký led, protože ve své podstatě představuje soubor miniher, což je vždycky ošemetné. Jak pokus o skloubení jednoduchého zadání a pohodové hratelnosti například na domácí párty dopadl?
Looney Tunes: Wacky World of Sports přináší návrat oblíbených postaviček v čele s Bugsem Bunnym, Kačerem Duffym nebo mým oblíbencem Wile E. kojotem, povoláním supergenius. Základní koncept šampionátu v několika minihrách není špatný nápad. Zvlášť když uvážíme, že se do soutěží můžete pustit sami, nebo až ve čtyřech hráčích. Titul se na první pohled jeví jako ideální kandidát na párty hru pro dospělé i děti, ale brzy dojde na jemné pokulhávání a za slabou hodinku na pád, ze kterého už se nepostaví.
V praxi máte k dispozici v podstatě jen ucelený šampionát. Ten se skládá z pouhých 4 disciplín, a pokud patříte mezi masochisty, můžete si je dát hned dvakrát po sobě. Na výběr máte solidní výběr charakterů, mezi nimiž najdete své oblíbence. Pokud hrajete sólo, můžete si soupeře vybrat sami, nebo to nechat náhodě. Do této chvíle je hra ještě zajímavá. Zahrát si můžete 4 sporty – konkrétně golf, basketbal, fotbal a tenis (čtyřhru). V případě kolektivních sportů vám hra určí týmy, respektive doplní další postavu do týmu. Fotbal se totiž hraje se 4 členy v družstvu.
Pakliže jste někdy v životě hráli jakoukoli sportovní hru, zapomeňte, že Looney Tunes: Wacky World of Sports bude zábava. Skloubení jednoduchých pravidel a ovládání se moc nepovedlo. Pravidla jsou sice jasná a asi nemá smysl vysvětlovat pravidla basketbalu, ale v kombinaci s ovládáním a pohybem postav je hratelnost, a tím celková zábavnost na bodu mrazu. V podstatě zapomeňte na nějakou taktiku nebo snahu něco vymyslet. Prostě získejte míč, jednou přihrajte a vystřelte. De facto nemá cenu ani pokoušet se mířit.
Sportovní mechaniky smrsknuté a mnohdy nefunkční
Vše je zjednodušeno na nutné minimum – pohyb, střela, skok, pokus o vypíchnutí a sebrání míče – ale prostě to nefunguje. Přirozeně nečekám realističnost jako u velkých sportovních titulů. Naopak, čekám ryzí zábavu bez zbytečných kudrlinek. Kontrola a funkčnost pohybů a celkového gameplay je v tom špatném smyslu slova velice omezená. Například při fotbalu při snaze sebrat míč dochází k jakési divné odezvě, prodlení a nulové reakci při stisku tlačítka. V basketbalu hrajete pouze 2 na 2, takže komu asi máte přihrát?
Blokování střel je o náhodě, hod nedoprovází žádná signalizace, takže nemám ponětí, jak jej načasovat. Při tenisu se na AI parťáka nemůžete vždy spolehnout při snadných úderech. Jindy si zase ani nepinknete, a i když máte k dispozici různé typy úderů, v zásadě to nemá smysl. Dochází také k absurdním bugům, kdy AI vystřelí zcela mimo hřiště.
Nikdy bych si nemyslel, že to řeknu, ale asi nejzábavněji působí golf. Při něm stačí určit směr a pak přesně načasovat délku a sílu úderu. K dispozici máte i mapu pro lepší orientaci a výběr hole s ohledem na délku úderu. Na hřišti můžete najít zkratku, ale i místa, kam rozhodně nechcete míček dostat.
Jediné, co má při hraní jakýs takýs smysl, jsou atributy postav. Je-li někdo rychlejší, lépe s míčem uteče. Je-li někdo hromotluk, lépe zastaví postup soupeře. Ale to je tak všechno a další možnosti přizpůsobení nebo vylepšení nečekejte. Aspoň že postavy vypadají tak, jak mají a jak je známe z pohádek. Grafika však celkově žádný klenot není a okolí je ošklivé, záběry na hřiště nebo do hlediště bych nejraději odklepnul. Při letu golfového míčku v podstatě nepoznáte výšku letu, dokud nedopadne. Trvalo mi několik her, než jsem si na to zvykl. Ale pořád to vypadá divně.
V duchu Looney Tunes
V Looney Tunes: Wacky World of Sports nesmí chybět kovadliny, nástrahy a jiné taškařice, které se znenadání zjeví a spadnou vám na hlavu. Ano, je pravda, že tyto efekty v podobě kovadlin a jiných předmětů, které ovlivní dráhu letu míče nebo vás na chvilku vyloučí z boje, přítomné jsou. Ale jsou mimořádně otravné – stejně jako celá hra. Evidentní je to ve chvíli, kdy se přetahujete o jeden dvoubodový koš a najednou buch. Nechybí ani specialitky, které jsou osobité pro každou postavu. Animace těchto pohybů i mezifilmečky jsou pěkné, evokují animované filmy, ale to je tak všechno, nad čím se lze trošku pousmát.