Recenze: Predator: Hunting Grounds – Get to da choppa!

S asymetrickým mulťákem se poslední dobou roztrhl pytel. Po řežbě DOOM Slayera s dvěma hráčskými démony a útěku z výzkumné laboratoře voyeristického úchyla v Resident Evil: Resistance tu máme střet z nejikoničtějších – parta drsných žoldáků vs mimozemský Predátor.

Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

Na rozdíl od výše jmenovaných her, kdy šlo vždy o jakýsi multiplayerový přívěšek pro vyladěnou hlavní kampaň, sází Predator: Hunting Grounds vše na jednu kartu v podobě asymetrické hry pro více hráčů. Studio Illfonic má za sebou již potřebnou průpravu z podobně laděného Friday the 13th: The Game, tedy hry, která si i přes své problémy našla slušnou řádku fanoušků. Potřebné zkušenosti na kvalitní hru tu proto teoreticky jsou a Predátor je snad ještě ikoničtějším filmovým záporákem než vraždící maniak Jason. Tak co se pokazilo?

Back to da choppa!

Pokud se budete držet při zemi (doslova) a při volbě strany zvolíte žoldáka Fireteamu, čeká vás společně s dalšími třemi lidskými spoluhráči výsadek v nehostinné džungli. Jakožto člen jednotky Voodoo si pro vás autoři připravili řádku misí na některé z nemnoha dost zaměnitelných map. Samotné úkoly v rámci misí příliš zajímavé nejsou. Většinou tak máte postřílet pár počítačem ovládaných panáčků či pomačkat pár čudlíků. Zadavatele úkolů, který se do vysílačky představuje jako „Zeus“, tak můžete vlastně vesele ignorovat a hnát se od ukazatele k ukazateli bez většího přemýšlení nad tím proč. Splnění výsadku je ohraničeno časovým limitem, který však můžeme na základě desítek námi odehraných her označit jako velkorysý.

Ve splnění daného scénáře vám samozřejmě „překáží“ nejen počítačem řízení pitomečci (umělá inteligence je vážně bídná), ale hlavně právě pátým hráčem ovládaný Predátor. A s ním na scénu přichází alternativní možnost vítězství mariňáků. Misi totiž není potřeba splnit, pokud sejmete lovce a jeho tělo ubráníte až do příletu vrtulníku. Což je však v současném nastavení hry absolutní čajíček a jakmile Predátor padne a nevyřídí zbytek týmu v explozi, má Voodoo prakticky vyhráno.

V kůži Predátor(ky)

To druhá strana konfliktu působí minimálně na papíře podstatně zajímavějším dojmem. Predátor, pán všech lovců, a jeho mimozemská udělátka k tomu? Kde se máme zapsat!? No, v lobby přece. Hra za Predátora je samozřejmě úplně odlišná. Vaším jediným úkolem je pokosit všechny hráče než vám dají z kokpitu vrtulníku vysmátí sbohem. Na první osahání nepůsobí hraní za lovce vůbec špatně. Na rozdíl od Fireteamu se na herní svět koukáte ze třetí osoby. Predátor umí mrštně šplhat v korunách pralesních stromů, bleskově sprintovat (za doprovodu sloního dupání) a skákat jako hopík na steroidech.

Do vínku mu autoři dali také obligátní částečnou neviditelnost a samozřejmě bio masku se speciálním režimem vidění a scanerem, která je nanahraditelným pomocníkem ve stopování kořisti. Základní set udělátek doplňují drápy á la Wolverine a ikonický ramenní laser. Další vychytávky pak autoři „zamkli“ za určitou úrovní profilu a na takový luk si budete muset pár desítek her odehrát. Některé zbraně nám však přišly v praxi prakticky nepoužitelné. Třeba vrhač sítí s dostřelem pár metrů, kde si i po úspěšném zásahu může oběť vesele pobíhat dál, z námi využívaného arzenálu zmizel velice rychle.

Jeden z vydaných trailerů vzbudil nemalou nevoli mezi hráči kvůli tomu, že ve hře bude dostupná i ženská verze Predátora. Ano, mimozemský hnusák s „ceckama“ působí v kontextu předlohy trochu nuceně a zvláštně. Na druhou stranu, kdyby ženskou verzi nejslavnějšího mezigalaktického lovce do hry autoři nezařadili, dostali by vyhubováno zase od jiných. Vždyť ve světě, kde nesmí být Chuchel černý a husitská hra Kingdom Come podle některých naopak trestuhodně postrádá postavy tmavé pleti (proboha!), to snad jinak nejde. Nám je to upřímně  jedno, to,  jestli vás prohání Predátor s prsama nebo pindíkem stejně v tom tempu nepostřehnete. Jen kdyby byl Hunting Grounds dobrou hrou, což se o něm příliš říci nedá.

