„Dynastie Ťin se snaží odrazit mongolskou invazi ze severu za využití Velké zdi, kterou dobyla na předchozích držitelích. Avšak dynastie Sung, nyní zvaná Jižní Sung, má s říší Ťin stále nevyřízené účty. Spojuje se proto s Mongoly, aby rozdrtila svého starého nepřítele. Ovšem nepočítala s neukojitelným hladem svých spojenců a nyní musí sama čelit mongolským hordám“

Vracíme se zpět do 10. století našeho letopočtu, do předaleké Číny. Hordy Hunů zvětšují své nájezdy a my, generálové císařství, jsme vyslání bránit naše území. Během obrany tak musíme zhotovit Velkou zeď, která tyto útoky zastaví jednou pro vždy.

Ještě před začátkem recenze musíme podotknout, že se jedná o poměrně velkou hru s komplexním kompetitivním, kooperativním i sólovým režimem. V naši recenzi se tak zaměříme na kompetitivní režim neboli všichni proti všem, který je tím primárním, co hra nabízí.

Desková hra The Great Wall, od světoznámého vydavatelství Awaken Realms, vyšla na světlo světa již v roce 2021. U nás sice až 25. 5. 2023, za to ale s českým názvem pod taktovkou ALBI jako Velká Čínská Zeď s přídomkem 2.0. Jedná se tak sice stále o původní hru, akorát se zabudovanými erraty a přepracovanými pravidly. Očekávejte tak posun k lepšímu oproti předchozí verzi.

No a čím jiným začít než hned tím nejlepším, což jsou naprosto perfektně napsaná pravidla. Upřímně jsem v životě neviděl tak dokonale strukturalizované body v deskové hře. Jakmile provedete přípravu, získáte obecný přehled fází, a ještě před vysvětlováním každé jedné sekvence Vám budou ukázány důležité mechanismy, díky kterým budete při dalším čtení chápat, o čem je řeč. Primárně se tak jedná o worker-placement, lehce šmrncnutý tetrisem, avšak i samotné pokládání figurek je lehce unikátní, a tak začneme pěkně od začátku.

Už při zvolení barvy své kohorty vojáků a písařů musíte vybrat jakého generála budete znázorňovat. K dispozici jich je ohromné množství a každý z nich je poměrně unikátní. Důležité však je, že všichni jdou ruku v ruce s rádci, kteří zde mají nezastupitelnou roli. Každý generál má tak svoji schopnost, jehož síla se určuje podle množství rádců, které se rozhodnete využívat tzv. pasivně. Druhá možnost rádců je aktivní využívání, což znamená, že sice Vám nebudou vylepšovat schopnost generála, avšak oni samy mají, dost často, silnou vlastnost, kterou vylepší armádu. Díky tomuto se nikdy nestane, že byste si na začátku vylosovaly špatné rádce, jelikož je prostě můžete využít pasivně. V průběhu hry tak můžete například kupovat rádce vhodné pro soupeře a pro Vás nikoliv jen proto, abyste z nich udělali pasivního pomocníka a soupeřům pěkně zavařili.

Zajímavý mechanismus zde spouští i čajovnictví. Dá se říct, že kdo je lepší čajovník, ten hraje dříve. Není to však pouze o pořadí, nýbrž lepší čajovník vyhrává i jakoukoliv remízu. Často se tak bojuje o lepší pozici na stupnici čaje jen proto, abyste svoji akci vykonali dříve a lépe než Váš soupeř.

Teď už Však k tomu hlavnímu, a to je samotný worker-placement. Celá mapa se odděluje na dva sektory, které jsou oddělené zdí. V jedné polovině je souboj s Huny a v druhé prostor pro písaře (workery), ve kterém budete trávit 90 % času celé hry. Je tak více než vhodné podle toho přizpůsobit sezení u stolu, což je ve čtyřech hráčích poměrně obtížné, díky velikosti celé hry. V této lokalitě se nachází dva typy slotů. Běžné a zvláštní. Běžné se aktivují pouze ve chvíli, kdy jsou všechny sloty u dané akce obsazeny, zatímco u zvláštní stačí klidně jenom jeden písař. Díky tomuto se tak dostáváme na novou úroveň worker-placementu, která je zase o něco zajímavější než jenom klasické „polož – vezmi“. Důležitý je však i akt, jakým způsobem písaře pokládáte.

Celá fáze pokládání začíná výběrem jedné z šesti unikátních karet, které má každý hráč. Tyto karty mají efekt pro hráče, jenž ji zahraje, což bývá ve valné většině položení například tří písařů na různá pole. Poté efekt pro OSTATNÍ hráče, většinově položení dvou písařů kamkoliv, a nakonec často i třetí efekt, který je zase pouze pro aktivního hráče, jenž kartu zahrál. Po tomto všem teprve začíná aktivace polí, která si zvolí aktivní hráč, a to nemusí na nich ani být. Tím se tak získá efekt daného pole, a hlavně se vrátí písaři zpět do inventáře. Díky tomu bude hráč připraven mít písaře na položení ve chvíli, kdy se aktivuje karta dalšího hráče, a tak bude moct položit své písaře v jeho aktivním kole. Díky tomu vzniká epická interakce ve worker-placement hře, přičemž musíme uznat, že v tomto žánru asi jedna z nejlepších, ale ne všechno je tak růžové, jak by se mohlo zdát.

