JRPG jsou hodně specifickým zážitkem, který rozhodně nesedí každému hráči. Nejinak tomu je i v zbrusu novém „pokračování“ série „Tales of …“ tentokrát s dovětkem Arise. Na druhou stranu, alespoň zkusit se má všechno a právě recenzovaný titul vlastně není vůbec špatnou branou do epických japonských RPG.
Recenzovaná verze: PlayStation 5
O tom, s jak letitou a pro jisté typy hráčů také kultovní sérií máme tu čest, jsem se už rozepisoval ve skoro tři roky staré recenzi na Tales of Vesperia. Na rozdíl od remasterované Vesperie je však Arise zcela novým dílem, který má do letité série přinést svěží vítr… a to se mu i dle ohlasů věrných fanoušků povedlo velmi dobře.
Nové příběhy v novém prostředí
Stejně jako většina přímé konkurence je i Arise pořádně ukecanou hrou a i zde platí, že pokud stavíte hratelnost vysoko nad příběhovou omáčku, nebude hra úplně pro vás. Milovníci spletitých příběhů si však velice dobře pošmáknou. Story o hrdinovi s amnézií (ano, už zase) a obličejem, uvězněným v kovové masce (samozřejmě ne na dlouho), který navíc vůbec necítí bolest se postupně dostává z poměrně jednoduché roviny utlačovaní vs utlačovatelé do podstatně zajímavějších vrstev. Arise se nebojí místy koketovat s neokoukanými a až překvapivě dospělými tématy jako je režimem živená podezřívavost, skrytá nesnášenlivost, či lidská závist či lhostejnost. Každý ze zdejších regionů přináší určitá příběhová specifika a hra dokáže střídáním motivů držet bez větších problémů hráčovu pozornost.
Říkejte mi Iron Mask, Blazing Sword nebo prostě Alphen
Ano, i v Arise na vás čeká spousta plytkých replik z úst běžných obyvatel a ne každá linka dialogu či monologu stojí za pozornost, celkově se však můžete těšit na zajímavé postavy, jejichž osobnosti se během hry formují a s nimi i vzájemné vztahy. Hlavní dějová linka je z větší části kompletně nadabovaná a to v poměrně slušné kvalitě (ať už zvolíte anglické, či japonské audio). Příběhové pozadí, svět a povahy postav tak vážně stojí za pozornost a vyprávění ve stylu specifické japonské epičnosti zde není přepálené natolik, abych si připadal místy lehce trapně jako třeba u série Kingdom Hearts.
Vrátily se i pro sérii tolik typické skity, tedy rozhovory mezi ústředními postavami formou rozpohybovaných komiksových panelů. Možná mi zdejší parta přirostla k srdci jednoduše víc, než třeba ta z Vesperie, ale skity mě zde vážně bavily a neměl jsem příliš často pocit, že jde jen o zbytečné plky o nepodstatných hloupostech. Tedy, ne, že by každý skit posouval příběh razantně kupředu, jsou však příjemnými doplňky, díky kterým si prohloubíte vztah s postavami.
U skitů to však nezůstalo a vrátily se i další pro sérii typické prvky hratelnosti, partu tak léčíte ovocnými gely, hrdinové řežou rozličnými „Arty“, brnění není přímo vidět a vzhled tak ovlivňují od zbroje (a pokud chcete tak i od zbraní) oddělené skiny… ono vlastně vše funguje dost podobně jako dříve. Přesto ToA i díky odlišné (povedené) grafické stylizaci nechybí vlastní tvář hra mezi svými staršími bratříčky rozhodně nezapadá.
Dlouhé rozhovory, ještě delší cutscény a akční bitky
Hratelnost samotná má dvě hlavní roviny. V té první brouzdáte po lokacích, sbíráte předměty, nabíráte úkoly a hlavně si povídáte se spoustou NPC. I přes zdánlivou otevřenost je ToA vlastně hodně lineární hrou, která vás občas cíleně zavede na již navštívená místa. Určitá svázanost však není přímo záporem, ve hře však rozhodně nezabloudíte. Lokace nejsou příliš rozsáhlé a navazují na sebe velice četnými loadingy. Na PS5 jsou naštěstí vážně rychlé a neotravují, na starší PS4 to však již může být trochu problém. Samotná prostředí jsou na poměry žánru na slušné grafické úrovni, byť třeba méně důležité NPC jsou často svým vzhledem velmi zaměnitelní. Prostředí jsou však vyloženě pěkná a směs zdánlivého realismu a barevné stylizace hře sluší.
