Začít recenzi slovy „Tahle hra je něco jako Dark Souls“ by se mohlo zdát otřepanou frází. U málokteré hry by ale platila více, než právě u Hellpointu.
Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro
Tahle hra je totiž nikoliv volně, ale přímo inspirována sérií Dark Souls. Obsahuje všechno, co byste od hry tohoto žánru čekali a přidává pár mechanik, které jste mohli vidět v mnoha podobných hrách. Nebudou chybět tolik známé checkpointy, sloužící jako záchytné body, teleporty a stanoviště pro levelování postavy. Nebude chybět sbírání zkušeností (resp. Axionů coby zdrojového materiálu pro posilování statistik postavy), a to včetně jejich úplné ztráty v případě smrti a následné možnosti znovusebrání, pokud se k místu vašeho skonu vůbec dostanete.
Ale vezměme to hezky popořádku. Na začátku vás hra seznámí s kostrou příběhu. Zjistíte, že došlo k blíže neurčené události a celé město Irid Novo se ocitlo v blízkosti černé díry. Něco zahubilo většinu posádky a její zbytky jsou přeměněny na děsivá monstra. Tvůrce tohoto vesmírného města přenesl své vědomí do kyberprostoru a odtamtud stvořil vás – postavu uměle vytvořenou tak, aby odolávala nákaze. Další střípky informací budete skládat dohromady po celou dobu hry a příběh je dávkován velmi pozvolna, v náznacích a ještě s ponecháním značného prostoru pro vaši představivost a spekulace. Jednotlivé drobnosti se budete dozvídat z odhozených knih, terminálů či nápisů na zdech. Dějová linka vedená těsně pod povrchem hratelnosti je vlastně výhodou. Neodpoutává hráče od akce, která je hlavním faktorem hratelnosti.
Váš stvořitel vás tedy vrhne do potemnělých chodeb, kde na vás čekají hordy nepřátel. Instinktivně se pustíte do prozkoumávání, vybavování a zjišťování, co vše herní mechaniky nabízí. Zde je třeba se na chvilku zastavit u soubojového systému. Ten hodnotím vcelku pozitivně a je rozhodně tou nejlepší částí hry. Máte možnost se rozhodnout, jaký styl boje vám vyhovuje a podle toho si přizpůsobíte staty své postavy a pochopitelně také výbavu. Můžete jít cestou velké síly, obouručních zbraní s drtící silou, avšak menší rychlostí. Nebo můžete zvolit rychlé zbraně v kombinaci se štíty. Nebo je využít společně se střelnými zbraněmi. Každý si může vybrat, jaký způsob boje mu více vyhovuje a v menší míře jej můžete podle situace měnit i v průběhu hry. Jen je třeba mít na paměti, že jednotlivé části výbavy vyžadují určité statistiky postavy a pokud se dáte jednou cestou, zamknete si tak možnosti použití některé ze skupin zbraní.
Výbavu nacházíte v hojném počtu a brzy se dostaví dilema, kterou ze zbraní nebo zbrojí si vybrat. Ty nepotřebné můžete ve speciálních stanicích rozložit a společně s dalšími nalezenými materiály a plánky si vyrobit nové. Jednotlivé předměty pak ještě vylepšujete modifikačními čipy, ale zároveň si odemykáte jejich speciální údery tím, jak často je používáte. Mnohdy se stane, že se se zbraní, jenž vám téměř srostla s rukou, budete jen těžko loučit.
Vedle hlavní zbraně a offhandu dostanete již v rané fázi hry Omnicube. To je takový společník, kterého můžete modifikovat nelezenými programy. Pomůže vám tak například s teleportací k záchytnému bodu, může vám posvítit v tmavých prostorách, upozornit na nebezpečí, doléčovat, ochladit či zahřát v závilosti na tom, co v daném prostředí budete potřebovat. I tento herní prvek hodnotím velmi kladně a byl mi ve hře příjemným zpestřením.
V obecné rovině je hra založena na soubojích s větším množstvím malých a jednotkami větších nepřátel, jenž prokládá velkými a mnohdy nepříjemnými bossy. Připravte se tedy na časté opakování úrovní, protože obtížnost není úplně nízká a především hráči, jenž jsou ve vodách soulovek poprvé, mohou mít problémy. Když se někde zaseknete, není nic jednoduššího než věnovat nějaký ten čas grindu, vylepšit vybavení a staty postavy a zkusit to znovu. Opětovné procházení již objevených částí se vyplatí – prozkoumávejte vše velmi bedlivě. Toto vesmírem plovoucí město totiž skrývá velké množství dobře ukrytých zákoutí s výbavou či cennými zkušenostmi. Prozkoumávání je tady jednou z nezbytností, která vám mnohdy pomůže překonat části, u kterých byste jinak vypustili duši.
Posledním z herních prvků, které zde zmíním, je závislost toho, co se děje v herním prostředí, na oběhových drahách. Speciální mapka v levém horním rohu znázorňuje, v jaké fázi oběhu kolem černé díry se Irid Novo nachází. Některé fáze posilují nepřátele, některé otevírájí přístup do jinak uzavřených částí. Tato mechanika mi přišla inovativní, bohužel vás hra nevede za ručičku a tak si budete muset vliv oběhů na hru vesměs vysledovat sami.
Hororová sci-fi atmosféra se autorům z Cradle Games celkem povedla. Oni sami přiznávají inspiraci sci-fi horory jako Horizont události a ta je skutečně více než patrná. Podtrhuje ji celkové vizuální zpracování, které je na poměry menší hry velmi povedené. Nedosahuje sice kvalit velkých tříáčkových titulů, přesto na vás skrze ni dýchá pocit marnosti, beznaděje a bezmoci. O něco horší je to s hudbou a zvukovými efekty. Tam je již nízkonákladový vývoj znát na první pohled. Hudba sama o sobě není místy úplně špatná, spíše dokresluje ponurost a temnost vesmírné stanice, chybí jí však dynamika a změny v závistosti na tom, co se na vašich obrazovkách právě děje.
Největším problémem hry je ale její technické zpracování a velké množství chyb, které vám mnohdy znemožní ve hře pokračovat. Často narazíte na zaseklé nepřátele, rytíře beze zbraní a další herní neduhy, které kazí zážitek. Kapitola sama o sobě je obtížnost. Hra není lehká – umožňuje však změnu obtížnosti. Ale má to háček. Musíte najít předměty, které jsou k ní potřeba. A já nacházel mnohem častěji ty, která ji zvyšují, než ty, které by vám dovolili ji snížit. Pozor tedy, abyste si z rozmaru nezvýšili obtížnost a následně nezjistili, že dostat se přes naboostěné potvory k předmětu, který by vám ji umožnil snížit, je zhola nemožné.
Vývojáři: Cradle Games
Vydavatelství: tinyBuild
Platformy: PlayStation 4, Xbox One, PC
Česká lokalizace: Ne
