Anime, manga, ale i japonská kultura obecně má i u nás tisíce nesmírně oddaných fanoušků. Díla, kde se dospělá témata tlučou s okatými dívkami v prťavých bikinách a chlapci s roztodivnými účesy, gigantickými meči nebo pekelně rychlými pěstmi, prostě baví. A to diváky, čtenáře, ale i hráče všech generací. Fist of the North Star: Lost Paradise si dal za úkol potěšit všechny zmiňované.
Recenzovaná verze: PlayStation 4
Anime někteří takřka nekriticky milují, jiní mu nikdy nepřijdou na chuť. No a autor recenze je někde mezi. Díky tomu jsme se mohli na novou hru od vývojářů z Ryu ga Gotoku Studia, kteří mají na triku úspěšnou sérii městských akcí Yakuza, podívat bez růžových brýlí, ale i bez předsudků.
Hra vychází ze stejnojmenného anime/mangy (v originále Hokuto ga Gotoku) a v Asii vyšla již více než před půl rokem. Začátek je vlastně dost netradiční, v kůži Kenshira totiž během prvních pár minut rozsekáte jednoho z úhlavních nepřátel Shina ve snaze zachránit Kenshirovu milou Yuriu, které je však podle Shinových posledních slov mrtvá. Zdrcený Kenshiro se po hořko sladkém vítězství vydává na pouť skrz mrtvé pustiny nekonečné pouště, jen aby záhy zjistil, že to s Yuriinou smrtí nemusí být zase tak horké a odpovědi na jeho otázky se skrývají v bytelnými hradbami obehnané baště přeživších – městě Eden. Zpočátku přímočará zápletka se však nepřekvapivě pěkně zamotá a na hráče tak čeká záchrana nejen Yurii a vlastního zadku, ale i civilizace samotné před zhoubou v podobě Kenshirova staršího bratra. Kam se na tohle hrabou „VKVéčka“ s „ordinačkou“.
I přes trochu jízlivé přirovnání v závěru posledního odstavce musíme přiznat, že příběh a reálie postapokalyptického světa ze hry nejsou vůbec špatné. Hlavně z počátku nám velice připomínal jakousi anime obdobu Mad Maxe, kde je umění nepřejít o kejhák už jen při tom, když jdete na záchod. Kenshiro samotný je pořádný hláškující řízek, kterého si i přes jeho lehce směšný vzhled dokážete oblíbit. Vcelku legračně zde však působí prakticky všechno. Musíte prostě překousnout, že zde má i doktor bicáky, které by mu záviděl i Arnold v dobách své největší slávy a řada postav má na hlavě účes jako svého času Jean-Claude Van Damme či náš Jarda Jágr. Vlastně to naopak můžou být důvody, proč si Fist of the North Star: Lost Paradise (dále jen FNS: LP) oblíbíte. Bohužel ve hře najdeme i věci vtipné nechtěně, mezi které patří příšerné opakující se animace při rozhovorech. Jako správná hra založená na anime, i FNS: LP obsahuje spoustu namluvených cutscén, plných dlouhých monologů a ještě delších pohledů do očí, které jsou na obstojné úrovni a dokáží vtáhnout do děje. Daleko horší je to u nedabovaných rozhovorů, kterých je většina. V měně podstatných rozhovorech jsou hlasové projevy omezeny na skřeky typu „Yeah“, „No“, „What“ a podobně. Po pár hodinách nás to vyloženě rozčilovalo. Kecáním přitom strávíte značnou část hry. Na to, že se hra tváří jako rubačka, je totiž neuvěřitelně upovídaná. Hratelnost je navíc často v poměrně dlouhých úsecích omezená pouze na lineární pobíhání po Edenu od jedné postavy k druhé, přerušené občasnou cutscénou. Ale i na pěsti naštěstí dojde!
Škoda každé rány, která padne vedle
Kenshiro je vyvoleným bojovníkem školy bojových umění „Hokuto Shinken“, spočívající ve vyvíjení tlaku na určitá místa na těle. Vedle neuvěřitelně rychlých úderů a kopů, kterými zasypává své nepřátele, dokáže Ken ve správnou chvíli padouchy omráčit a pomocí speciálních technik, doprovázených quick time eventy, rozsekat protivníka na maděru. Po využití techniky nepřítel doslova exploduje zevnitř a zbude po něm jen hromádka vnitřností. Tedy taková obrácena akupunktura. Na využívání těchto technik je založený celý soubojový systém, jelikož údery samotné příliš velké poškození nepůsobí. Ve zkoušení různých skrytých technik spočívá značná část zábavy v soubojích. Jako příklad zmíníme chvat, kdy Ken nepříteli otevřenou dlaní rozpůlí hlavu, nebo ho v pěkně detailní animaci přišpendlí k nedaleké zdi. Že jde o dost brutální podívanou, asi není třeba zdůrazňovat. Těchto technik je slušné množství a další se postupem hrou odemykají, stejně jako další dovednosti hlavního hrdiny. Pocit, který se dostaví, když se Kenshiro otočí k právě nafukujícímu nepříteli se slovy „You are already dead“, je k nezaplacení.
