Jsem realista a je mi tak jasné, že ne všichni naši čtenáři znají filmy s Budem Spencerem a Terencem Hillem. Tito králové komedie si spolu zahráli již v roce 1974 a určitě tehdy ještě netušili, že se v roce 2023 spolu potkají ve videohře, a to dokonce v již druhém dílu od italského studia Trinity Team.
Recenzovaná verze: PlayStation 5
První díl už naznačil to, čeho jsou vývojáři schopni a kam až dokážou zajít při snaze připomenout nejen starším hráčům, o jaké herecké legendy tu jde. Zábavný příběh, několik miniher a především zábavná gameplay plná pohlavků, kopanců, přelomených židlí a především facek a fazolí se povedla výborně a oznámení druhého dílu tak bylo jen otázkou času.
Již na letosnim Gamescomu v německém Kolíně nad Rýnem jsme měli tu možnost si pokračování zahrát a seznámit se tak se všemi novinkami, kterými je hra doslova napěchována.
Změn a vylepšení se dočkaly téměř všechny segmenty a my si tak připomeneme ty nejdůležitější. Čeho si hráči prvního dílu všimnou na první dobrou je kamera. Ta není již zazoomována na jednu danou vzdálenost, ale oddaluje se tak, jak to potřebuje hra nebo hráči samotní. U jedničky to nebylo potřeba, protože mapy byly malé a hráči se tak od sebe ani neměli jak vzdálit. Nyní jsou mapy rozlehlé a hráči často musí řešit hádanky, které doslova vyžadují, aby jste se od sebe odloučili.
Na hádanky a puzzle je ve druhém díle větší důraz a nejedná se tak jen o jednoduché fackovaní a spamování punch buttonu. Především ke konci hry jsou hádanky zapeklité a zvyšuje se i obtížnost soubojů. I soubojový systém byl přepracovaný a Bud s Terencem mohou nově využívat více předmětů. Ať už to je trs banánů, bowlingová koule či talíř od guláše, tak vše, co na zemi najdete, je buď k jídlu a nebo s tím můžete někomu rozbít kebuli. Nečekejte ale žádné komplikované souboje. Šarvátky se v drtivé většině případů nesou v lineárním duchu a vy tak rozdávate facky každému, kdo si pro ni přijde.
Rozdíl je ovšem v tom, za jakou postavu hrajete. Terence má s některými hromotluky trochu problém a trvá mu, než je svými hubenými pažemi upižlá. Na druhou stranu je ale rychlejší, mrštnější a k dispozici mu tak jsou některé možnosti a dovednosti, které naopak chybí jeho objemnějšímu parťákovi, který je schopen zatlouct nepřítele do země jednou ranou. Pokud hrajete hru sólo, tak se mezi postavami můžete volně přepínat, což v kooperaci logicky nejde.
Slaps and Beans 2 ale neni jen hrou pro jednoho až dva hráče. Z hlavního menu máte k dispozici minihry ze hry, které jsou uzpůsobeny až pro 4 hráče naráz. To pak může na obrazovce vznikat pořádný guláš.
K tomuto chaosu navíc přispívá tématická hudba, která ještě více připomíná filmy této svérázné dvojce. Písničky jsou velmi chytlavé a připomenout si je můžete i skrze hlavní menu, že kterého se dostanete do speciální salónu s juke-boxem.
A nakonec musím samozřejmě zmínit grafické zpracování hry. To se stejně jako předchozí díl nese ve stylu PixelArt a popravdě si ani neumim Slaps and Beans představit jinak. Vše působí detailně, promyšleně a pochválit je potřeba mimo jiné také tým animátorů.
Slaps and Beans 2 není tak těžké prodat jeho cílové skupině, které stáčí zmínit jména hlavních protagonistů. Zaujmout ale může i odlišné publikum, a to především svým humorem, grafikou, zábavnou hratelností a v neposlední řadě také obecným pojetím celoživotní práce Buda Spencera a Terence Hilla.
