Od svého skromného začátku v roce 1991 prošla série Civilization mnoha změnami, které se vyvinuly v něco obrovského, podobně jako civilizace, které ovládáte ve hře. Civilizace 7 se znovu vyvinula, zavedla některé nové koncepty, ale v mnoha ohledech zjednodušila vzorec hraní pro nové budovatele.
Recenzovaná verze: PC
Díky posunu trochu jiným směrem se Civilizace 7 může zdát méně jako pokračování a více jako vedlejší značka. Není to tak, že by se nám nelíbil způsob, jakým se hra hraje, ale některé změny jsou jistě šokující a srovnání s Civilizací 6 nebo Civilizací 5 je nemožné neudělat. Jak říká staré přísloví: ,,pokud to není rozbité tak na to nesahej“. Firaxis Games na to stejně sáhli a se smíšenými výsledky. Z hlediska přístupnosti a s ohledem na současné spuštění na konzoli je Civilizace 7 skvělá. Její zjednodušené funkce budou skvělé pro lidi, kteří se do série dostanou poprvé, ale každý, kdo hledá něco trochu mechanicky složitějšího, bude hořce zklamán.
Jedna z prvních velkých změn přichází v podobě výběru svého vůdce a civilizace. Toto bylo nyní rozděleno tak, že si nejprve vyberete vůdce a až poté civilizaci, aby ji vládl. Váš vůdce s vámi zůstane až do konce vaší kampaně, ale zavedení mechaniky různých věků – starověk, průzkum a moderní věk – Vám umožní měnit civilizaci v průběhu času. Pokaždé, když se přestěhujete do nového, čas přeskočí několik set let a vy si vyberete z hromady nových civilizací, které povedete, specifické pro danou éru a nějakým způsobem spojené s vaší předchozí volbou. To znamená, že na začátku hry můžete hrát za Řecko a na konci za USA.
Na jednu stranu je to svým způsobem skvělé, protože vám to umožňuje být trochu přizpůsobivější ve způsobu hraní s jedinečnými jednotkami, bonusy, občanskými stromy atd. Na druhou stranu nám přišlo docela škoda, že jsme do konce nemohli odehrát jen jednu civilizaci, kterou jsme si hřáli na prsou. Smysl výběru civilizací je tak pouze v počátečních bonusech, které právě přechodem mezi érami vymizí. Je tak škoda, že není ani možnost si podržet tu samou civilizaci až k dokonalému konci i kdyby to mělo značit některé postihy do budoucna.
Každý přechod do nového věku působí trochu jako „soft reset“, i když si s sebou vezmete určité tradice a další bonusy. Ke konci každého věku bude svět čelit nějaké formě krize, jako je mor, se kterou je třeba se vypořádat, než dojde k přechodu. Během hraní budete dostávat mise ve formě Legacy Paths, kde jsou čtyři typy: Kulturní, Vojenská, Vědecká a Ekonomická. Dokončením cílů v rámci těchto cest získáte Legacy Points, které můžete utratit za speciální výhody na začátku příští éry. V moderní době pak každá Legacy Path vede k podmínce vítězství.
Tento nový systém funguje docela pěkně. Všechny hry ze série Civilizace jsou často dlouhé záležitosti a žánr 4X se často potýká s tzv. grindem na konci hry, ale tato „tříaktová“ struktura pomáhá s tempem hry. Znamená to také, že nikdy nejste úplně mimo závod, protože každý začíná na stejné úrovni, když začíná nový věk.
Každá éra také přináší nové herní mechanismy, jako je náboženství v Exploration Age a ideologie jako fašismus, demokracie a komunismus v moderní době. Také posouvají technologii kupředu, takže ti, kdo doufají, že se dostanou k tanku Panzer, budou zklamáni. Je tedy škoda, že tato klasická situace, kde vojáci moderní doby útočí na lučištníky na koních, zde zkrátka chybí a ačkoliv to dává smysl, tak tato možnost nebude ani přidána v budoucnu.
Celkově systém Ér dělá hodně pro osvěžení žánru a dělá hry trochu spravedlivějšími, ale závěrečná hra moderní éry působí trochu nevýrazně. Dvě předchozí éry se hodně zaměřují na určité faktory, zatímco moderní se cítí být trochu mimo. Světový kongres se už nekoná, což je obrovská škoda, a samotná éra je trochu nafouklá a postrádá vzrušení.
