Představte si kombinaci Dark Souls a Dead Space. Že to zní lákavě? To si zjevně mysleli i autoři „soulslike“ hry Dolmen. Povedlo se jim však ambiciózní vizi uskutečnit?
Recenzovaná verze: PlayStation 5
Pro neoficiální soulsovky mám v hráčském srdéčku speciální místo. Třeba Lords of the Fallen jsem si dost užil a svým způsobem mne bavil i vlastně místy až špatný Immortal: Unchained, Dolmen tak u mě měl cestičku již vyšlapanou konkurencí.
Předně je třeba říct, že i přes rozporuplné pocity by nebylo správné prvotinu brazilských tvůrců z Massive Work Studio odstřelit jako mizernou hru. Jen mi trochu připadá, že na ni už na trhu není místo. Ale nepředbíhejme…
Ve vesmíru nikdo neuslyší váš křik
Dolmen se snaží lákat na hutnou hororovou atmosféru v sci-fi prostředí. Autoři sami o hře referují jako o kosmickém hororu, ale tomuto příslibu hra nedostává ani omylem. Bát se zde vážně nebudete, jednoduše není čeho. Design nepřátel možná měl v některých případech nahánět hrůzu jako třeba necromorphové ze série Dead Space, ale ve výsledku působí spíš lehce komicky. Prostředí samotné není vyloženě mizerné, ale až na pár výjimek absolutně postrádá kýženou atmosféru temných sci-fi klasik. Na vině je vedle nenápaditého designu i přepálená barevná paleta, která s konceptem temného hororového zážitku úplně nekoresponduje.
Při hraní budete mít neustále pocit, že na hru neměli autoři kdovíjak veliký rozpočet, ale bohužel ani příliš šikovné designéry a programátory, kteří by menší prostředky na vývoj šikovně maskovali. Třeba rozhraní inventáře a informací popisky jsou ošklivé a nepřehledné, orientace v inventáři je neintuitivní a otravná. Druhořadý je bohužel i scénář. I když se hra snaží vyprávět velkolepý příběh o prastarém zlu z vesmírných dálav, jež se po letech opět vrací vyhladit půlku galaxie (podobnost se sérií Mass Effect čistě náhodná), nezáživné repliky pár postav bez charakteru ubijí i poslední zbytky zájmu o zápletku. Lore světa se dozvídáte i z okolních popisků a deníkových zápisků, platí však to samé. Zdejší univerzum jednoduše není příliš zajímavé ani nápadité. Navíc nezkušení scénáristé nevypráví příběh zrovna obratně. O nějakém sžívání s hlavní postavou zde nemůže být ani řeč.
Chci být tvým majákem
Co do základu hratelnosti si hra bere mnohé ze série Dark Souls. Díky sci-fi zasazení však ke klasickým zbraním na blízko přidává i plejádu zbraních palných, které se navzájem v soubojích dobře doplňují. Nechybí samozřejmé ani obligátní „bonfiry“, jen zde mají podobu majáků, jejichž aktivováním se změní poslední záchytný bod, od kterého po smrti začínáte. A ano, i zde máte po smrti jeden pokus na sesbírání nastřádaných duší, pardon „Nanitů“. Ty následně přetavíte na úrovně a z vašeho panáčka je hned trochu schopnější bijec nebo střelec.
Dolmen se snaží v rámci mantinelů žánru lehce inovovat. Nedá se však říci, že tak vždy činí na správných místech. Ve hře vám například vybavení a zbraně vůbec „nepadá“ z nepřátel, musíte si je sami vyrobit z nalezených surovin. Bohužel tím odpadá radost z objevování a nového lootu. Některé suroviny získáte pouze ze zabitých bossů, které je třeba porazit hned několikrát.
Hra tak přichází se systémem dobrovolného opakování soubojů s hlavními záporáky, které lze vyvolat v rozhraní vaší vesmírné lodi. Na papíře to zní možná fajn, třetí souboj s Dementulou (ano, dementní to název obřího pavouka) s podstatně lepším vybavením je spíš nudná rutina. K aktivaci je navíc potřeba několik fragmentů Dolmenu, který náhodně padá z nepřátel.
Velké ambice, málo financí
Máme tu tak hru s nudným zasazením, nepříliš zajímavým prostředím sci-fi základen, která navíc „smrdí“ korunou. Soubojový systém však naštěstí funguje a s futuristickými meči a štíty je zábava. Povedla se i implementace palných zbraní. Střelbou se v Dolmenu nespotřebovává stamina ale energie. Tou se však doplňuje i zdraví, nebo můžete aktivovat speciální mód, ve kterém jsou i útoky chladnými zbraněmi účinnější. Díky tomu vzniká vcelku zajímavý systém, kdy musíte kombinovat využití staminy a energie a řetězit tak výpady do ničivých kombinací. Co do způsobů útoku se povedli i někteří nepřátelé (i když po designové stránce to není žádná sláva) a i souboje s bossy i přes pár zaškobrtnutí baví.
Dolmen ve své strohosti vyšel ve slušném technickém stavu a během hraní jsem nezaznamenal prakticky žádný bug… tedy až na jeden poměrně otravný na úplném konci hry (o tom o odstavec níže). Na druhou stranu nejde o kdovíjak komplexní ani dlouhý kousek. I přes soulslike základ je Dolmen podstatně jednoduší, což však pramení i z nepříliš nápaditého designu. Tady prostě není tolik míst, kam byste mohli v nepozornosti spadnout. Nižší náročnost na hráčovy schopnosti (na poměry žánru, umírat zaručeně budete i tak) však rozhodně není na škodu. Ke konci hry (hlavně u posledních dvou bossů) řádně přituhne. Tou dobou byste však měli mít už zdejší soubojový systém v malíku.
Dohrál jsem to vlastně?
Na konec hry se není problém prosekat za něco málo přes deset hodin. V úplném konci hry jsem však narazil na jednu nepříjemnou chybu. Se závěrečným bossem jsme se zabili navzájem v prakticky stejnou sekundu. Vyskočila trofej za dohrání hry, pár sekund cutscény a následně hláška o respawnu po smrti… hra se od té doby tváří jako dohraná a starší pozice pro nahrání neexistuje. Poslední souboj lze zopakovat pouze za nasbíranou surovinu a nepříjemný pocit ze zpackaného zakončení přetrvá už napořád. Nezbývá mi než se po vydání podívat na konec u některého z letsplayerů… nebo si to dát celé od znovu.
Za ty roky od uvedení první hry subžánru v podobě Demon’s Souls z roku 2009 narostla četná konkurence. I přes pár fajn nápadů a funkčního soubojového systému tak bohužel Dolmen nenabízí nic, proč by si ho fanoušci obtížných RPG her neměli nechat ujít. I s přimhouřeným okem totiž Dolmen ve všech ohledech za svými slavnějšími konkurenty zaostává. Hra má také trochu smůlu v tom, že jsem si k ní odskočil od rozehraného remaku Demon’s Souls. A tam je prostě vidět, že jde o naprosto jinou ligu.
Vývojáři: Massive Work Studio
Vydavatel: Prime Matter
Datum vydání: 20. května 2022
Cena v PS Store: 1.049,- Kč (v krabičce však o něco méně)
Multiplayer: Ano
Platformy: PlayStation 5 (Recenze), PlayStation 4, Xbox Series X/S, Xbox One, PC
Herní doba: 10-15 hodin
