Po řadě let, kdy fanoušci žádali Ubisoft o zasazení Assassin’s Creed do feudálního Japonska, jsme se po několika odkladech konečně dočkali. Byla to dlouhá cesta, ale otázkou je, zda se ono čekání nakonec vyplatilo a zda má Assassin’s Creed Shadows naději vytáhnout Ubisoft z problémů, ve kterých se aktuálně nachází. Odpověď nebude jednoznačná a snad díky recenzi pochopíte proč.
Recenzovaná verze: PC
Shadows je již čtrnáctou hrou hlavní hrou v této sérii, která se tentokrát přenesla do Japonska 16. století na konci období Sengoku. Hráči budou mít po delší době k dispozici opět dva hlavní protagonisty, kdy každý z nich má svůj zcela osobitý styl a přístup k průchodu hrou. Postavami jsou shinobi Naoe a Yasuke, černošský africký „samurai“.
Vzhledem k faktu, že hra obsahuje dva hlavní hrdiny, tak se nemohu zbavit pocitu, že hlavní příběhová linka se mnohem více točí právě kolem Naoe a vlastně jsem za to vnitřně i rád. Ostatně to, že se příběh bude více točit právě kolem Naoe nám dává hra najevo hned v Intru, které má za úkol oba protagonisty představit a uvést nás do příběhu.
Ten se točí vlastně kolem smrti otce Naoe, za kterou Stojí klíčová organizace Shinbakufu, jejíž několik klíčových členů se snažíte dostihnout a usmrtit. To ovšem neznamená, že by Yasuke byl nějak upozaděn a ve hře se jen občas mihl, to rozhodně ne, protože sám hraje klíčovou roli v některých významnějších dějových bodech, ale zdá se, že jeho příběh ustupuje na pozadí příběhu Naoe.
Ubisoft během prezentací několikrát uvedl, že většinu hry můžete hrát za obě postavy, i když si myslím, že z úvodního aktu, struktur misí a hraní je jasné, že Shadows lépe sedí Naoe. Tím neříkám, že je Yasuke tak jak byl vytvořen špatnou postavou, to rozhodně ne, ale své silnější momenty má až v druhé polovině hry. Pokud jde o to, jak můžete přistupovat k příběhu, Shadows nabízí dva typy příběhových režimů: canon a non-canon. Rozdíl je v tom, že režim canon dělá v hlavním příběhu všechna rozhodnutí za vás, takže získáte klasičtější příběhové vyprávění Assassin’s Creed. Nepovinné questy a romance tím nejsou ovlivněny, takže je stále můžete zažít. Non-canon vám ale umožňuje, abyste se sami rozhodovali, což může v konečném důsledku vést k souboji některých postav nebo k jejich zabití. Obě možnosti ale vedou ke stejnému závěru v příběhu.
Popravdě nejsem velkým fanouškem toho, když mi vývojáři říkají jak mám hrát jejich hry a nenechávají mě hrát je tak, jak chci já. Mám tím namysli například nutné plnění vedlejších misí, jen proto, abyste si zvedli po několika hodinách grindování level a vy tak mohli čelit těm stejným nepřátelům, se kterými jste bojovali do teď, jen teď jste postoupili v příběhu a úroveň nepřátel se zvedla a vy pochopitelně nechcete padnout na jednu ránu. To je věc, který vás prostě k plnění vedlejších úkolů nepřiměje, ale spíše vám je znechutí. Navíc kvantita vedlejších úkolů jasně převažuje nad kvalitou a bohužel jsou jako přes kopírák. Bohužel jsem zde neměl ani jednou pocit, jako například v Kingdom Come, kde si cestou k hlavnímu questu s chutí odskočíte prozkoumat vedlejší mise, které jsou neméně zajímavé a zábavné jako hlavní příběhová linka.
Souboj, stejně jako postavy je v Assassin’s Creed Shadows rozdělen do dvou stylů. Yasuke, jakožto obr a tank se pohybuje prostředím velmi pomalu a jeho útoky způsobují mnohem větší poškození než v případě Naoe. Jeho zbraně jsou těžší, takže nepřátelům udělují brutálnější rány. Je v podstatě hybnou silou tohoto dua, který je schopen přímo útočit na nepřátele na vysoké úrovni.
Naoe je naopak úplným opakem a více se přibližuje hlavním postavám minulých dílů. Je rychlá a hbitá, rychle se pohybuje a skutečně ve vás vzbuzuje pocit assassinského ninji, kdy stealth je její silnou stránkou. A ačkoli nezpůsobuje tolik poškození jako Yasuke, její rychlost a mrštnost jí dovoluje řetězit jednotlivé útoky, čímž jí to dostatečně vynahrazuje.
Každý z nich má také svou vlastní sadu zbraní, která je pro ně jedinečná. Naoe má přístup ke kataně, tanto a kusarigama, zatímco Yasuke může používat dlouhou katanu, naginata, kanabo, teppo a luk. Yasuke má větší arzenál zbraní než Naoe, i když má přístup k nástrojům, jako jsou kunai, shuriken, zvonky a kouřové bomby.
Mezi postavami můžete přepínat několika způsoby, ale „bezproblémovější“ způsob nastává během příběhových sekcí, kde se během určitých segmentů objeví možnost přepínání mezi postavami. Je to pěkné, snadné a nevyžaduje žádné skoky do menu ani načítací obrazovky. Zmiňuji je, protože přesně takové jsou další možnosti. Postavy můžete zaměnit tak, že je vyberete během rychlého cestování nebo přejdete na obrazovku postavy a přepnete. Obě metody vyžadují skok do menu hry s krátkou načítací obrazovkou mezi přepnutím.
