„Vaší domovinou se šíří zvěsti o úrodné a nikým neobydlené krajině. Náčelníci prahnoucí po moci a slávě vybrali nejsmělejší klanové bojovníky a pověřili je jasným posláním: vypravit se za rozbouřené, stanout na dosud nedotčených březích… A obsadit onu panenskou krajinu zvanou Northgard!“
– Úvod pravidel
Dnešní recenze bude trochu neobvyklá a to jejím rozdělením na dvě části. V té první se podíváme na základní hru Northgard: Země nepoznané a v druhé části (druhé recenzi, chcete-li) na modul monster, který je již obsažen v základní hře a další dvě rozšíření přidávající náčelníky a více druhů nestvůr. V každém případě se máte na co těšit, jelikož už základní hra stojí za to.
Na počátku je třeba zmínit, že tento kousek vychází z úspěšné videohry Northgard, real-time strategie zasazené do fantasy světa severské mytologie, přičemž i dneska, po několika letech svého vzniku, má neustále obrovskou základnu hráčů, různá DLC a spravovaný matchmaking s žebříčkem výsledků. Desková hra převádí určité mechaniky do kartonové podoby, přičemž podobnost je spíše vizuální oproti videohře. Z původní „hry o přežití“ v zimním období drsného severu se zde dočkáte spíše Deck-building, Area controlu s prvky klasického Carcassonne. Možná to zní pro někoho strašně, ale nebojte se. Funguje to naprosto skvěle. Sice tomu Northgard dává spíš pouze jméno, než cokoliv dalšího, ale nenechte se odradit.
Jak jsme již zmínili, desková hra Northgard obsahuje několik mechanik, které bychom sice nejraději sepsali od nejlepší po nejhorší, nicméně v lepší návaznosti Vám je ukážeme tak, aby dávali největší smysl. Začneme tedy modulární mapou, která přidává do hry element unikátnosti s každým zahráním. Všechny díly jsou zamíchány a s každým dalším průzkumem hráčů budou přibývat a natáčet se tak, aby je daný klan využil k prospěchu svému. Tím tak budou vznikat různá uzavřená a otevřená území, která budete obsazovat vojáky, přičemž je více než vhodné se rozmyslet, zda chcete mít málo území, ale zato rozsáhlého charakteru či několik menších.
To nás přivádí k hlavní mechanice area-controlu, který je v této hře nastaven jako „defensive friendly“. Obránce má tak pokaždé výhodu, jelikož vybírá ve všem jako druhý a zároveň vyhrává remízy. Vzniká tak situace podobná deskové hře Scythe, kde sice můžete válčit, ale spíš se řídíte heslem: „Mám armádu a nebojím se ji použít“, zatímco čekáte na správnou příležitost. Tento efekt se dost mění různým počtem hráčů, kde ve více lidech o ten prostor zkrátka bojovat musíte. K tomu se přidává ještě navíc fakt, že jednotky zde zkrátka moc neumírají. Při prohraném souboji pouze utíkáte na vedlejší pole a jenom díky kostkám se může stát, že jedna nebo dvě to nezvládnou. Mít kotel jednotek ovšem taky neznačí nehynoucí slávu. Kromě tak nějak nezajímavých fází jako je sklizeň surovin totiž narazíte i na zimu. V této fázi tak musíte nakrmit vše, co máte na herním plánu. Řekněme, že to zase tak těžké nebývá, avšak nedejbůh, kdyby se Vám to nezdařilo. V tu chvíli nastávají nepokoje a do dobíracího balíčku si musíte přidat kartu, která Vám nejenom dává mínusové body, ale zároveň nic nedělá a nejde odstranit.
Tím se oslím můstkem dostáváme k tomu nejlepšímu co hra nabízí. Skvěle vybalancovaný Deck-building. Kromě základních akčních karet, kterými ovládáte všechny své tahy, si po passnutí kola musíte vybrat jednu kartu z nabídky. Ty jsou sice rozděleny do tří úrovní, nicméně na všechny se dostane. Kromě základních akcí se tak dočkáte například lízání karet, zisku surovin či kopírování efektů. Vše má svůj smysl a jak jsme již psali, každá je svým způsobem dobrá.
No a jedním z těchto efektů je i stavba budov! (to je zase krásný oslí můstek, že? 🙂 ) Tou zakončíme naše dnešní putování po Northgardu. Na mapě se budou postupně odhalovat oblasti, které obsahují sloty pro malé, či velké budovy. Každá z těchto budov vytváří efekt, jenž si zvolíte, nicméně se musíte držet určitých pravidel, přičemž to nejdůležitější je unikátnost budovy na jednom území. To Vás tak nutí expandovat pro větší variabilitu staveb a zároveň potenciálnímu ukončení hry. Co jsme si totiž neřekli (a to bylo tak trochu schválně) je cíl samotného putování po Northgardu. Samotná hra je sice časově omezená sedmi lety / koly, nicméně ten primární cíl je poněkud jiný. Druhý způsob ukončení je ten, že budete mít obsazeny tři uzavřená území s alespoň jednou VELKOU budovou. Ve hře se tak bojuje do poslední chvíle o každé takové území. Pokud by na konci kola mělo více hráčů tři území s velkou budovou, tak se rozhoduje v bodech mezi nimi, stejně jako by se rozhodovalo v bodech na konci sedmého roku.
Jaký je tedy verdikt? Hra není čistokrevná rubačka à la Bloodrage. Počítejte spíš s pasivním, avšak svižným hraním za určitým cílem. Když k tomu přidáme rozdílnost klanů, které jsou více, či méně vybalancované. Fenomenální produkční hodnotu, díky skvělému potisku, krásným barvám vystihující videohru Northgard, extrémně tlustým kartonem, který je zde více než vhodný pro přehlednost. Bohužel naprosto katastrofálními lama-kartami (pozn. redakce – Souhrnné karty, které by Vám měli pomáhat při hraní díky vypsaným možnostem), které jsou zkrátka tak špatné, že je na začátku potřeba mít otevřena pravidla bokem. A ve finále několik možných variant, jak hru hrát, jako je například 2v2, se dostáváme k fenomenálnímu výsledku, který stojí za to vyzkoušet. Bude se hra líbit každému? Rozhodně ne, nicméně by si ji měli vyzkoušet hráči, co nemají rádi mechaniky area-controlu, který je zde v příjemné harmonii se strategii.
CZ Distributor: TLAMA games
Počet hráčů: 2–5 (doporučujeme hraní ve čtyřech)
Přibližná herní doba: 90 minut (na první hru si připočtěte ještě 30 minut)
Doporučený věk: 13+
