„Pokoušet se pochopit Muad´Diba bez pochopení jeho úhlavních nepřátel, Harkonnenů, znamená pokoušet se chápat pravdu bez znalostí o lži. Znamená to pokoušet se vidět světlo bez znalostí o temnotě. A to možné není.“

– Princezna Irulán

Dunu asi není třeba zevrubně představovat. Tento sci-fi svět podle předlohy Franka Herberta spatřil světlo světa už v mnoha zpracováních. Od knižního vydání, přes počítačové hry až po filmy. A právě nejnovější film dal vzniknout i několika deskovým hrám, které se vydávají pod jeho licencí.

Mezi jedny z těchto her patří i Duna: O dobývání a diplomacii, kterou se u nás rozhodl lokalizovat Blackfire. Že je Vám tento název hry povědomý? Nemýlíte se. Vychází totiž z původní verze, kterou si můžete zahrát už od roku 1979. A to už je pořádná dávka přesypaného písku.

Ústřední mechanikou hry je area control. A jak už název napovídá, ve hře převážně dobýváte potřebná území. Diplomacie už zde tolik není, ale k tomu se ještě dostaneme. Duna: O dobývání a diplomacii je určena pro 2-4 hráče s herní dobou do 60 minut.  Autoři jsou stejní jako u předchozích titulů – Bill Eberle, Jack Kittredge a Peter Olotka. U této verze se k nim navíc ještě přidali Greg Olotka a Jack Reda.

Pokud otevřete krabici tak zjistíte, že obsahuje insert, který poskytuje místo pro vše potřebné. Fochy na komponenty pro jednotlivé rody, místo na karty a prostor pro veškeré další součásti jako jsou žetonky koření, bojová kola, ukazatele jednotlivých kol, fází a bouře nebo potřebné komponenty pro hru dvou hráčů. Samozřejmě nesmí chybět herní mapa znázorňující planetu Arrakis (Duna) a herní desky jednotlivých rodů.

Ve hře jsou čtyři frakce. Designéři vybrali ty nejdůležitější, kteří se v celém tomto universu nachází. Harkonneny, Atreidy, Fremeny a Impérium. Trošku jsem zatlačovala slzu při opomenutí Bene Gesseritu nebo společnosti CHOAM (fanoušci určitě pochopí, o čem mluvím). Ale vynahrazuje to fakt, že pro hru dvou hráčů vznikly dvě unikátní herní desky, které vytvářejí nové možnosti, jak si hru více okořenit. Ať už si vyberete kohokoliv, tak vězte, že u každého můžete využít jiné schopnosti, což umožňuje každému rodu vymýšlet si svou unikátní strategii, jak docílit vítězství.

Cílem hry je do pěti kol (ne však dřív než po druhém kole) obsadit alespoň tři pevnosti a ovládnout tak nejdůležitější planetu soustavy, na které se těží melanž, nejcennější zdroj v celém vesmíru. K tomu Vám pomohou jednotky a zejména vůdci, které z poslední filmové předlohy určitě bezpečně poznáte. Kam je během jednotlivých kol umístíte a jak s nimi nakládáte je stěžejní pro celou hru. Nejenže s nimi můžete dobývat jednotlivá území, ale také s nimi sbíráte tolik potřebné a vzácné koření. Ovšem pozor, planeta je nevyzpytatelná a klidně se může stát, že vám vaše jednotky smete z povrchu zemského písečná bouře nebo je spolkne písečný červ. Je tedy důležité dopředu zvažovat, jestli se pro koření opravdu vypravit, když se přes jednotky může v dalším kole přehnat bouře a všechny plány tak pohřbít hluboko do písečných dun.

Dalším výrazným aspektem hry jsou karty tržiště, která dokáží pořádné zatopit v té nejhorší možné chvíli. Každá karta má své specifické požadavky, kdy je možné ji použít. Jednotlivé kolo se totiž skládá z osmi různých fází a každá z karet se dá použít jen v jednom z nich. Někdy si můžete vybrat až ze třech možností a správné použití je klíč k úspěchu.

