Při svém v září minulého roku se mi do paměti zapsalo Riders republic jako hra, která v sobě skrývá obří potenciál. Mou domněnku potvrzovala skutečnost, že se ke hře pozitivně vyjadřovali i mí přátelé, u kterých si upřímně ani nejsem jistý, zda umí jezdit na kole. Potvrdil Ubisoft své umění v tvorbě map a naplnil veškerá očekávání?
Recenzovaná verze: PlayStation 5
Riders Republic jsou nepřímým pokračováním hry Steep, která se na trh dostala v roce 2016 a z mého života si tehdy ukousla značnou porci člověkohodin. Tentokrát na to šli vývojáři z Ubisoftu poněkud více megalomansky a se Steep má jejich novinka společnou tak leda hlavní premisu a dva páry lyží.
Že se nikdy nezavděčíš každému je heslo, kterým se Ubisoft neřídí a v Riders Republic tak nalezneme velmi rozmanitý výběr adrenalinových sportů a vyzkoušet si tak hráči mohou všemožné snowboardy, bicykly, bambilion druhů lyží a mnohdykrát zamíříme i k nebesům pomocí paraglidu, wingsuitu nebo dokonce raketového pohonu. Prostor pro tyto výdobytky moderní doby se najde v mnoha a mnoha závodech, challengích a kombinacích a po ruce tak máte vždy nějaký ten nesplněný úkol, který vám nabídne nějaké ty zkušenostní body.
Už od prvního traileru pro mě byl největším lákadlem režim Mass Race, který sliboval hromadný chaos až pro 64 odhodlaných maniaků, a to s příslibem střídání disciplín. Začněme ovšem od začátku.
Začínáme tvorbou postavy, která se následně stane hlavním středobodem velmi kýčovitého příběhu, který se točí okolo sociálních sítí a honbou za čísly. Hra automaticky předpokládá, že váš postoj je takový, že za každou cenu chcete být ten nejslavnější a v cíli chcete být ještě dřív, než samotný vítěz. Čas na objevování krás, kterých předložený svět skýtá mnoho, si tak musíte najít sami. Hra vás za neplnění předepsaných úkolů v co možná nejkratším čase trestá jen opakujícími se motivačními hláškami. Celý svět Riders Republic nabízí mnoho biomů. Ačkoliv to trochu odporuje fyzikálním a termodynamickým zákonům, tak zde naleznete jak vysokohorské stezky se zasněženými pahorky, tak i husté lesy, divoké řeky a vyprahlé pouště, duny a další. Mapa skrývá více jak 600 ne moc dobře schovaných sběratelských předmětů, z nichž některé v sobě mají ukryté lore nebo popisky o místě, na kterém jsou umístěny. Ve hře jsou totiž použity některé skutečné lokace. Pokud tak doletíte k nějaké hoře, která je vám nápadně povědomá z nějakého Netflix dokumentu, tak ano, může se jednat o horu El Capitan nebo jiný do nebe tyčící se útvar z Bryce Canyon, parku Zion, Yosemitů či dalších nádherných lokací.
Centrem všeho dění je hlavní kemp, který slouží jako takový Social Hub, kde se hráči setkávají a odkud mají přístup ke všem hlavním aktivitám. Kromě závodů rozesetých po mapě se můžete zapojit i do hodnocených aktivit Free For All. Tyto aktivity jsou vždy pouze pro 12 hráčů a za své umístění jste náležitě ohodnoceni. Jedná se buď o klasické závody z bodu A do bodu B, nebo o Trick Battles, režim, který funguje jako velmi oblíbený mód ze série Tony Hawk’s Pro Skater, kde úspěšnými triky obarvujete rampy a raily barvou svého týmu. Pokud se vám podaří obarvit jednu celou část mapy, spustí se v daném místě bonus, který vám a vaším spoluhráčům usnadní cestu za vítězstvím.
Vaši touhu po virtuálním adrenalinu ale nemusíte ukájet jen na tratích vytvořených vývojáři, ale k dispozici jsou i povětšinou velmi zajímavé projekty od hráčů samotných. Pokud vás tak nebaví pořád jezdit z kopce, není problém naskočit do editoru a udělat si závod vlastní. Pokud vám hra prostě nejde a po každém skoku končíte v kotrmelcích, tak najdete své opodstatnění třeba ve Photo režimu, který sice v ničem úplně neexceluje, ale zabaví spolehlivě.
Riders Republic je vyvíjen na aktuální verzi enginu Snowdrop, na kterém fungovalo již zmíněné Steep. Po grafické stránce hra nevypadá úplně zle a tu a tam dokáže vykouzlit i vskutku nádherné scenérie. Při vysokých rychlostech se okolí povedeně rozmazává a pocit rychlosti je tak instantní a věrohodný. Chování sněhu a jeho reakce s hráči už je na pováženou poněkud více a na odletující částice po průjezdu čerstvým prašanem nebo prašné cestě vývojáři jakoby zcela zapomněli. Atmosféru pak doplňují i všudypřítomná eNPCíčka, která vás přimějí zapomenout, že nemáte žádné kamarády. Vytknout můžeme pouze a jen nepříliš propracovaný editor postavy.
To, co ve Steepu sloužilo jako dodatečný placený obsah, je v RR hned od začátku. Jakmile tak budete mít odvahu, zkušenosti a především dostatečný počet hvězdiček, tak můžete naskočit do X-Games a účastnit se i dalších licencovaných závodů, které jsou zde označený jako Big Event nebo slouží přímo jako Boss Race.