Druhá polovina herního plánu je útok Hunů, což jsme sice už zmínili, ale jak taková akce probíhá? Jedná se o náhodné karty hord, které se chystají dobít úsek zdi. Jak tomu zabránit? Buď vylepšením zdi natolik, aby její obrana byla vyšší než jejich útok, či zničením samotné hordy. Zde tak narážíme na první a za nás asi největší kámen úrazu. Útoku je ve hře zoufale málo. Jednou z akcí písařů je zvláštní pole kasáren, kde můžete verbovat vojáky. Pokud tak uděláte, můžete naverbovaného vojáka přesunout rovnou na hordu a zakrýt určitá pole, které vám dají okamžité bonusy (něco trochu jiného jsou lučištníci na hradbách, ale to není důležité pro recenzi). Pokud se zakryjí všechna pole, horda bude zničena. Když vynecháme fakt, že někteří vojáci umřou a některé zregenerujete, tak velkou část armády bude tvořit oblast za zdí. Tuto armádu můžete tak sice libovolně přesouvat mezi úseky za pomocí jedné akce, nicméně další útok s nimi je možný pouze díky kartě ÚTOK. Tu máte pouze jednu a pokud ji zahrajete, tak nebudete pokládat žádné písaře dané kolo. Díky tomu jsme nabyli dojmu, že celá útočná sekvence Hunů je sice hezká tematicky, avšak naprosto zbytečná pro hru. Po většinou tak pro Vás bude zajímavější stavět zeď, která je zastaví a body nahrabete na ní. Možná by si někdo mohl říct: „no tak si vrať ty karty na ruku, to je taky možné“. To je sice fakt, nicméně dělat to nechcete, jelikož každé kolo dostáváte dva body za každou kartu takto zahranou a nevrácenou do ruky. Díky tomu získáte ohromné množství bodů a vracet si je tak zkrátka nebudete chtít.

Proč stavět zeď má hned několik důvodů. Jedním z nich je obrovské množství bodů za každou část. Tou druhou je často vysoká obrana, a tak budete moct ignorovat hordu a tou poslední je možnost předčasného ukončení. Konce jsou totiž ve hře hned tři. Buď Vám dojde čas na počítadle kol, nebo postavíte určité úseky zdi na třetí úroveň, či dojdou veškeré žetony hanby, což jsou mínusové body na konci hry a chápeme, že je to možnost, ale asi nerealizovatelná.

Přečti si  Seznam pracovních pozic naznačuje, že se možná chystá vydání Gears of War pro PlayStation

Zbytek hry už poté obsahuje spíše běžné herní mechaniky, jako je sběr surovin, ze kterých si navíc můžete za dva body uloupnout jeden kousek a vložit do společného skladu, ze kterého se bude stavět zeď. Vylepšování produkčních lokalit pro každého hráče za pomocí dozorců anebo třeba dostávání minusových bodů, pokud samy obsadíte celou základní oblast a uzurpujete tak veškeré suroviny. Možností, co ve hře dělat je skutečně spousta a nikdy se nám takřka nestalo, že bychom nevěděli co s písaři. Bohužel se nám nikdy nestalo, že by došla vojenská síla.

Co rozhodně musíme uznat, je produkční hodnota celého produktu. Figurky jsou naprosto excelentní, 3D zeď jako taková má svůj smysl a art, či design vypadá nádherně naprosto na každé kartě, či herní desce. Příjemný herní zážitek se sice dostavil, ale ve finále bylo každé hraní tak nějak podobné. Proto bych se obával, zda Vás hra bude bavit třeba i na páté či desáté sezení. Princip útočení na hordu bylo obrovské zklamání a bodovaní zahraných karet velení až nesmyslné. Worker-placement jako takový je naprosto výborný a byly bychom rádi, kdyby se podobný způsob objevil i ve více hrách. Stejně tak jsme byly nadšení z čajových dýchánků o pořadí, či způsob vylepšování schopnosti generála. Hru bychom tak dokázali shrnout jako směs několika výborných elementů, které však dohromady moc nekorespondují, vyjma příběhu, který se je snaží slepit dohromady, ale moc mu to nejde.

Přečti si  Phasmophobia konečně dorazí i na PlayStation 5

Autor hry: Kamil ‚Sanex‘ Cieśla, Łukasz Włodarczyk, Robert Plesowicz

CZ distributor: ALBI

Počet hráčů: 1 – 4 (doporučujeme ve 3)

Přibližná herní doba: max 120 – 180 minut (+ 45 – 60 minut vysvětlování pravidel)

Doporučený věk: 13+

PŘEHLED RECENZE
Zábava
60 %
Znovuhratelnost
40 %
Srozumitelnost pravidel
100 %
Zpracování
100 %
Miloš Jedlička
Hráč tělem i duší, který si libuje v RPG titulech a indie scéně, ale AAA hrou také nepohrdne. Milovník deskových her všeho druhu.
deskovka-velka-cinska-zed-spolecna-obrana-jeden-vitezHru bychom tak dokázali shrnout jako směs několika výborných elementů, které však dohromady moc nekorespondují, vyjma příběhu, který se je snaží slepit dohromady, ale moc mu to nejde.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno