Série „Tales of …“ čítá již takřka dvacítku titulů a to počítáme pouze ty hlavní. Pokud bychom k tomu připočetli i různé spin-offy a sequely, stojící kapánek stranou hlavních titulů, dostaneme sérii, které se v herní historii může rovnat jen máloco. No a teď si představte, že dohrání skoro z každé z her série vám zabere klidně i sto hodin. Nejinak je tomu v recenzované Vesperii.
Recenzovaná verze: PlayStation 4
Vysvětlovat zákonitosti a propojení této bez nadsázky mamutí série by zabralo místa na jeden román, kterým by díky své velikosti hravě vykolejil pendolino, proto se do toho nebudeme vůbec pouštět. Vězte jen, že Tales of Vesperia (dále jen Vesperia) nabízí vše na co jsou fanoušci JRPG zvyklí a to v míře vskutku vrchovaté. Proč tu plácáme o deset let starém kousku, ptáte se? Začátkem roku totiž vyšla v kompletní edici na současnou generaci konzolí včetně Switche a PC.
Pověz mi příběh
Yuri Lowell je jednadvacetiletý mladý sebejistý floutek s dobrým srdcem, který nejde pro problémy daleko. Když v chudinské čtvrti hlavního města Zaphias proradný zloděj ukradne artefakt blastia (ty jsou ve světe hry různé s různými vlastnostmi), zajišťující celé čtvrti pitnou vodu, Yuri nelení a vydává se blastiu najít a nakopat padouchům zadky. Mezitím se mladičká šlechtična Estellise snaží uniknout ze své skleněné klícky hradu a varovat velitele městské stráže Flynna před hrozícím nebezpečím.
Vše se samozřejmě pořádně zkomplikuje, oba hrdinové se záhy potkají a začíná trnitá cesta, kdy původní starosti hrdinů rázem blednou ve stínu mnohem větších nebezpečí. Však to znáte. Příběh je jedním z hlavních faktorů, které vás potáhnou dopředu a to i díky tomu, že většina z až šíleného množství dialogů je namluvená. To u japonských RPG rozhodně není pravidlem. Autoři si za dialogy a scénář rozhodně zaslouží pochvalu. Ano i Vesperia obsahuje nějaký ten patos a naivitu, ale v naprosto únosné míře a interakce mezi jednotlivými členy party nás dovedly rozesmát.
Čtyři z tanku a pes
Yuri a Estellise by to však příliš daleko nedotáhli, na to je svět Vesperie příliš nehostinný, vždyť doslova za každým pařezem čeká nějaké monstrum s tlamou plnou zubů, nebo pořádně nabroušenými pařáty. Záhy se tak k dvojici přidávají další charaktery, kteří nejenom rozšiřují bojové řady, ale dále směřují příběh. I když je většina postav, včetně psa Repeda, hlavně zpočátku dost arogantní (až na Estellise, ta je jako protipól cukrátkově naivní), neměli jsme problém si je oblíbit. Ať už jde o malého lovce nestvůr z gigantickým mečem Karola, nebo odtažitou kouzelnici Ritu, vždy si nové postavy po chvíli oťukávání dokázaly najít pevné místo v rozrůstající se skupině dobrodruhů.
Nové přírůstky do party však nejsou pouze na vykecávání, samozřejmě se přímo účastní bojů, které středobod hratelnosti. I když se vaše parta postupně pořádně rozroste, do soubojů se mohou zapojit pouze čtyři. Ostatní čekají na svoji šanci „na střídačce“. To si takhle putujete po herní mapě, najednou třísk o ikonu příšery a už se to mydlí (putování po mapě a začátek soubojů tak pracuje na prakticky shodném principu jako třeba Ni No Kuni)! Souboje se odehrávají v reálném čase, kdy je možné kdykoliv hru zapauzovat a následně využít předmět nebo rozdat umělou inteligencí ovládaným spolubojovníkům pokyny (například „sešli vodní vír na támhletoho vobejdu“). Sám hráč přitom vždy ovládá přímo jednu postavu z ansámblu hrdinů. V aréně bojiště ovládáte její pohyb, řetězíte základní útoky do kombinací a využíváte některé z bojových schopností či kouzel. Ty se jednotlivé postavy učí společně se získáváním úrovní a zpočátku dost plochý soubojový systém se po pár hodinách příjemně prohloubí.
