RECENZE: A Plague Tale Requiem – Za tisíc krysích kožíšků Vol. 2

Amicia a Hugo neměli na růžích ustláno již od samotného počátku. Nejenže se museli potýkat s morem, všudypřítomnými krysami a inkvizicí, ale jejich první hra se zavádějícím podtitulem Innocence navíc vyšla v roce 2019. V tento rok se musela potýkat s konkurencí jako byl God of War nebo Red Dead Redemption 2. I tak se ale hře od menšího francouzského studia Asobo podařilo prosadit a příběh těchto dvou sourozenců si podmanil srdce mnohých z nás.

Recenzovaná verze: PC

Osobně jsem A Plague Tale: Innocence dohrál třikrát. Nepřiměl mě k tomu jen skvělý anglický a francouzský dabing, ale také kontrast drsného středověku a fatální bídy s rodinnými pouty, láskou a snahou o přežití v podmínkách, které si dnes ani nedokážeme představit. Nějakým zázrakem všechny strasti a nástrahy oné doby přežili a my se tak můžeme pustit do pokračování jejich pozoruhodného příběhu.

Requiem přímo navazuje na konec prvního dílu a my se tak na startu pokračování setkáváme s naší skupinkou v takovém stavu, ve kterém jsme ji zanechali. Amicia, Hugo, jejich maminka Beatrice a věrný přítel alchymista Lucas se společně vydávají vstříc lepším zítřkům poté, co se podařilo potlačit Makulu, zákeřnou nemoc, která koluje Hugovi v žilách. Netrvá to ale ani celou první epizodu a vše se začne zvrhávat do víru nepříjemných událostí, které vyvrcholí návratem oné nemoci do popředí. Hugovi jde o život.

Nejsem barbar ani středověký inkvizitor a tak vám příběhovou náplň samozřejmě nebudu spoilerovat a zaměřím se na její drobné střípky. Za uplynulé roky jsem měl možnost se o A Plague Tale bavit s mnoha lidmi. Často se řeč točila ohledně jedné z hlavních postav. Hugo i mě tehdy přišel velmi roztržitý a především ke konci hry na mě působil jako rušivý element. Až s odstupem času jsem dokázal ocenit jeho přínos pro technický design a chod celé hry. I tak jsem měl ale z jeho role v aktuálním pokračování velké obavy. A tato noční můra se začala naplňovat hned ze startu hry.

I přesto je ale z mého pohledu hra především o Amicie. Ta sice nedisponuje smrtelným virem v krvi a nemůže tak ovládat hektolitry krys na povel, ale její role je tím pravým středobodem celé hry. Vývojáři se při vyprávění jejího příběhu nezaměřili jen na boj s krysami a dalšími nepřáteli, ale dali si záležet i na jejím vztahu s Hugem a matkou a především i na jejím psychickém zdraví. Právě její duševní pohoda má velký vliv na průchod hrou. Implementace psychiky do hry je jedním z nejzajímavějších faktorů celé hry. Pocit viny, který ve mě hra vyvolala, ve mě bude rezonovat ještě dlouhou dobu.

Ve skutečnosti se jedná o jednu z herních mechanik. Hra sleduje jak s Amiciou řešíte různé situace, odměňuje vás a vaše činy komentují i okolní postavy. Ačkoliv jsem původně chtěl zvolit pacifistický přístup, tak jsem se již v první polovině hry několikrát přistihnul v totálním vražedném rauši, kdy jsem kameny rozrážel jednu vojáckou lebku za druhou. A byl to především Lucas, kvůli kterému mě tyto ohavné činy pálily na mysli déle, než bych si předtím kdy připustil. A co až se o všech těch zavražděných vojácích dozví Hugo?

Podle toho, jak hrou procházíte, vám hra odemyká různá vylepšení. Určitě to není tak, že by vás hra do jednoho či druhého stylu nutila. Pokud hrajete tzv. „Na Ramba“, tak se vám odemknou další bojové možnosti. Pokud spíše hledáte květinky a problémům se za každou cenu vyhýbáte, tak vám do vínku hra nadělí tišší chůzi a mnoho dalšího. Pokud jste si stejně jako já v první hře vše poctivě vylepšovali, tak budete možná lehce zklamáni. O několik vylepšení Amicia přišla a pocení se u ponku vás čeká i zde. Není tak od věci prozkoumávat veškeré bedýnky a kouty pro potřebné součástky.