Druhou rovinu hry tvoří souboje s rozmanitými druhy nepřátel. Své partě bojovníků můžete dopředu určit bojovou strategii, z nichž však některé prakticky nedávají smysl. Upřímně jsem jel pořád na „zákaz užívání předmětů“, jelikož by mne vyhazováním cenných zdrojů parťáci brzy přivedli na buben. Boje samotné jsou vizuálně velice pohledné a schopností neboli „ARTS“ si během hraní osvojíte vážně hodně. Nejsou však úplně vyvážené a kvůli jejich prezentaci pouze formou textu se v nich není vždy jednoduché vyznat.
Náběh na epileptický záchvat
No a chaos je často i na bojišti samotném. Soubojový systém v Arise navazuje na své starší bratříčky, v reálném čase proto běháte v jasně ohraničené aréně a za užití schopností bodáte, pálíte, či elektrizujete protivníky hlava nehlava. Poměrně brzy se vaše parta naplní a ze čtyř postav na bojišti vždy ovládáte pouze jednu, ostatní ovládá umělá inteligence. Ta se sice nedopouští přílišných kiksů, ale občas máte pocit, že nad bojištěm vlastně nemáte tak úplně kontrolu. Jasně, teoreticky se dá přepínat na jednotlivé postavy a využívat jednotlivé schopnosti dle chuti, na to jsou však souboje příliš akční a nedivil bych se, kdyby většina hráčů prošla drtivou většinu soubojů v kůži Alphena, který má ze své podstaty nejpestřejší paletu schopností.
Přes občasný chaos však není soubojový systém vyloženě špatný, souboje jsou efektní a hra odemyká stále nové možnosti boje. Za zmínku stojí třeba speciální schopnosti vhodné do různých bojových situací. Shionne tak dokáže sestřelit létající nepřátele k zemi, a třeba taková Kisara zase svým obřím štítem chrání parťáky před jinak drtivými útoky. S novými prvky se souboje stávají zábavnější a paradoxně i méně chaotické.
Arise je dlouhou hrou. Část je bohužel natáhnuta nepříliš povedenými vedlejšími úkoly, které se omezují na už vážně dost přežité „přines“, „zabij“, „najdi“. Spásná na nich je snad jen občas zajímavá nebo vtipná omáčka, jejich samotné plnění však kdovíjaká zábava není. Pokud zvolíte vyšší obtížnost jsou však de facto povinností. Hra je designovaná tak, že i při prolézání všech koutů se k silným bossům vždy došouráte nepatřičně slabí a většinou o několik úrovní pod protivníkem. Nezbývá tedy než se pustit do pro JRPG celkem typický grind v již prošlých lokacích no a nebo…
Placené cheaty v singlu?!
A nebo prostě sáhnete do peněženky. Vývojáři nám poskytli hru v Ultimátní edici (díky, kamarádi), která obsahuje řadu „bonusů“. Když pomineme ty zbytečné (skiny na postavy), nabízí Ultimátní edice i řadu balíčků usnadňující průchod hrou jako jsou třeba výrazné slevy u obchodníků, vyšší přísun bodů pro vylepšení apod. Záměrně jsem si žádný z poskytnutých DLC neaktivoval abych posoudil jak si zahraje „běžný hráč“.
Bez DLC samozřejmě jde hrát bez větších problémů, při průchodu hrou jsem však vícekrát narazil na skoky v obtížnosti (zejména u povinných bossů), které jako by se zakoupením nějakého toho boostu již kalkulovali. Prostě si zaplať, nebo tě čeká již zmíněný grind, hráči! Míst však nebylo zase tolik a na nekonzistentní obtížnost jsem narazil při hraní na „HARD“. To nic nemění na tom, že placené „cheaty“ do her jako ToA prostě nepatří…
Tales of Arise i přes některé výtky absolutně nemám problém doporučit. Nabízí příjemné vyprávění v zajímavém světě, které má potenciál zaujmout i hráče JRPG hrami nepolíbené. Odemykáním stále nových mechanik dokáže dobře motivovat a dobře baví po dlouhé desítky hodin. Jen by chtělo některé aspekty hratelnosti více vyladit a místo kosmetických blbin raději věnovat více úsilí zábavnosti soubojů a náplni vedlejších úkolů.
Vývojáři: Bandai Namco Games
Vydavatel: Bandai Namco Games
Datum vydání: 09. září 2021
Cena v PS Store: 1.849,- Kč (za verze pro PS4 i PS5 zároveň)
Multiplayer: Ne
Platformy: PlayStation 5 (Recenze), PlayStation 4, Xbox Series X/S, Xbox One, PC
Herní doba: 50-70 hodin