Chaos z mečů a fireballů
Nebudeme nic zastírat, ne vždy to funguje fanfárově. Hra sice nabízí široké možnosti volby strategie v určitých situacích a umělá inteligence se těmito přednastavenými dispozicemi snaží řídit, i tak je na obrazovce občas (zejména na nejtěžší a opravdu dost zákeřnou obtížnost) pěkný chaos. Když tak například nastane moment, kdy kamenný golem začne zaměřovat svůj paprsek, vy se svojí postavou z dosahu smrtícího laseru utečete. Chudáka hafana Repeda, kterého zrovna ovládá počítač, však nic takového ani nenapadne a za sekundu schytá čenichovku třeba za polovinu životů. Občasné lapsy v chování spolubojovníků by částečně řešila možnost přepínání postav v průběhu bitvy. To však z nějakého důvodu není možné a pokud postava, kterou jste si zařadili do prvního slotu týmu (čímž se stává vámi ovládanou v bitvě), zaklepe bačkorama, nezbývá vám než smutně koukat na lopotící se zbytky skupiny nebo použít oživovací lektvar. Škoda.
I díky tomu, že nemáte dění na obrazovce stoprocentně pod kontrolou, se na nejvyšší obtížnost prostě neubráníte grindu, tedy opakovaného vybíjení stále se objevujících monster. Bez pořádného vylepšení postavy prostě některé bossy nezdoláte ani kdybyste se stavěli na hlavu. To však ke hrám podobného typu trochu patří a jako vyložený zápor to nepovažujeme.
Kromě bojů si užijete zejména spoustu rozhovorů s NPC postavami, ale i mezi jednotlivými členy party. Povídací části sice nelze přímo ovlivňovat, ale už kvůli zdařilému namluvení a šikovnosti scénáristů jsme si je dovedli užít. Dalším pilířem hratelnosti je samotná příprava na boj. Vedle shánění nejnovějšího vybavení (kusy výstroje nejsou bohužel na postavě vidět, mění se pouze zbraň, kterou avatar třímá v rukou) budete sbírat suroviny na zhotovení různých předmětů a lektvarů, objevovat tajemství anebo třeba vařit jídlo. Nejrůznější pokrmy dovedou celou partu po boji vyléčit nebo jí krátkodobě vylepšit statistiky. Možností vylepšení, zbraní, lokací ale i typů nepřátel s rozdílnými útoky je pak podle nastavených standardů Vesperie úctyhodné množství.
Stárnutí do krásy
Původní Vesperia v roce 2008 vypadala slušně a musíme říci, že grafický kabátek nezestárnul vůbec špatně. Jistě, vzezření hry se dostalo v definitivní edici určité péče, ale rozdíly nejsou vyloženě zásadní. To naštěstí neznamená, že je Vesperia ošklivá hra, vůbec ne. Animovaná grafika vypadá k světu i nyní, i když je samozřejmě poznat, že nejde o hru vyvíjenou od podlahy pro rok 2019. O něco hůř jsou na tom animace, ale ani v tomhle ohledu nejde o nic hrozného, co by hře lámalo vaz. Vedle grafického updatu přináší definitivní edice i další drobná vylepšení systému hry a řadu převleků pro postavy s čistě kosmetickým efektem. Velkým lákadlem pro fanoušky původní hry budou však zejména nová kouzla, schopnosti a hratelná postava malé pirátky, která v původní verzi pro Xbox 360 chyběla.
Kvalitní namluvení hald textu jsme chválili již dříve, s hudebními linkami to již tak dobré není. Jsou sice chytlavé, ale některé smyčky se přeci jen dost často opakují. Třeba pro potřeby soubojů je vlastně jen jedna hlavní pro obyčejné a jedna pro souboje s bossy. Řežte v tom zástupy nepřátel třeba čtyřicet hodin a budete toho mít dost. Vypíchnout si však zaslouží luxusní intro.
Vesperia dokáže zabavit na skutečně dlouho. Tam, kde spousta jiných her už pomalinku končí, se Vespieria vlastně ještě ani nerozjela. Že je hra co se týče délky a trvanlivosti bez nadsázky kolosální, dokládá i trofej za 100 hodin strávených ve hře (zatím ji nemáme, ale časem jistě padne). S tím je spojen i pomalejší rozjezd, který dokáže nejednoho netrpělivce spolehlivě znudit, aby ho pak zpočátku dost těžkopádný soubojový systém dorazil. Kvůli obstojné příběhové lince však lze prvních pár hodin vydržet a pak se před vámi rozprostře Vesperia v celé své JRPG nádheře.
Vývojáři: Namco Tales Studio
Vydavatel: Bandai Namco Entertainment
Datum vydání: 11. ledna 2019
Cena v PS Store: 1.199,-
Velikost hry: 22.83 GB
Platformy: PlayStation 4 (Recenze), Xbox One, Nintendo Switch, PC
