Strážci divočiny jsou kooperativní desková hra, která pochází od autorské dvojice Henry Audubon a T. L. Simons. V české verzi ji vydalo nakladatelství TLAMA games. Hra je zasazená do světa zvaného Všeles, který autoři poprvé představili v RPG The Defenders Almanac. V tomto světě spolu i proti sobě zápasí antropomorfní zvířecí hrdinové, snažící se v obklíčení postupující umělé civilizace ubránit své přirozené prostředí. Samotné téma boje přírody proti mechanickému vetřelci se v deskových hrách objevilo už několikrát, nicméně zde je vše vyprávěné s důrazem na melancholickou atmosféru, podzimní zabarvení a silné enviromentální poselství.
Vizuální stránka hry je jedním z prvních aspektů, jež zaujme. Společně s Meg Lemieur se na ilustracích podílel i jeden z autorů, T. L. Simons, a výsledné kresby jsou pohádkové, jemné a plné drobných detailů. Všeles působí živým, i když skomírajícím dojmem, protože barvy polí a lesů se nesou ve znamení pozdního podzimu, zatímco továrny a mechanizovaní nepřátelé kontrastují šedou kovovou strohostí. Rozměry krabice jsou poměrně kompaktní a vnitřek je naplněn bytelnými komponenty z kvalitních materiálů bez přebytečného plastu. A opět chybějícího insertu, který by si tato pěkná hra rozhodně zasloužila. Dřevěné figurky a žetony příjemně evokují hry jako Root, kde zvířata také svádí boj o území. Zde se však jedná o konflikt ještě vyhraněnější, protože proti sobě naráží čistá divočina a chladný strojní mechanismus, produkující nejen továrny, ale i ničivé toxické stopy.
Základní princip hry, v níž se dvě či více frakcí lesních tvorů společně pokouší čelit náporu mechanických sil, pracuje s kombinací akčních bodů a správy karet. Každý hráč ovládá jednu ze čtyř hlavních frakcí (Bažiny, Pláně, Hory, Lesy) a v rámci nich vybírá konkrétní postavy – strážce. Každá frakce přináší sadu unikátních karet, ačkoli v praxi se asymetrie mezi nimi mnohdy jeví spíše menší, než by název či odlišné ilustrace napovídaly. Ve společné partii se ovšem i drobné rozdíly mohou projevit, především díky osobitým efektům jednotlivých karet. Vzhledem k tomu, že hra je zaměřená na spolupráci, musíte se domlouvat na krocích a společně vyvažovat boj s mechanickou invazí a současné plnění hlavního úkolu: vybudovat všechny tábory a „zalesnit“ či chcete-li „vyřadit z provozu“ továrny, které v průběhu hry budují stroje. Tím se jednak oslabuje moc průmyslu a zároveň posiluje přírodní charakter Všelesa, jehož zvířecí obyvatelé chtějí obnovit rovnováhu.
Nepřátelská strana je řízena jednoduchou, ale neúprosnou strojovou inteligencí, která dokáže do hry vnést napětí. Stroje se dle karet staví, šíří toxický odpad, budují továrny, anebo vysílají mechanické hlídky na lov obránců. Mechaniky rozvoje strojů sice nejsou složité na pochopení, mohou však způsobit okamžiky překvapivé hojnosti nebo naopak uklidnění. Někdy se nic neděje a hráčům se otevře prostor na klidné plánování, jindy se v jediném kole objeví hned několik kritických ohnisek a všichni mají najednou plné ruce práce. Tato kolísavá dynamika, kombinovaná s vysokým počtem podmínek, za nichž hráči mohou prohrát (příliš mnoho továren, šíření toxických míst, úmrtí dvou strážců ze stejného biotopu), vyvolává specifickou atmosféru permanentního ohrožení. Hráči to pocítí především ve chvílích, kdy se zdá, že mají vše pod kontrolou, a pak se ve dvou tazích situace prudce obrátí.
