Při oznámení, že se série Assassin’s Creed vrací do Francie, se bezesporu velké části fanouškovské základny zježily vlasy, vytřeštily oči a postihly je srdeční arytmie. Je tomu tak, sice jen v příběhovém rozšíření, ale společně s Eivorem se všichni virtuální asasíni vrací zpět do Paříže!
Recenzovaná verze: PlayStation 5
Osobně jsem se domníval, že základní podoba Assassin’s Creed Valhala je naprosto dostačující a jakákoliv dodatečná rozšíření budou jen stealth útokem na peněženky zákazníku. Už první DLC, které se odehrávalo v Irsku, mě ovšem přesvědčilo o opaku. Ačkoliv tak tento bonusový obsah není pro základní hru nikterak důležitý, tak se jedná o velmi příjemné zpestření už tak promyšlené epochy vikinga Eivora a jeho klanu.
Netrvalo to dlouho a po našem návratu z druidí říše se v naší vesnici Ravensthorpe objevili další nečekaní hosté. Šarmantní Toka a silně podezřívavý Pierre na to sice zprvu nevypadají, ale zoufale potřebují naší pomoc. Svůj problém však klanu podají tak, že vše nasvědčuje tomu, že v tom největším ohrožení není demokracie a dobro Francie, nýbrž samotná Anglie. Padne tak několik deci kvalitního vínka a ráno už je Eivor na cestě do Paříže, a to s pořádnou kocovinou.
Hlavní zápletka našeho příběhu se leckomu může jevit jako velmi kýčovitá, a já bych mu to neměl za zlé. Neutralizovat hrozbu na cizím písečku dříve, než dorazí do naší domoviny, není nápad nikterak originální a vidět jsme jej mohli i velmi nedávno u příběhového rozšíření pro Ghost of Tsushima. Nutno ovšem přiznat, že jako způsob, jak dostat hrdinu na potřebné místo, funguje bezvadně. Naše přítomnost v hlavním městě Francie je tak zcela osvětlená a příběhově podložená. Takže co má Toka a Pierre za lubem?
Siege of Paris je v pořadí druhé příběhové rozšíření, které do Valhaly dorazilo. S návratem do Francie si řada hráčů přála alespoň mírné odklonění od zavedeného RPG systému a návrat ke kořenům série. To se vyplnilo jen z části, ale na škodu to určitě není. Intriky, zvraty, zrady ani spravedlnost novému rozšíření cizí nejsou a ačkoliv se mohou záměry hlavních postav jevit jako očividné, tak tomu pochopitelně po celou dobu příběhu nebude. Každý má své zájmy, nutkání a postranní úmysly, které se často projeví v ten nejméně vhodný moment.
Je to kampaň!
Eivor se zprvu celou problematiku Siege of Paris snaží vyřešit politicky a každého potencionálního spojence utáhnout na naučené řeči a koblihu. Vše se pochopitelně nechutně zvrhne a obléhání Paříže je neodvratitelné. Všehovšudy je Siege of Paris příběhově velmi zajímavé, ale o dost kratší než Wraith of the Druids. Je ovšem dosti možné, že se vám jeho dokončení protáhne tak, jako se stalo mě. Co mě tak zdrželo a proč recenze vychází až dnes? Doporučený (čtěte minimální) level pro hraní předchozího rozšíření byl 55. U zatím posledního DLC nastavili vývojáři laťku o poznání více, a to rovnou na 200. Pokud jste tak již před tím neprobádali celou mapu a neplnili všechny vedlejší mise, tak jste se stejně jako já k tomu levelu nepřiblížili. Pokud si tak chcete francouzské radovánky alespoň trochu užít a nedělat si z Valhaly nové Dark Souls, tak vás trocha grindění nemine.
Středověkou Francii má mnoho lidí spojenou s morem a všudypřítomnými hlodavci. Mor, černý kašel a další patálie se příběhu ale netýkají tolik, jako zmiňované krysy. Pro statné vikingy zase takové nebezpečí nepředstavují a spíše než hrozbu v mnoha případech znázorňují puzzle. Stejně jako například v A Plague Tale: Innocent můžeme naše krvelačné kamarády trochu pošťouchnout a nasměrovat k nejbližšímu nepříteli, který z toho radost mít nebude.
S novým rozšířením se ale do hry nedostaly jen krysy a nový příběh, ale také nová zbraň a pochopitelně i zcela nová mapa. Ta je v porovnání se všemi přechozími v mých očích tou nejslabší. Za vinu to ovšem nekladu francouzským vývojářům, ale zasazení samotnému, které samo o sobě, co se geografie týče, není tak unikátní jako zmrzlý sever, kopcovité Irsko nebo domácí Anglie. K prozkoumání celé mapy vám napomohou i rebelské mise, se kterými hned po příjezdu do Francie přispěchá Pierre. Tyto úkoly obnáší speciální challenge, za jejichž splnění dostanete o něco více speciální měny. Za ní si pak u obchodníka pořídíte výbavu, kterou byste jinde nesehnali. A to se vyplatí.
I přes svou poněkud kratší herní dobu je Siege of Paris dalším kouskem skládačky, který do Assassin’s Creed Valhala skvěle zapadá a díky intrikám, popravám a celkovému zasazení se tak jedná o velmi příjemnou připomínku původu celé série. Palec nahoru si zaslouží i nesporná snaha vývojářů posouvat hru stále kupředu a nové systémy a herní mechaniky, které se týkají celé hry, tak plně schvalujeme a vítáme.
