Domnívám se, že jen málokterá značek se může za poslední roky pochlubit takovým množstvím nových her, filmů, novinek…a zase her jako jsou želvy ninja. TMNT představují popkulturní klenot 90. let minulého století (kruci, jsem už vážně starej) a 6. listopadu 2024 se rezervoár her se zmutovanými želvími bojovníky rozrostl o další titul s názvem Teenage Mutant Ninja Turtles: Splintered Fate.
Tedy, ona je to novinka sporadická, protože již dříve byla hra dostupná na Nintendo Switch nebo iOS, takže s ohledem na datum zmíněné výše se budete bavit o verzi, která vyšla na PC.
Zlá novina, Mistr Tříska se nám zase ztratil
Hra TMNT: Splintered Fate vyšla pod hlavičkou studia Super Evil Megacorp a spadá do tzv. žánru roguelike. Tedy řekněme do subžánru RPG, který je založený na průchodu úrovněmi s některými náhodně generovanými prvky. Při každém průchodu máte možnost si za nasbíranou měnu vylepšit atributy a s lepšími vlastnostmi se do následujícího průchodu pustit znova, a pak zase znova, znova, dokud hru nepokoříte (zas a znova…).
Hra vám zcela explicitně říká, že se budete vracet a opakovaně absolvovat jednotlivé úrovně i souboje s bossy, protože co? Opakování dělá mistra ninjitsu. Samotná osa hlavního příběhu je založena na tom, že se želvy neustále vracejí a že jejich úkol ještě není dokončen.
Tím se dostáváme k hlavní zápletce. Mistr Tříska už nesedí na svém relaxačním tatami a nepopíjí čaj, ale promlouvá k vám z jakési podivné astrální dimenze. A tak se naše oblíbená čtveřice želv vydává svého krysího tatíka hledat, a nakonec i zachránit. Zápletka nic moc, ale s povděkem kvituji, že dabing želv je poměrně slušný. Respektive dialogy a hlášky reflektují povahu, kterou má fanoušek s každým z bratří spojenou
V rámci hry pak tato typologie odpovídá i hernímu stylu, se kterým můžete s každým želvákem hrát. Stručně: Michelangelo v půlce replik mluví o pizze, je ideální pro vícenásobné zásahy a boj do všech stran. Donatello je pomalý, ale vhodný na boj na větší dálku. Raphael si zase libuje v silných útocích a kritických zásazích. No a Leonardo je takový univerzál. Jak jejich schopnosti při každém průchodu rozvinete, záleží na vás. A právě různé buildy postavy při každém runu jsou zábavné, nutí vás přemýšlet a experimentovat.
Zbijte je všechny
Jako v každé správné roguelike mlátičce začínáte s holým…krunýřem. S každou absolvovanou místností si však můžete vybrat, jaký aspekt vylepšíte. Možnosti jsou opravdu brutální a chce to čas, abyste se v tom jakž takž orientovali. Můžete vylepšovat speciální útoky a pohyby, rozvíjet některý ze 4 elementů, nebo prostě jen farmit prachy na permanentní vylepšení, kterých je taky pořádná nálož.
Upřímně, těch možností a aspektů je tolik, že nemám sílu to rozepisovat. Snad jen pár příkladů. Můžete vytvořit ninju, který při každém úhybu vypustí salvu šurikenů, metá blesky, přivolá pomocného robota, zapálí nepřátele atd. V pozdějších kapitolách dokážete vykouzlit lepší tanečky než ve StarDance.
Nově odemknuté nebo vylepšené schopnosti vám umožní lépe čelit nepřátelům a nástrahám, které se variují s každým průchodem. Jestliže jste tedy jednou měli bossfight s využitím elementu ohně, mohou vás na další pokus čekat třeba blesky, různé kombinace nepřátel apod.
Samotný gameplay není nikterak originální a po čase se začne zajídat. Zvlášť když hra obsahuje pouhé 4 světy po několika místnostech. Ve střední fázi hry, kdy už máte nakoupenou celou řadu upgradů, vylepšený útok, životy, speciálky apod., se dá hrou projít v sólo režimu klidně za necelou půlhodinku. Stačí nějaké 3 až 4 hodinky hraní a nejenom, že hru dohrajete poprvé, ale hlavně se začne závratnou rychlostí blížit stereotyp. Naštěstí na to TMNT: Splintered Fate má lék.
Multiplayer
K opakovanému hraní vybízí jednak to, že ani zdaleka nemáte hotovo ani vše odemčeno, jednak možnost pustit se do hraní s přáteli – ať už v gaučovém, nebo on-line multiplayeru. Ale postupně. Po prvním dohrání se vám zpřístupní portály, které přináší další vrstvu obtížnosti. Nepřátelé jsou silnější, mají trochu jiné modifikace a za odměnu můžete získat předměty, které jsou nutné pro odemknutí vyšších úrovní dané ability.
Samostatnou kapitolou jsou souboje s bossy, ať už na základní, nebo „portálovou“ úroveň. Je fajn, že narazíte na staré známé, jako je Rockstedy nebo Bebop, ale hra akcentuje také méně známé záporáky, jako například Karai. A jasně, že nemůže chybět Trhač. Nechybí ani řada minibossů nebo vedlejších postav, které znáte ze seriálů.
Multiplayer je z mého pohledu parádní disciplína této hry. Hrát můžete až ve 4 lidech, což na jednu stranu sice vytváří chaos a mnohdy nevíte, kde zrovna jste, na druhou stranu ve více lidech máte šanci mnohem snáze projít celou hrou a nahrabat si slušný počet měny na vylepšení. V multiplayeru je hra výrazně zábavnější. Připojit se lze kdykoli během aktuálního runu a potěší také možnost následného oživení, pokud aspoň jeden z hráčů dokončí aktuální místnost. Takže nikdy nejste úplně ze hry. S hledáním spoluhráčů jsem za celou dobu hraní a testování nezažil delší časovou prodlevu, takže doporučuji vyzkoušet.