Podle mého názoru je to promarněná příležitost, protože hra mohla nabídnout jedinečný způsob, jak spojit boj s přepínáním pomocí krátké animace. Místo toho jsme se vrátili o deset let zpět do doby Assassin’s Creed Syndicate, kde se postavy přepínaly naprosto stejným způsobem. Proč? když by se obě postavy mohli tak pěkně doplňovat a vzájemně si i pomáhat.
Každá zbraň má strom dovedností, kde můžete odemknout nové pohyby a pasivní bonusy, jako je zvýšené poškození, lepší efektivita a další. Některé z těchto dovedností zahrnují cooldown schopnosti, to jde ale většinou o silné útoky. Obě postavy také získají přístup ke spojencům, které lze přivolat během boje, což vám velmi dobře poslouží pro rozptýlení, když se plížíte nebo se snažíte poškodit těžce obrněnou postavu.
Vítaným doplňkem stealth aspektu je zaručená možnost assassinace v nastavená hry. Ubisoft dříve uvedl, že tato možnost není způsob, jakým se má hra hrát, ale já s tím nesouhlasím. Ano, usnadňuje to stealth, protože vaše pokusy o assassinaci již nelze blokovat, ale zabití na jeden zásah bylo základem dřívějších her Assassin’s Creed, což bylo u novějších dílů odstraněno. Díky této možnosti je to více v souladu s klasickými díly, a pokud nechcete větší výzvu a opakovat své atentátnické pokusy, tak je to volba, kterou vám doporučuju.
Stealth byl obecně vylepšen, i když stále to nedosahuje takové úrovně jako tomu bylo pře Origins, ale je to velmi příjemné vylepšení. K dispozici je funkce světla a stínu, kde se nyní můžete schovat ve stínu a vytvořit si vlastní kryt zničením světelných zdrojů. Také se daleko lépe můžete schovat v trávě díky možnosti plazení se. Obecně to působí mnohem dynamičtěji, i když některé funkce, jako je sociální stealth, kde můžete splynout s davem NPC, tu stále bohužel schází. Dalším mínusem je nemožnost měnit denní dobu , abyste mohli záměrně využít roušky noci ve svůj prospěch. Ale celkově je stealth velmi příjemný a hratelný a vy si tak připadáte jako tichý zabiják.
Získávání dovednostních bodů je super snadné, protože vše, co musíte udělat, je zvýšit svou úroveň, což jak jsem uvedl výše, se provádí plněním misí a vedlejšími aktivitami. Co mi však vadilo je, že pokud chcete lepší dovednosti, musíte také zvýšit úroveň svých znalostí. K tomu potřebujete znalostní body, které získáte jen za konkrétní úkoly, jako je hledání vysoce cenného pokladu hluboko v jeskyních, modlitba v několika svatyních na určitém místě nebo sbírání určitých předmětů. Tyto aktivity mi připadaly všední a zbytečné a opravdu jsem nechtěl v nich trávit hodiny herního času. Pokud je nezískáte, tak skončíte bez lepších dovedností v každém stromu, takže jsme opět u toho, že mě Ubisoft nutí hrát něco, co nechci.
Po grafické stránce nebylo hře moc co vytýkat, pravděpodobně tomu také přispělo to, že hra byla dvakrát odložena a Ubisoft se snažil vyleštit co se dalo, aby dodal hru v co nejlepší možné formě. Musím říci, že na mé RTX 3080 v rozlišení 1080p a plnými detaily si hra díky DLSS udržela snímkovou frekvenci na úctyhodných 60 snímcích za sekundu. Celkové jsou scenérie Japonska naprosto okouzlující a často jsem se přistihl, jak se kochám rozkvetlými stromy, bambusovými lesy, horskými prameny ale i zasněženými vrcholky hor. Kromě toho je zde zaveden úplný systém počasí a sezónní období, což znamená, že budete svědky Japonska v celé jeho kráse všech ročních období. Počasí a sezónní systém v Assassin’s Creed Shadows je snadno jedním z nejlepších, které jsem viděl.
Když už je řeč o prostředí, tak musím zmínit, že vývojáři doslova nechtějí, abyste opouštěly hlavní vyznačené cesty, protože mapa je tak bohatě zarostlá zelení, že často svou postavu vůbec nevidíte a váš výhled je blokován tak, že ani nevíte kde končí třeba útes.
Řada hráčů chtěla, aby se série podívala do Japonska, které se jevilo jako naprosto ideální prostředí, ale nemůžu se nějak zbavit pocitu, že Assassin’s Creed: Shadows úplně nesplňuje to, co jsme od toho očekávali. I tak ale hra přináší solidní herní zážitek. Svět je ohromující, překypuje bohatou kulturou feudálního Japonska a myslím, že mnoho hráčů bude milovat stealth, který Assassin’s Creed Shadows nabízí, navíc, když k tomu v menu přidáte možnost zaručené assassinace. Celkově hra nepřináší nic převratného, ale stále si zachovává ducha série.
Vývojáři: Ubisoft
Vydavatel: Ubisoft
Datum vydání: 20. března 2025
Platformy: PS5, Xbox Series X/S, PC