I když soubojový systém vypadá velice efektivně i efektně, má své mouchy. Ve chvíli, kdy proti vám stojí třeba deset nepřátel, se z bojiště stává i díky ne úplně vyladěnému ovládaní a nezbedné kameře pěkný chaos. Můžete sice údery blokovat, uhýbat jim a zaměřit se na konkrétního nepřítele, v neustálém víru úderů a kopů desítky nepřátel to přišil dobře nejde. Soubojovému systému naprosto schází plynulost a elegance, na kterou jsme zvyklí z Batmana či Middle Earth. Na horším pocitu z bojů se podepisují i řadový nepřátelé. V drtivé většině případů jde o osvalené rabiány různých velikostí. Když budete řezat pětistého, už vás tolik nedostane, že nešťastníkovi zrovna explodovala palice. Navíc skoro před každým soubojem absolvujete poměrně dlouhý dialog, kde se vám hrubián vysmívá, že nemáte šanci, jen abyste ho poté během pár sekund zkopali do kuličky. Podstatně lepe jsou na tom souboje s bossy. V těch zejména na těžkou obtížnost daleko účelněji využijete všechny prvky soubojového systému. Autoři v rubanicích s hlavními záporáky popustili uzdu fantasie a servírují řádně kule-rvoucí podívanou, kterou bychom od anime hry očekávali. Za naprosto famózními scénami ze hry Asura’s Wrath, kde v jedné scéně pobodne obří katana celou planetu, však stále hodně zaostávají.
FNS: LP je de facto půl roku stará hra, ale vypadá, jako by vyšla někdy ke konci cyklu PS3. Za to, že má předloha původ v manze, se ošklivost světa neschová. Prapodivné animace jsme už zmiňovali, hra však vypadá zastarale i v drtivé většině lokací, které naprosto postrádají detaily, díky čemuž vše svět působí hodně prázdně a bez života. Vyjma hlavních protagonistů jsou na tom mizerně i postavy se stále se opakujícími obličeji a celkovým vzezřením. Klidně vám tak zadá vedlejší úkol někdo, kdo vypadá nachlup stejně jako opodál stojící kupec. No a ten je zase dvojčetem chlápka, se kterým jste si povídali před deseti minutami. Uvěřitelnost města Eden a jeho okolí tím pádem dostává dost na frak.
Precizní v maličkostech, mizerný v celku
FNS: PL tak bohužel škobrtá ve většině podstatných částí hry. V jiných ohledech je za ním přitom vidět kus poctivé práce. Pomineme-li bezduché překřikování před souboji, je scénář vlastně celkem slušný a zajímavý. Po vzoru Yakuzy zde navíc najdeme spoustu miniher. V kůži Kenshira tak budete míchat koktejly návštěvníkům baru, rozházíte těžce vydřené chechtáky v místním kasínu, zahrajete si baseball, kdy vám jako pálka poslouží obrovská traverza a míčkem budou nájezdníci na motorkách. Vedle miniher autoři do hry napěchovali i celkem osmdesátku vedlejších úkolů, z nichž je sice několik zakomponováno do hlavní dějové linky, ale plnění jiných je čistě na vůli hráče. Mnohdy jde navíc o poměrně vtipné kousky, kdy vám partička pacifistů bude rozmlouvat řezání zloduchů, nebo vám městský strážný a milovník umění v jednom přikáže zaplatit nehoráznou sumu za nechtěně rozbitou vázu. Pochvalu si zaslouží i hudební doprovod plný chytlavých skladeb s dominancí elektrické kytary.
Putování Kenshira za osudem není špatný kousek. V lecčems připomíná Yakuzu, v něčem Shenmue a tu si zase bere špetku z Asura’s Wrath. Bohužel dost často svým předlohám nedokáže zdatně sekundovat a máme tak pocit, že SEGA si tenhle release pro západní publikum mohla celkem v klidu odpustit. Pokud jste však přímo fanouškem předlohy, nebo alespoň anime obecně, může vás hra zabavit na pěkně dlouhou dobu.
Vývojáři: Ryu ga Gotoku Studio
Vydavatel: SEGA
Datum vydání: 2. října 2018
Cena v PS Store: 1.499,-
Velikost hry: 36.3 GB
Platformy: PlayStation 4 (Recenze)
