Fenomén Dark Souls, který vytvořil nový žánr her, kterému se říká souls-like, jen tak něco nepřekoná. Přesto se o to každý rok několik vývojářů pokusí a s již třetím takovým počinem přichází studio Deck13. V roce 2014 přišli chlapi se svojí první hrou Lords of the Fallen, která sice byla poněkud jednoduchá (na souls-like žánr), nicméně na první pokus velmi příjemně řešená a svým zasazením i zábavná. O tři roky později pak vzniklo něco, po čem zajásal nejeden milovník robotiky a exoskeletů, The Surge. Toto dílo se plně vyjímalo v žánru, ačkoliv mělo spoustu chyb, nedokonalostí a problémů. Díky tomu ovšem můžeme dnes přivítat The Surge 2, které příběhově (takřka) nijak nenavazuje na první díl, ovšem slíbeno bylo mnohé!
Recenzovaná verze: PC
Příběh nás zavádí do nepříliš vzdálené budoucnosti, ve které ztroskotáte s letadlem u města Jericho poté, co jakási entita vyvraždí posádku a vy se tak později probouzíte z kóma ve věznici nevědouce, co se stalo. Jediné, co si vybavujete, je jakási malá holčička, která měla být taktéž v letadle, nicméně se její tělo nikde nenašlo a vám tak nezbývá nic jiného, než ji jít hledat, protože máte takové tušení, že není vše v pořádku. V tuto chvíli už nastává první rozdíl oproti předchozímu dílu, který ocení nejeden hráč a tím je tvorba postavy. Již nemáte genericky vytvořený charakter, nýbrž možnost vytvoření si z menší palety barev a tvarů svoji vlastní persónu ať už ženského, či mužského pohlaví (Ano… i v dnešní době se vytváří hry, kde máte možnost vybírat pouze ze dvou pohlaví. Jak frustrující.). Toto ovšem není jedinou novinkou, kterou nám tvůrci představili. Asi tou největší změnou je příjemně „otevřená“ mapa, kudy můžete cestovat. Proč ty uvozovky? Cesta je totiž stejně ovlivněna příběhem a to tak, že potřebujete různé vybavení, abyste se dostávali do míst, kam jste před tím nemohli nebo nepřáteli, na které zkrátka nemáte vybavení (což zase s troškou šikovnosti nemusí být problém). I tak je ovšem zábavné, občas navštívit staré lokality a vysvětlit těm bezvěrcům, kdo je tady šéf! Ačkoliv by se mapa mohla zdát, že je poměrně malá (alespoň podle načítacích obrazovek, protože plánek jako takový nemáte), tak v ní nejednou naleznete místa, na které jste úplně zapomněli před X levely, když jste se rozhodovali, zda jít doprava, či doleva. K tomu všemu párkrát bude kompletně změněna díky příběhu a to až takřka k nepoznání. Což mě zavádí ještě k poznámce, kdy příběh má velmi zajímavý rozjezd plného objevování a zvratů, nicméně po několika hodinách hraní si začínáte uvědomovat, že vás to vlastně ani nezajímá a to i když to je první souls-like hra, která má oficiální českou lokalizaci. Chcete si tak akorát objevovat, vylepšovat zbroj a postavu, jelikož upgrady jsou tady ještě lepší, než v prvním díle, ale o tom až později.
Herní styl, který je tak typický pro The Surge, se prakticky nijak nezměnil, což je asi dobře. Stále tak funguje dobře vyvážený soubojový systém, kde označujete soupeři určitou část těla, kterou ve finální animaci odtrhnete a příslušné vybavení si tak vložíte do svého inventáře. Záleží tak na vás, jestli chcete součástky, či nové vybavení na úkor menšího poškození, jelikož část s equipem je vždy lépe chráněna zbrojí. Osobně jsem tak při opakování několika oblastí už označoval pouze nechráněné části těla, jelikož součástek jsem měl z toho věčného opakování habaděj a seřezat tak všechno rychle byla větší slast. Nejzajímavější je ovšem útočení na pravou paži, jelikož můžete získat jak chránič na ruce, tak zbraň, kterých je velké množství a vy se tak můžete přizpůsobit svému hernímu stylu a na hlavu, ze které vám kromě helmy můžou vypadnout implantáty. Ty jsou takřka to samé jako v jedničce, neboli taková vylepšení vaši postavy, kdy management těchto implantátů je klíčový v průchodu hrou, jelikož každý spotřebovává určité množství jádra ve vašem exoskeletu. Na léčebných stanicích (checkpointech, mohli bychom je klidně nazývat bonfire 🙂 ) si tak investujete svoji virtuální měnu a součástky do své výstroje, kterou si můžete převlékat pouze v těchto stanicích a