Veškeré vaše extrémní radovánky jsou doplněny o tematický soundtrack. O náplň se postarali kapely jako Green Day, Offspring a další. Co trochu kazí dojem z audia jsou podivná hekání jezdců při doskocích či srážkách a mnohdy nepřesné ozvučení terénu, který reaguje na naší přítomnost.
Hra tedy vypadá více než dostatečně a obsahu je také dostatek. Kde je háček? Chvíli mi trvalo, než jsem si začal všímat problémů, na které Riders Republic bezesporu trpí. Jakmile opojení z virtuálního adrenalinu vyprchalo, začala mě trápit fyzika celé hry a ovládání. Ubisoft toto arkádové monstrum vyvíjel tak, aby bylo přístupné a snadno uchopitelné pro všechny. Opomněl ovšem hráče, kteří přemýšlí tak, jak je nastaveno hlavní jádro hry, tedy kompetitivně. Snaha o konzistentnost a perfekcionismus je zde po zásluze potrestána.
Korunu všemu nasazuje neskutečně špatný systém kolizí s ostatními hráči, který je taktéž velmi nekonzistentní a vy tak nikdy nevíte, zda vás snowboardista, který vám zprava kříží cestu, jenom jemně pošťouchne, a nebo vám nasměruje zcela jiným směrem. Nejsou výjimkou ani situace, kdy hra váš dotek doprovodí jen zvukovým efektem rázného vydechnutí a srážka se na vašem směru nikterak neprojeví. Iritující je tato pekelnost především v již zmiňovaných Mass Races, kde proti vám stojí až 63 dalších potencionálních „šťouchalů“. Hra očividně o tomto problému ví a tak jsou kolize na několika prvních metrech vypnuté a start tak obvykle nekončí masovým držkopádem. Nikdo ovšem neví, v jakém bodě se kolize zapnou a první zatáčky jsou tak dílem čisté náhody.
Když už k takovému nemilému výjezdu z trati dojde, nebo když vy skončíte na stromě a vaše lyže v blízké řece, přichází na řadu systém Backtrackingu. Ten vás v ideálním případě během chvíle vrátí na trať a vy tak s jen minimální ztrátou pokračujete dále v závodě. Tento vynález ovšem správně funguje jen na přehledných a jednoduchých úsecích. Je vám ale asi jasné, že v těchto místech k bouračkám moc často nedochází a odřeniny se rozdávají dole pod kopcem a v ostrých zatáčkách. Zde už vám tlačítko R1, které slouží pro backtrack, moc často nepomůže a jeho využívání je asi tak příjemné, jako jednovrstvý toaletní papír. Jednou vás vrátí o vteřinu, jindy přímo do momentu havárie a jindy si zase usmyslí, že potřebujete více času na přípravu nebo že jste ve vzduchu a vy se tak octnete zpět v čase klidně i o deset sekund zpět. No a tou dobou už jsou všichni vaši soupeři v tahu. Typický komentátor herních článků by mohl vznést námitku, že jsem prostě nemehlo a místo stěžování prostě nemám bourat. A já bych si mile rád vysypal na hlavu všechen popel světa. S onou prapodivnou fyzikou a systémem kolizí, který mě několikrát přiměl hru vypnout, to udělat s čistým srdcem nemohou a raději zde budu plakat nad rozlitým mlékem.
Abychom pomyslnou laťku bizáru pozvedli ještě výše, tak nesmíme vynechat ovládání. Jistě se sluší pochválit francouzské studio za snahu vytvořit pro všechny dopravní typy prostředků vlastní ovládání, o tom žádná. Způsob nabindování tlačítek je už ovšem poněkud méně šťastný. O tom, že se jedná o problém mezi židlí a ovladačem, se vás hra snaží přesvědčit tak, že vám nabídne dvě různé metody ovládání. Oba způsoby ovšem mají své mouchy a na vás tak je si vybrat to menší zlo.
Riders Republic nabízí větší svobodu, než některé demokratické země. Můžete se tak volně projíždět po krajině, z paraglidu pozorovat ptactvo nebo se z mostu vysmívat umělé inteligenci zaseknuté mezi kameny v řece. Je zde tak mnoho aktivit, které zastíní kýčovitý příběh. Ten je naplněn velmi nezajímavými postavami. Těžko říci, zda si takto vývojáři představují typické představitele vyznavačů extrémních sportů, ale na mě osobně jejich chování působilo nuceně, až trapně. Inu, nejsem asi cílová skupina této kampaně, a rád bych tak tento segment mile rád přeskočil, ale…
…to není bohužel vše. Pokud by součástí ceremonie The Game Awards bylo i ocenění za nejhorší tutorial či uvedení do hry, Riders Republic by bylo horkým favoritem. Než vám hra dovolí se spojit s kamarády, musíte si povinně všichni projít jistým tréninkem a pomyslně si tak osahat většinu z toho, co hra nabízí. Představeny vám také budou všechny kiosky a jejich funkce. Ke všem těmto stánkům musíte přijít osobně a s každým rádoby vendorem si potřást rukou.
Na Riders Republic je až příliš mnoho otravných věcí, které mnohdy nejenže působí nedodělaně, ale leckdy i prostě zapomenutě. Vlastně tak ani dobře nechápu, proč mě ve výsledku hra tolik bavila a po pravdě ani nemám v úmyslu se s ní v blízké době loučit. Na otázku, zda bych hru doporučil, neexistuje jednoduchá odpověď a ti, kteří s koupí váhají si snad dokážou odpověď vytáhnout s předchozích odstavců.
Vývojáři: Ubisoft Annecy, Ubisoft Milan
Vydavatelství: Ubisoft
Datum vydání: 21. 10. 2021
Platformy: PlayStation, Xbox, Google Stadia, Amazon Luna, PC
Česká lokalizace: Ne