Hra se skládá z kol, ve kterých nejprve každý tajně zvolí kartu se svým strážcem, odhalí ji a pak s využitím akčních bodů provede své tahy. Ty spočívají v pohybu po mapě, čištění znečištění, boji s mechanickými jednotkami, ničení stěn, léčení zraněných a stavbě táborů. Hráči nesmí během výběru karet komunikovat, což má simulovat moment vzájemné koordinace v omezeném čase. Poté, co hráč dokončí svou fázi, otočí kartu strojů a provede se nepřátelská akce. V průběhu partie je znát inspirace hrami jako Pandemic (hasičský model neustálého potlačování hrozeb) či Spirit Island (faktor obrany domorodců proti invazi), přičemž vizuálem často připomene Root, kde také hrají zásadní roli zvířecí klany a jejich teritoriální spory.
Jedním z důležitých aspektů je míra náhody, například u pořadí karet strojů. Náhle se může objevit několik situací, na nichž hráči nestačí reagovat, anebo naopak několik kol v řadě nepřichází skoro nic. Navíc jistou míru nevyváženosti podtrhuje množství hráčů. Hra ve čtyřech vyznívá jinak než v nižších počtech. Ve dvou hráčích může být boj náročnější, protože na mapě je stále stejné množství hrozeb, avšak méně akcí na jejich zneškodnění. Nejvíce se mi osvědčila hra ve třech hráčích, kdy jednotlivé partie byly z hlediska počtu hráčů vyváženy ideálně vzhledem k hrozbám a počtu akcí.
Samostatnou kapitolou je sólový režim. Autoři se pokusili vyhnout obvyklému „dvouručnímu“ řešení, a tak sloučili karty dvou frakcí do jedné společné ruky, kterou jeden hráč ovládá. Pro někoho může být takový systém méně přehledný než klasické hraní dvou frakcí současně, protože vznikají situace, kdy je nejasné, jak se mají efekty karet prolínat. Nicméně mě osobně tento systém vyhovoval a nemohu než jen pro milovníky soliterního hraní doporučit, jelikož si zachovává napínavou atmosféru revoltující přírody.
Strážci divočiny se nebojí ani silnějších témat. Na první pohled se to může zdát jen jako další příběh o anthropomorfních zvířatech v kouzelném lese, ovšem ve hře je patrná jasná paralela k otázkám znečištění, průmyslové expanze a vykořisťování přírody. Mnohé momenty připomenou slova Williama Butlera Yeatse, jehož báseň „Sailing to Byzantium“ evokuje stárnutí, ztráty a obavy o budoucnost. Zvířata ve Všelese se sjednocují, ač by za normálních okolností byla v přirozené hierarchii v postavení kořisti a predátorů, protože čelí společnému nepříteli. Zcela tak připomínají lidské příběhy o odboji, kde se lidé dříve rozdělení hranicemi či kulturou spojují, aby bránili domovinu proti bezohledné síle. V mnoha ohledech tak hra stojí blízko dalším titulům, které upozorňují na temnou stranu kolonizace či civilizačního pokroku, a klade hráčům přímou otázku: proč jsme ochotní ve hrách často oslavovat výstavbu továren a dolů, aniž bychom přemýšleli, co se v oné krajině děje s původními obyvateli. Konec ekologického okénka.
Přes veškeré rozpaky ohledně náhody, délky partií a občasné pasáže, kdy se zdá, že se tempo zastaví, má Strážci divočiny výrazné kouzlo. Zpracováním a tématem dokáže vtáhnout a vyvolat pocit, že na mapě lesů, skal, polí a bažin probíhá důležitý střet o budoucnost světa. Dílčí nedostatky pramení i z toho, že jde o ambiciózní projekt, který má zároveň kořeny v crowdfundingové kampani, tudíž autoři možná neprovedli tak rozsáhlé testování, jaké by si náročná kooperativní hra zasloužila. Navzdory tomu dokáže odměnit ty, jenž se prokoušou hustšími pravidly.
CZ Distributor: TLAMA Games
Počet hráčů: 1 – 4
Přibližná herní doba: 120 minut (reálně se dá dohrát za dvě hodiny)
Doporučený věk: 14+