Dobývání je to, oč tu běží. Limitovaný počet jednotek. Způsob, jakým se mohou pohybovat a rozmanití vůdci přináší do hry to, co je na ní nejzábavnější. Při boji používáte karty boje, které znázorňují buď zbraně nebo obranu. Ale i speciální nebo bezcenné karty. Jejich kombinací a správným využitím docílíte vytouženého vítězství. K nastavení boje používáte kartonová kola, která mi principem trochu připomínají ty ze hry Scythe. Nastavíte počet jednotek, které při úspěchu i neúspěchu musíte odstranit. K tomu přidáte zmiňované bojové karty a vložíte vhodného vůdce, který má sám o sobě sílu několika jednotek. Kdo má větší součet, souboj vyhrál a může se dál toulat písečnou krajinou.

Jak už jsem zmiňovali, výrazně ubylo diplomacie. Jediné, co v tomto směru zůstalo, jsou karty zrádců. A fungují skvěle! Jedná se o zábavný způsob, jak při boji obalamutit a přehrát soupeře i přes početní nevýhodu. Každá frakce, až na Harkonneny, získá na začátku z výběru čtyř karet jednoho zrádce, který odpovídá buď vašemu nebo soupeřovému vůdci. Jakého si vyberete závisí na Vás. V případě, že souhlasí karta zrádce s tím, kterého nasadí soupeř, okamžitě a beze ztrát vyhráváte souboj. Nebo si hájíte vybranou kartou svého vůdce a máte tak jistotu, že ho nikdo jiný nezíská, a tedy nezradí. Vsadíte spíš na obranu nebo bodnete někomu v pravý čas krispel do zad?

Oproti předchozím verzím došlo k výrazné úpravě a zjednodušení pravidel. Pravidla jsou překvapivě krátká, což pomohlo ke značnému urychlení samotné hry. To rozhodně kvituju. Předchozí byla přeci jen několikahodinová anabáze. Až na fajnšmekry totiž už dneska nikdo nechce u her ztrácet hodiny času (výjimky se samozřejmě vždycky najdou 😊). Jenže pravidla bohužel utrpěla až moc. Spoustu stěžejních situací v nich prostě nenajdete. Nezbývá nic jiného, než si je vymyslet nebo dohledat. Těch chybějících pravidel není zrovna málo a nejedná se o malichernosti, které nemají přímý vliv na hru. A to zamrzí.

Autor hry: Bill Eberle, Jack Kittredge, Peter Olotka, Greg Olotka, Jack Reda

CZ distributor: Blackfire CZ

Počet hráčů: 2 – 4

Přibližná herní doba: 20-60 minut

Doporučený věk: 12+

Hra velmi rychle utíká a po splnění vítězných podmínek máte pocit, že byste hráli ještě o pár kol déle a využili tak potenciál této hry na maximum. Jenže se tomu tak naděje. Na můj vkus autoři osekali mechanismy a pravidla až moc. Herní doba je rázem přívětivá, ale ten herní zážitek není, oproti původním verzím, kompletní. Vznikla tak trochu jiná hra. Neznat starší verzi, tak asi nemám takový dojem. Já mám z několika subjektivních důvodů raději tu původní, ale to je o osobním vkusu. Duna: hra o dobývání a (částečné) diplomacii je jinak přístupný area control s přívětivou herní dobou. A to u tohoto typu her zas tak často nevidíme.

Skvěle fungující zrádci a všudypřítomné zvraty na kartách. Nikdy neutuchající bouře přináší do hry větší množství náhody a vyhrát tak může při dostatečném štěstí i úplný nováček bez znalostí jednotlivých strategií. Hru si užijete nejvíce v maximálním možném počtu hráčů. Docílíte tím mnohem většího počtu střetů, což učiní hru zábavnější a komplexnější. A nezapomeňte: Koření musí proudit!