Recenze: FIFA 21 -Co je moc, to je moc!

Každý rok se videoherní série FIFA brání zlým jazykům, kteří tvrdí, že vývojáři jen nepatrně upravují kódování hry a změny přibývají jen ve velmi pomalém tempu. Letošní ročník přece jenom pár změn přinesl a my si v recenzi povíme důvody, proč je FIFA 21 nejhorším dílem celé série.

Nemám pochyb o tom, že díky obří komunitě, kterou FIFA bez pochyby má, se mnou nebude každý souhlasit. Této herní série jsem ovšem od roku 1997 odevzdal tisíce hodin a mám tak niterní pocit, že se mohu k této fotbalové sérii volně vyjádřit. Pro někoho to možná nebude hezké čtení a někteří hráči, kteří do letošního či nějakého z předchozích ročníku investovali (a budou jej tak podvědomě bránit), budou nacházet má slova jako nelogická a urážející.

Režim Volta, který jde naproti hráčům milujícím klasický pouliční fotbálek, opět plní roli příběhové kampaně. Překonat laťku, kterou nastavil minulý ročník nemělo být vůbec obtížné a od Volty jsem očekával alespoň dvě hodinky originálního a svěžího obsahu. Že ale budu svědkem sirové popravy příběhové kampaně jsem ovšem nečekal a krátce po nainstalování hry jsem tak schytal první studenou sprchu. Zcela nezajímavý koncept budování jakési imaginární reputace, která má v tom lepším případě dostat váš tým na další a další turnaje jen krásně doplňují úkoly, za jejichž splnění získáváte doplňky na vašeho hráče. Neobyčejné modré tepláky, vzácná pletená hučka, nevšední ponožky nebo i pitomý pletený svetr do FIFY pasují asi jako videohovory od vaší rádoby manažerky, která náhle po X-letech ve fotbalové branži objevila lásku k pouličnímu fotbalu a rozhodla se všem zlepšit život.

Je ovšem potřeba pochválit rozmanitost fotbalových plácků a arének, ve kterých se Volta odehrává. Hrát můžete ve sportovních halách, na střeše mrakodrapu nebo i na francouzském náměstíčku s prodejnou bagetek. Hřiště se neliší jen rozlohou, ale i velikostí branek a přítomností mantinelů. To vše jsme ovšem měli k dispozici už v minulém ročníku, ze kterého si vývojáři přitáhli i v celku zábavnou hratelnost, která je nejsilnější stránkou režimu Volta. Svou šanci selhat a zklamat hráče využila umělá inteligence, která je při nižším počtu hráčů na hřišti k pokukání. Za zmínku jistě stojí ignorance, se kterou přistupují počítačem ovládání protivníci k blížícímu se konci hrací doby. Žádný závěrečný tlak či alespoň pokus o střelu od nich nečekejte.

Po příběhové kampani, kterou v případě, že se na to z nudy nevykašlete, sjedete za necelou hodinku, jsem se uchýlil do online části této „Fifa Street“ sekce. Ani více jak týden po vydání ale nebyla hra schopná mě do žádného zápasu napojit. Hlášku „Soupeř byl nalezen!“ vždy po chvíli vystřídalo oznámení „Soupeř nenalezen“. To vše je náhodně doplňováno neustálým připojováním a odpojováním frustrovaných hráčů. Stejná situace je i v sólo režimu. V případě plné funkčnosti těchto režimu by mohla být Volta jedním ze stěžejních pilířů celé série. V tomto stavu se ale jedná pouze o bezduchou nefunkční čutanou pro velmi mladou cílovou skupinu.

Při psaní dalších řádků se pokusím nevytočit se nad tím, co by leckdo mohl považovat za nevýrazný či malicherný detail. Ve hrách jako FIFA, NHL či NBA ovšem na takových detailech záleží obzvlášť a přístup vývojářů EA k těmto malým detailům mě stále více odpuzuje. Jako exemplární příklad zvolím moment po vstřelení gólu. Ne každý z nás během online zápasu nastřílí svému protivníkovi 5 branek za poločas a těch pár vteřin po úspěšném uklizení mičudy za záda brankáře každý využíváme jinak. Někdo se stihne napít, vrazit do pusy jedno BeBéčko, poškrábat psa za uchem, další se jen prostě kochá videem jeho úspěšné akce. Jaká by to byla škoda, kdyby vás o tyto varianty mohl někdo připravit, že? Ve FIFA 21 nemůžete replay vámi vstřelené branky přeskočit jen vy, ale i váš soupeř, a to ve všech herních módech.