Správa a růst občanů také nabraly nový směr, když už nebudete moci přidělovat své nejlepší a nejchytřejší občany práci konkrétním dlaždicím za bonusy. Nyní má každé město slotovatelné zdroje, které se sbírají, když se rozšíříte na nové destičky, jak vaše město roste. Jídlo se generuje každé kolo, a jakmile dosáhnete stanoveného počtu jídla, můžete rozšířit své město o nové dlaždice a okamžitě dát nové lidi do práce. Pokud má destička, na kterou jste expandovali, zdroj, můžete jej umístit do svého města a získat jeho bonus. Jedná se o velmi všestranný systém, protože jakékoli získané zdroje lze umístit do jakéhokoli města nebo města, kde je specifický prostor. Po nějaké době může být nutnost rozdělovat desítky zdrojů a přesouvat je, trochu únavné, takže si o to víc ceníme starých metod. Na druhou stranu znamená, že stavitelé a dělníci byli odstraněni, takže taková redukce jednotek je velmi vítaná.
Diplomacie v Civilizaci 7 je také méně poutavá. V předchozích hrách jsme měli opravdu pocit, že něco s ostatními vůdci domlouváme, když nás oslovili a řekli nám, jak moc nesouhlasili s drancováním malé vesnice. Nyní se zdá, že vůdci nemají žádnou skutečnou identitu, přičemž každá interakce působí velmi transakčním dojmem. Kliknutím na každého vůdce se dostanete na obrazovku diplomacie, kde můžete utratit vliv – nový výnos představený v Civilizaci 7 – k výběru určitých akcí, jako je vytvoření obchodní cesty nebo navržení nějaké staré dobré nabídky pro vědecký výzkum. Svůj vliv můžete také využít k blokování udání nebo dokonce provést malou špionáž. Na papíře to zní všechno dost dobře, což ukazuje, že čím vlivnější budete, tím více lidu vás bude mít rádo, ale připadá Vám to taky tak trochu bez duše? Cítili jsme, že bez ohledu na to, co uděláme, čísla budou vždy proti nám. Xerxes nás vždycky nenáviděl a na našich pokusech tuto nenávist anulovat nakonec nezáleželo. Stále bychom utráceli vliv, abychom vyvážili váhy, aniž by došlo k nějaké skutečné konverzaci. Vůdci se na Vás už ani nedívají, jen bokem k avataru vašeho vůdce na obrazovce.
Neschopnost řádně vyjednávat s těmito jinými národy je také otřesná. Dříve jste byli schopni vyjednat si lukrativní obchod, získat potřebné zdroje výměnou za mír, ale nyní, když se zdroje sdílely prostřednictvím obchodních cest, vám to všechno přišlo trochu zbytečné. Stále však můžete nabídnout město za mír, takže alespoň něco zůstalo při starém.
Další velkou změnou je způsob, jakým náboženství funguje, přičemž celý proces byl upozaděn. Stále můžete posílat misionáře do jiných měst, aby obrátili jejich masy, a i když je konvertujete, náboženství se nešíří a nezískáte z toho žádné diplomatické výhody. Dokonce už ani inkvizitoři nevstupují do svatého boje, což je skutečná škoda. Mechanika byla představena před dvaceti lety, takže vidět, že je nyní odsunuta, nás naplňuje smutkem.
Vím, že máte pocit, že jsme vůči Civilizaci 7 jen negativní, ale opravdu to není špatná hra, jen ještě není tak dobrá jako její předchůdci. Stále jsme nad ní ztratili nespočet hodin hraním a v mnoha oblastech došlo k jasným vylepšením. Hra má dobré tempo díky systému éry a souboje jsou uhlazeny.
Firaxis Games vydává menší i větší záplaty, přičemž očividně vědí kde mají zádrhel od samotného začátku. Je tak poměrně vidět, že hra nebyla při vydání hotová a je tak otázkou, kdy se dočkáme něčeho, co bychom rádi nazvali „Plné vydání Civilizace 7“. V době psaní této recenze vyšel patch 1.1, který měl upravovat nepřehledné GUI, různé chyby apod. nicméně moc velký posun jsme tedy nezaznamenali. Je však hezké vidět, že studio naslouchá prosbám hráčů a řeší hlášené problémy.
Vývojáři: Firaxis Games
Vydavatelství: 2K
Datum vydání: 11.2.2025
Česká lokalizace: Ne