samozřejmě každý kus zbroje spotřebovává část jádra. Implantáty ovšem můžete předělávat jak se vám v průchodu hrou zlíbí naprosto kdekoliv a to i v místnosti s bossem. Zbroje kromě určitých atributů nabízí ještě setové bonusy, což dle mého trochu kazí požitek kvůli nemožnostem si libovolně kombinovat zbroj, aby z vás bylo to co si přejete (lépe řečeno, můžete si obléknout co chcete, ale ve chvíli kdy přicházíte o setový bonus, ztrácíte tak nad hrou určitou miniaturní převahu). Váš korpus tak s každou úrovní, do které investujete herní měnu, získává o bod větší jádro a možnost investovat něco málo atributových bodů do životů, energie a baterie. Ruku do ohně bych za to nedal, jelikož už je to hodně let, co jsem hrál první díl, nicméně bych řekl, že se jedná taktéž o novinku, která je naprosto výborná. Sloty této baterie se vám dobíjí způsobem, který bych od takovéto hry čekal… sekáním hlava nehlava. Stejně jako v Bloodborne vás tímto způsobem hra odměňuje za agresivní play. V Bloodborne když vám soupeř ubral životy, tak zpětným sekáním se vám doplnili zpět. Zde si tímto způsobem doplňujete „poťáky“, nebo-li něco jako lahvičky obnovující život v podobě implantátu. Co se vybavení týče, tak já si osobně oblíbil něco jako kovové pěsti s kotoučovou pilou, což bylo sexy při odsekávání končetin a mému hernímu stylu to vyhovovalo společně hned s prvním kompletním setem, který vám zaručoval doplnění životů při animaci utržení končetiny. Nice. Zmíním tedy ještě novinku možnosti blokování a to dokonce z určité strany úderu soupeře kde určité implantáty způsobují různé bonusy při takovéto činnosti, ale řekněme si na rovinu… kdo používá blokování v takovéto hře. Já osobně jej nepoužil ani jednou a dokud mě k tomu hra nedonutí (asi jako v případě Sekiro), tak jej ani nepoužiju.
Menším zklamáním jsou v této hře boss fighty. Rozhodně ne proto, že by byly nějak těžké, či naopak lehké, nýbrž jejich move sety jsou… nemastné, neslané. Takřka se vám, bohužel, nestane, že by při šestém pokusu boss použil nějaký útok, který jsme před tím ani jednou neviděli a jakýkoliv WOW efekt mizí už při třetím pokusu, kdy máte chuť prohodit ovladač monitorem, či televizí. U humanoidních bossů jsou tyto move sety ještě slabší. Na druhou stranu kamera v těchto soubojích byla vždy na správném místě a nikdy se mi nestalo, že by mě zradila nějakým šíleným odskočením jako v jiných souls-like hrách.
Milovníci kooperace tady zapláčou, jelikož jediný multiplayerový zážitek je zanechávání značek, které si zakoupíte průchodem hrou za herní měnu, ostatním hráčům, což je velmi příjemný a decentní počin. Dokonce jsou hráči i natolik slušní, že vás tzv. nepodělávají a nenechávají vám značku s lootem na místě, kde je jistá smrt a nic jiného. Není zde tak možnost si zahrát s kamarádem online, či jenom tak po LAN. Je ovšem otázka, zda je to takový problém, jelikož příběh sám o sobě nestojí za moc velkou chválu a soupeři jsou skvěle vybalancovaní, takže by akorát případné lagy dost možná kazili požitek z hraní podobně, jako v Dark Souls.
Grafické rozhraní je naprosto stejné jako v předchozím díle, což nás sice moc daleko neposouvá, na druhou stranu je optimalizace takřka dokonalá a propady snímků pod 60 fps jsem měl pouze párkrát s tím, že to byl dost možná problém dneska již mé starší herní sestavy. Hudba a ozvučení mě v první lokalitě naprosto odrovnalo a ačkoliv se nejedná o hororovou hru, tak jsem se ve věznici dost bál a leckdy až natolik, že jsem si raději sundal sluchátka. Co ale musím bohužel napsat je fakt, že takto epická hudba byla pouze v první lokalitě. Po opuštění této sekce se veškeré audio stává vágním, nudným a nezajímavým. Přes všechny tyto duhy i neduhy je hra opravdovým skvostem na poli tohoto žánru. Pokud tedy vyhledáváte nějaký ten projekt na desítky hodin hraní při čekání na vysněné Bloodborne 2 či Elden Ring, tak toto je jednoznačná volba na brzké zimní večery o samotě.
Vývojáři: Deck13
Vydavatel: Focus Home Interactive
Datum vydání: 24. 9. 2019
Cena digitální kopie: 49.99 €
Velikost hry: 20 GB
Platformy: PS4, PC (recenze), Xbox One