Co se grafického zpracování týče, tak je na místě uznat značný pokrok. Hra vás doslova okouzlí malebnými a rozlehlými scenériemi a znechutí páchnoucími uličkami, ve kterých musíte překračovat desítky mrtvých těl. O poznání lepší jsou i animace postav, kterým ty z prvního dílu nesahají ani po kolena. Pokud bych měl ale Requiem v tomto směru srovnávat s dalšími moderními hrami, tak se jedná o lepší standart. Novinka od Asobo Studio mě ale velmi zklamala ve zpracování mimiky obličejů. Hra, která si tak dává záležet na pocitech, které ve hře vyvolává, by si měla takové věci pohlídat. Je jedno jestli se Amicia závodí s Hugem v běhu, jestli je vystrašená ze zemětřesení nebo se skrývá před příchodem vojáků – stále se tváří naprosto stejně. Tato skutečnost naštěstí platí jen při ryzí gameplay a cutscény jsou tak zcela v pořádku. Všimnout si toho můžete například i ve Photo režimu, který je sice o trochu lepší, než tomu bylo v Innocence, ale nenabízí příliš mnoho zajímavých funkcí.

Zajímavými funkcemi ale oplývá ovladač DualSense, jehož podpora je ve hře přítomna i při hraní na PC. Spíše než adaptivní spouště se mi pod kůži dostala haptická odezva skrze kterou cítíte všudypřítomnou atmosféru přímo skrze vaše prsty. Klasicky tak cítíte rozdílné vibrace při běhu a chůzi, cítíte jak vám buší srdce a dokonce se do vibrací místy projeví i hudba, což mi přijde jako velmi zajímavé řešení. Za husí kůži, kterou vám hudební složka hry vyvolá, může Olivier Deriviere, který se postaral i o soundtrack prvního dílu.

Leckoho možná zamrzí fakt, že nové A Plague Tale vychází pouze pro PC a konzole nové generace. Vývojáři to odůvodňují tím, že na starých konzolích by hra prostě nevypadala tak, jak si přejí. Využití moderního hardwaru se podepsalo nejen na počtu krys, ale především na možnostech nasvícení a velikosti hry. Ta mi zabrala slabých 20 hodin, ale věřím, že méně romantickým duším, které nebudou prolézat každou škvíru a prohledávat každou mrtvolu či pošlý dobytek, aby našli něco do svého herbáře, hra zabere o něco méně. Na někoho by to tak mohlo působit, že je hra relativně krátká. Musím ale podotknout, že tempo hry je obdivuhodné a narazil jsem pouze a jen na jedno slabší místo, kdy se hra malinko vlekla. Vše ale mělo své opodstatnění.

Stejně jako u Innocence, tak i v recenzi pokračování musím zmínit dabing postav. Hugo, Amicia, jejich matka i Lucas jsou neskutečně dobře napsané a propracované postavy. Jejich charakter vyniká i díky skvělé práci dabérů, kteří bez debat posouvají celou hru ještě o level výše. Tentokrát se nenechali zahanbit žádný z týmů a vrcholové kvality nedosahuje jen francouzský, ale tentokrát i anglický voice-over.

A Plague Tale: Requiem není dokonalá hra. Postupem času jsem narážel na detaily, které mi dojem lehce kazily. Celkový dojem ale předčil má skeptická očekávání a ze hry jsem unesen. Čert vem krysy! Celá hra stojí a padá na Amicie, která během hry projde neskutečnými utrpeními, ale společně s ní zakusíme i čistou radost. Okolo ní postavil 70 členný tým vývojářů své veledílo a vznikla tak neskutečně lidská hrdinka, kterou si prostě zamilujete. Hra navíc nabízí i kompletní českou lokalizaci v podobě titulků!

Vývojáři: Asobo Studio

Vydavatelství: Focus Entertainment

Datum vydání: 18. 10. 2022

Platformy: PC, PlayStation 5, Xbox Series

Česká lokalizace: Ano (titulky, menu, text ve hře)