Saints Row. Tohle Grand Theft Auto na steroidech s masivními fialovými „robertky“ na každém rohu jsme měli vždycky rádi. Série, která na konvence z vysoka kašle a snad ani sekundu se nebere vážně, se po vcelku dlouhé odmlce vrací, i když jen v podobě vypucovaného třetího dílu. Do pískoviště jménem Steelport se přesto má cenu znovu podívat.
Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro
Pokud vás Saints Row úplně minulo, vězte, že tato série si zakládá na tom, jak je s každým dílem šílenější. I když bychom rádi viděli plnohodnotnou pětku, nedovedeme si představit, kam se po hře za prezidenta, který musí odrazit mimozemskou invazi ze čtyřky, mohou autoři ještě posunout. Trojka se ještě alespoň trochu drží v určitých mantinelech příčetnosti, což je však na jednu stranu dobře.
Volný pád z vrcholu
V SR 3 se začíná zatraceně zostra, tam kde vás jiná hra vezme na střelnici a sáhodlouze vysvětluje, kterým tlačítkem střílet, přichází epická vloupačka do banky s řádně přepáleným úprkem na střeše sejfu. Radost z dobře odvedené fušky však trvá jen chvíli. Dostat se na vrchol je pořádná řehole, ale zůstat tam ještě větší. Není proto divu, že po věhlasu a bohatství gangu 3rd Street Saints, jehož členové mají na začátku status nefalšovaných celebrit, zatouží další ostří hoši. Tím se na scénu dostává The Syndicate, organizace složená ze tří gangů, které se záhy postarají o to, abyste v roli šéfa Saints začínali opět od nuly a v novém městě. Dejte sbohem Stilwateru… Steelport už čeká.
Téma ztráty moci a její postupné získávání se v sérii opakuje, příliš nám to však nevadí, vždyť být neporazitelný polobůh hned ze začátku hry zní jako pěkná nuda. Vše je třeba si zasloužit. Hlavní příběhová linka je v jádru jednoduchá – dostat se zpět k moci, vyrvat Steelport z područí The Syndicate a pomstít smrt Johnnyho Gata. Způsob, jakým je tenhle příběh vyprávěn je však zcela jiné kafe. Autoři do hry napumpovali obrovské množství ztřeštěných a někdy až absurdních nápadů, které se promítají i do hlavních příběhových misí. Pro jednoho z budoucích parťáků ve zločinu si tak jdete například do sadomasochistického salónu, jen aby jste s ním v další misi vyrazili na loď plnou uvězněných prostitutek.
Veškeré dění je protkáno dost svérázným humorem, který rozhodně nemusí sednou každému. My si nápady vývojářů z Volition prostě užili a i přes občasnou infantilnost nám nepřišel humor trapný. Právě díky stylizaci a pojetí hry tak nebudete mít pocit, že Saints Row jen bezduše kopíruje slavnější GTA. Spíš jde o jakousi alternativu a jednotlivé hry koexistují v symbióze.
Pískoviště narvané hračkami
Hlavních příběhových misí je necelá padesátka. Toto číslo ještě o něco nabobtná přičteme-li v Remasteru zahrnutá příběhová DLC. Osobně jsme si rozšíření Genki Bowl VII, Gangstas in Space, The Trouble With Clones…, odehráli až po dohrání přibližně 15-hodinové hlavní linky. Přístupné jsou však prakticky od samotného začátku. V některých misích máte možnost volby jejího zakončení, se kterým je svázána i odlišná odměna. Do městské akce typu Saints Row se nám to příliš nehodí, přeci jen nemají volby, s výjimkou té závěrečné, větší dopad na děj samotný a jen tak přijdete třeba o unikátní zbraň. Nemohli jsme si tak třeba vůbec zkusit ApocaFist a to hlavně proto, že se nám volba, která obří pěsti odemyká příčila z hráčského přesvědčení.
Saints Row je však jako správná městská akce natřískaná dalšími aktivitami a pokud budete chtít dokončit hru na 100 %, vyhraďte si něco kolem pětatřiceti až čtyřiceti hodin čistého herního času. Budete se ulicemi prohánět v tanku a ničit vše okolo, létat s helikoptérou (zde na rozdíl od takové GTA: San Andreas ovladatelné) a krýt parťáky, účinkovat v úchylné vraždící hře Professora Genkiho nebo v ikonickém podvodu na pojišťovny vbíhat pod rozjetá kola náklaďáků. Různých aktivit je deset a ne všechny jsou třeskutě zábavné, svého favorita si však najde snad každý z hráčů. Zdolat některé z nich v jejich „HARD“ obtížnosti při průchodu na HARDCORE je nefalšované peklo, nezřídka se tak dostaví i frustrace. Jejich splnění však rozhodně není povinné a obtížnost misí i aktivit je dále ovlivňována volbou obtížnosti, takže si hru užijí i méně zdatní fanoušci městských akcí.