Koncept s vratkýma nohama

Osvětlení základních mechanik bychom měli za sebou, věřte, že kromě zmíněného toho hra příliš nenabízí. Mód je dostupný pouze jeden a v lobby si tak pouze vyberete jestli chcete do ruky kvér (v současnosti čekačka do minuty) nebo na ksicht bio masku (v případě Predátora si budete v lobby palci točit mlýnek cca 6-10 minut). Zmíněné přes horší grafiku vlastně nevypadá úplně blbě a ono to občas i celkem dobře funguje, jenže vážně jen občas.

Predator: Hunting Grounds trpí grafickými (pitomý NPC nepřátelé lítají po bojišti jako čamrdy, mizí předměty apod.) nebo i zvukovými buggy. Nezřídka doskakují textury zbraní nebo prostředí. Hra dala autorovi recenze zavzpomínat na doby jeho PC hraní na starším železe tím, jak se občas i na PS4 Pro kouše a padají FPS. Během našeho hraní vyšel patch, který některé mušky vychytal, ale za vyladěnou bychom hru neoznačili ani s nožem na krku. Hra rozhodně není žádná krasavice a pocit z pěkně zpracované flóry džungle záhy kazí rozplizlé textury ploch nebo zástavby. Místy nám přišla hra vyloženě ošklivá, přitom třeba zbraně se svými skiny jsou vymodelované pěkně. Fajn je i hudební doprovod, který vzdává hold prvnímu filmu s Arniem v hlavní roli. Hudební motivy se však příliš opakují, a tak i přes svoji povedenost hru vážně nespasí.

Ano, mapa není jen jedna a i úkoly se mění, vše je ale neskutečně zaměnitelné a my si vlastně až na rybářskou vísku máme problémy nějakou zajímavější lokaci vybavit. Úkoly typu zastřel, zmáčkni, rozbij se taky omrzí a vše přejde do nezábavné rutiny nebezpečně rychle. Pocit ze střelby bez ohledu na třímaný kvér není zrovna uspokojivý a v kombinaci se zasekávajícími se protivníky ztrácí mise na atraktivitě vážně rychle. Hra navíc v současnosti těžce bojuje s vyvážeností jednotlivých stran.

Jen považte sami. Do pátku, 1. května, jsme odehráli cca 50 her a hráč Predátora zvítězil 4-5 x. Jednou jsme byli svědky napínavé remízy, kdy poslední člen Fireteamu padl společně s lovcem. V ostatních případech jsme chudáka hnusáka rozstříleli během pár chvil a zoufalý protivník stihl sotva vyťukat pokyn k autodestrukci. Po posledním patchi se ale vše změnilo a během tří her naší jednotkou prošel Predátor vždycky jako nůž máslem. Asi není třeba dodávat, že kdovíjaká zábava to není ani v jednom z případů. Máme trochu obavy, že než se autorům povede hra vyladit, strany vyvážit, nezbude v ní nikdo, kdo by ji hrál.

Hunting Grounds obsahuje lootboxy, které lze pořídit za herní měnu nebo za zvýšení úrovně profilu. Obsah nám přišel vcelku fádní, hra se v možnostech úpravy postavy drží vcelku při zemi. Toho, že jste si změnili barvu kůže Predátora z tmavě zelené na světlejší, si všimnete sotva vy, natož protihráč. Ne že bychom si na bio masky museli nutně lepit růžové rohy jednorožce stříkající při každém skoku duhu, možnosti úprav ale mohly být přeci jen odvážnější. Dost nám chyběly i statistiky našeho počínání, takhle můžeme jen odhadovat, jak si vedeme, kolik předátořích zadků jsme ustřelili, popřípadě kolik ukořistili nepřátelských páteří.

Cenovka hry byla stanovena na tisíc korun, což však není vzhledem k obsahu úplně fér. Predátor není vyloženě hroznou hrou, jen tak nějak chudou, špatně vyváženou a ojediněle zábavnou. Hrůzu nahánějící monstrum jako Predátor by si prostě zasloužilo lepší péči a my bychom si daleko raději zahráli další AvP než nepříliš povedený asymetrický multiplayer, kde se pozice lovné zvěře a lovce mění podle toho, jak zrovna autoři poštelovali zásahové body a poškození. Hunting Grounds by byl vlastně fajn multiplayerový přívěšek k pořádné singleplayer kampani, sám o sobě však díru do světa neudělal.

Vývojáři: IllFonic

Vydavatel: Sony Interactive Entertainment

Datum vydání: 24. dubna 2020

Cena v PS Store: 999 ,- Kč

Velikost hry: 11.39 GB

Multiplayer: Ano (pouze)

Platformy: PlayStation 4 (Recenze), PC