Pokud patříte mezi pravidelné hráče této série od zeleného pažitu, jistě jste již zažili pocit, že vám hra hází klacky pod nohy. O předpřipravených scénářích, skriptech a podobných úkazech se toho na sociálních sítích napovídalo již mnohé. Již během několik málo prvních hodin jsem se ale nestačil divit, jak moc systém hry ovlivňuje již rozhodnuté zápasy ve prospěch slabších soupeřů. Než abych zde rozepisoval své subjektivní frustrace z toho, že se FIFA snaží s každého zápasu udělat akční podívanou, raději to shrnu do jedné věty: „Všechno, co jste na sérii FIFA kdy nesnášeli, je zpět.“

Faktorem, který jistě rozdělí komunitu na dva tábory, je hratelnost. Jeden tábor jistě ocení svižnost, se kterou se teď po hřišti pohybují i slabší záložníci či hůře hodnocení útočníci. Mlaskat budou jistě i nad kličkami, které vyšší a těžší obránce promění na solné sloupy. Třešničkou na dortu jsou zatočené střely, na které jsme nadávali už v roce 2017. Jakýkoliv technicky zdatnější hráč je nyní zpoza vápna schopen vypustit točený balón, na který prostě letošní brankáři nedosáhnou. Druhý tábor, do kterého se řadím i já, by mohl namítnout, že FIFA nikdy nebyla větší arkádou než je letos. Neskutečně slabý systém obrany nechává zaniknout jakýmkoliv ambicím na tvorbu pěkných fotbalových akcí, které známe z tribun a televizních přenosů. Nemohu se ubránit dojmu, že vývojářům prostě přeskočilo nebo kvůli koronavirové krizi zapomněli, jak vlastně fotbal vypadá.

Jako zásadní novinka byla během oznámení letošního ročníku představena možnost hrát režim Ultimate Team se svými přáteli. Svůj pečlivě postavený tým, který musíte budovat každý rok znovu a znovu, tak můžete sdílet s někým z vašich přátel a ve dvou se tak postavit ostatním vyzyvatelům. Ve skutečnosti mě nikdy nenapadlo, že bych takovou funkci ocenil a nenapadlo mě to ani po vydání letošního dílu. Pokud si z nějakého důvodu přejete, aby se za vámi utracených 1700Kč (já vím, že jste do toho investovali více) v Ultimate týmu nic převratného nestalo a vy se tak nemuseli vyrovnávat s žádnými novinkami či dokonce novými funkcemi, budete spokojeni. Systém, ekonomika a každoroční restart tohoto oblíbeného režimu mi již nějaký ten rok způsobuje závratě s nevolností a letošní díl není výjimkou.

Dalším faktorem, ve kterém byste změny hledali jen marně, jsou Profi Kluby (Pro Clubs). Tento relativně oblíbený herní režim by si opravdu zasloužil alespoň sebemenší špetku zájmu ze strany vývojářů. Dřímá totiž slušný potenciál, který v tomto stavu, ve kterém je již několik let, hráče přestane velmi brzy bavit. Stejná písnička je to i u klasických Sezón. Herní režim, kde si můžete vybrat jakýkoliv tým a ihned se pustit do akce je taktéž neskutečně zastaralý a zaprášený.

Celou hrou nás provází soundtrack, který je v porovnání s ostatními ročníky nevýrazný a prostý. S třicítkou na krku mě všechna jména v seznamu umělců zcela minula. Jedinou výjimkou byla Dua Lipa. Ani ta ale nezabránila tomu, abych soundtrack hodící se spíše do fronty v Lidlu nenahradil playlisty ze Spotify. Příjemným upgradem prošly komentátorské dvojce, které dostaly do vínku nějaké ty nové hlášky na víc. Kdo bude váš zápas komentovat stále záleží na tom, jaký herním mód si zvolíte. EA Sports stále drží licenci na Ligu Mistrů a logicky tam nechybí ani hymna této soutěže.

Je mi opravdu smutno z pohledu na to, jakým směrem se FIFA poslední roky udává. Veškerá práce vývojářů je zaměřena na bezproblémový provoz rentabilního Ultimate Týmu a na ostatní režimy se zapomnělo. Jedinou výjimkou je Volta, která ovšem letos stojí za starou belu. Zavrženíhodný je i postoj vývojářů k platformě Nintendo Switch, kde hra vychází za plnou cenu v nezměněné podobě už od roku 2018. 

Vývojáři: EA Sports

Vydavatelství: EA

Datum vydání: 6. 10. 2020

Česká lokalizace: Ano

Platformy: PC, Xbox One, PlayStation 4 (recenze), Nintendo Switch