Steelport je od samého začátku (takřka) zcela přístupný. I když se během hraní v souvislosti s vývojem příběhu párkrát trochu promění, můžete si jednotlivé vedlejší aktivity vyzobávat dle uvážení během postupu hrou. Vedle zmíněných rozptýlení nabízí i další aktivity jako sbírání předmětů, čištění základen padouchů, skupování obchodů a náhodné události, díky kterým je pořád co dělat a objevovat. Prakticky každá aktivita navíc vynáší vašemu charakteru respekt, tedy zdejší obdobu zkušenostních bodů a díky tomu i mnohá vylepšení.
Moc se nám líbilo, že jsme ve hře měli po celou dobu za co utrácet. Vylepšení gangu i postavy je přehršel a zbraně lze za určitý finanční obnos vylepšovat. Ve většině her jsme po pár hodinách nevěděli co s prachama, tady jsme neměli vlastně nikdy dost. Město jako takové je víceméně standardní, už jsme se sice proháněli po pamětihodnějších místech, ale vše potřebné od obchodů, přes policejní stanice, nadjezdy, rychlostní silnice až po elektrárnu či letiště zde najdete.
Lesk a bída remasterů
I přes veškerou chválu nezestárl třetí Saints Row úplně dobře. Místy monotónií střílení autoři naštěstí utáhli humorem a občasným hratelnostním zpestřením. Horší je to s ovládáním, na které si prostě budete chvíli zvykat. Občas jsme zaklepali bačkorama vyloženě proto, že postava dělala něco jiného než jsme chtěli. No, a nebo kvůli opravdu mizerné umělé inteligenci parťáků. O nepřátelských pohůncích škoda mluvit, ti víceméně nabíhají před hráče jako prasata na porážku a svou imbecilitu dohánějí šílenými počty.
Saints Row: The Third není kdovíjaký fešák, ale Remaster rozhodně není odfláklý a notná grafická vylepšení včetně podpory HDR zapříčiní, že se nebudete před televizí či monitorem ošívat. Občas se objeví nějaký ten grafický bug jako například, když jsme drželi v cutscéně jednoho z padouchů pod krkem a naše postava nebyla vůbec vidět. Tahle nechtěná parodie na Star Wars ani jiné kiksy nám ve hraní však příliš nepřekážely.
Soudtrack je famózní , když na vás v ten správný moment začne Bonnie Tyler hulákat, že „potřebuje hrdinu“ nezbývá vám než se vrhnout po hlavě do akce. Zvuky zbraní i explozí rozhodně neurazí, jen ten minigun zní jako šicí stroj s tlumičem. Skvělý je i dabing a pokud si zvolíte základní hlas pro vašeho geroje, bude na vás promlouvat ústy Troye Bakera (Joel z The Last of Us). My si však stejně zvolili náš oblíbený „Male 3“ na který nedáme dopustit už od dvojky. Na ten lehce afektovaný hlas se silným skotským (?) přízvukem nedáme dopustit… Sorry Troyi. Kvalitně namluvení jsou však i ostatní často dost ukecané postavy a nezřídka zaslechnete i z řad náhodných kolemjdoucích krásně peprnou hlášku.
Znovuvydání oprášené verze Saints Row: The Third má smysl. Vždyť kde jinde můžete mlátit agresivní bezďáky po hlavě dvoumetrovým penisem nebo je pokropit návnadou pro žraloky a sledovat jak je nenasytný předátor pozře asfaltu navzdory? Po dohrání příběhové kampaně, která je dlouhá tak akorát, nabízí Steelport spoustu dalších aktivit k vyblbnutí. Pokud se začnete přeci jen na tomhle bláznivém pískovišti nudit, stačí do hry přizvat spoluhráče a dát si osvobozování (okupaci?) Steelportu nanovo.
Vývojáři: Volition
Vydavatel: Deep Silver
Datum vydání: 22. května 2020
Cena v PS Store: 999 ,- Kč
Velikost hry: 39.47 GB
Multiplayer: Ano (kooperace)
Platformy: PlayStation 4 (Recenze), Xbox One, Nintendo Switch, PC
Herní doba: 15 hodin (hlavní příběh) – 40 hodin (s vedlejšími aktivitami)
