Another Core: Recollection přináší de facto kompletně přepracované dobrodružství dívky jménem Ashley Mizuki Robbins. Autoři to vzali opravdu z gruntu a snad kromě příběhu překopali úplně všechno. Za to si zaslouží pochvalu, protože se jim to náramně povedlo, a Another Code: Recollection je parádní záležitost pro fanoušky adventur.
Na úvod se sluší říct, že originál pro Nintendo DS jsem nehrál. Nebudu se tedy moci rozplývat nad všemi jemnými detaily. Ale na první pohled je třeba říct, že hře prospěl přechod do pohledu třetí osoby. Nintendo DS využívalo dvojici displejů tak, že na spodním pobíhala postava z horního pohledu, zatímco druhý displej sloužil k zobrazení lokací nebo dialogů postav. No, jsem upřímně rád, že jsem toto nezažil. I přes své stáří se Another Code: Recollection tváří jako moderní hra a také se tak hraje. Absolutně nemám pocit, že bych hrál něco zastaralého.
Po zhlédnutí některých videí musím konstatovat, že změn doznaly také některé hádanky. Hra tak dokáže přilákat kromě nových hráčů i ty, kteří už mají tento příběh za sebou. Pokud však děj znáte, musíte počítat s tím, že kolekce vám nedovolí vybrat si jednu či druhou hru. Ne, máte to pěkně komplet a postupně bez možnosti přeskočit na druhý díl.
Když už jsme u příběhu, to je tak jediné, co zůstalo zachováno. Zápletka začíná hodně dramaticky a po krátkém flashbacku se ocitáte na lodi, plující na vzdálený ostrov, na němž budete hledat svého otce, kterého jste považovali za mrtvého. Ještě je do toho přimotaná teta, která na ostrově záhadně zmizí, duch zhruba vašeho věku, který trpí ztrátou vzpomínek na svoji minulost, a nelze ani pominout vaši matku, tajemné zřízení připomínající Nintendo Switch… a námořníka. Začátek jako z argentinské telenovely, ve které o záhady není nouze.
Poetika na pozadí zdrcujících událostí
Poměrně rychle na vás hra nakupí velké množství záhad a tajemství, a to jste ještě pořádně nezačali hrát. A to myslím doslova, protože Another Code je hodně roztahaná záležitost. Nikam se nežene, přestože postup je dost lineární a moc se toulat nemůžete. Ano, dojde na určité výjimky, kde se můžete trochuporozhlédnout, ale nehledejte v tom další vrstvy zábavy.
Taky je dost užvaněná. U adventury je to očekávané, ale mnohdy se dialogy odstartují na zcela banálních záležitostech. Duch, který vás bude provázet, má potřebu vám sdělit i zcela jasné nebo nezáživné informace. S nadsázkou se dá říct, že často uděláte dva tři kroky a už se spouští hovor. Zejména v první fází hry je to neskutečně otravné, zdržující a měl jsem problém se první dvě hodiny do hry opravdu pustit a… začít už konečně hrát. Děj však postupně nabírá na obrátkách a aniž bych cokoli prozradil, dočkáte se i několika překvapení nebo emocionálních momentů.
Tak si to pojďme shrnout: hledání ztraceného otce, tety, přátelský duch s amnesií a opuštěné sídlo na ještě opuštěnějším ostrově. Toť základ pro tajemnou adventuru, která si zakládá na hádankách a pomalém herním tempu. Nikam se příliš nežene a klidně vás nechá pobíhat po baráku, kde nikdo není a půlka dveří je zamčená. Až uspávající tempo je ředěno většími dějovými sekvencemi, nalézáním vzpomínek a informací o obyvatelích prázdného domu. Možná trochu paradoxně tento mix vyprávění funguje docela dobře. Určité mystérium lokace a prostředí rozhodně mají a touha zjistit více co, kde a jak se stalo, jak je to vše propojeno (nebo není), vás neopustí. Druhý díl s názvem Another Code: R – A Journey into Lost Memories plynule navazuje na první a vzhledem k událostem, které se přihodí, nechci o příběhu prozradit zhola nic. Snad jen to, že dvojce se dostalo možná ještě trochu více péče.
Rozmanité puzzly jsem si užil
Hlavní náplní je řešení hádanek. Ty jsou rozmanité a vyžadují například použití určitého předmětu nebo sesbírání několika objektů, abyste spustili spínač, doplnili chybějící artefakt apod. Samozřejmostí je hledání klíčů, řešení obrazových rébusů, hledání správné cesty, otáčení předmětů (využívá gyroskop Switche), enviromentální hádanky… je toho dost a ne vždy budete hned vědět, co dělat. Nápověda se najít dá, ale to nic nemění na tom, že se po vyřešení dostavil ten opojný pocit: „ha, a bez návodu“. Snad až na jeden moment, kdy po mě hra chtěla vykonat něco, co jsem do té chvíle nedělal, se dá na vše přijít. Pro lepší orientaci můžete využít například mapu nebo navigaci. Pomocí kruhu se šipkou v podstatě nemůžete bloudit.
