Není žádným tajemstvím, že v herní novince z batmanovského světa je Batman po smrti a ochranu Gothamu dostane na starost kompletní bat-rodinka. Otázkou však je, může vůbec Gotham bez Batmana na hráče zapůsobit a bavit je?
Hra Gotham Knights se snaží navázat na odkaz Arkhamské série, přestože zdejší svět s ní nemá nic společného. Na druhé straně najdete herní mechaniky totožné. A i když se snaží hodně, nefunguje to tak, jak by mělo.
Nasaďte škrabošku
Patronát nad městem mají od této chvíle čtyři hrdinové – Nightwing, Red Hood, Robin a Batgirl. Nejsem si jist, jestli de facto vedlejší postavy mají potenciál utáhnout velkou hru, byť záměr tvůrců oprostit se o velkolepého, nad všechny zastírajícího Batmana, chápu. Každý z nich má specifické vlastnosti a dovednosti a střídat je můžete dle libosti na vaší základně.
Ta slouží jako výchozí místo pro pokračování v pátrání, vybavení postavy, trénink, případně nějaké ty filmové sekvence pro posun ve vyšetřování apod. Současně zde můžete craftit výbavu, vylepšovat postavu, ladit oblečky. Podstatné je, že vás hra do změny nikterak nenutí, a najdete-li svého oblíbence, můžete s ním projít klidně celou hru. Do značné míry by to ovšem byla škoda. Každá z postav má svoji osobnost a příběh, jehož jednotlivé části postupně okrýváte. Tyto „mise“ se vám pochopitelně zobrazí na mapě až při aktivaci určité postavy.
Vítejte, hrdinové
Ačkoli jsou jednotlivé charaktery na začátku poměrně otravné, postupem času si k nim najdete cestu. Zvlášť, pokud jste znalci komiksů a máte jakýs takých přehled o tom, kdo je co zač. Hra je totiž na tyto dodatečné informace poněkud skoupá a jedná se spíše o nenápadné pomrknutí a odkaz na významnou událost, než aby něco otevřeně vysvětlila.
Pokud nepatříte mezi alespoň částečné znalce Batmana a spol., mohou pro vás být postavy zpočátku přinejmenším nečitelné. Co je to sakra za lidi, jaký je mezi nimi vztah a jaká je jejich minulost? Aspoň že je tu komorník Alfred, který do určité míry funguje jako tmel čtveřice hrdinů a pojítko s „normálním“ světem. Zkrátka znalost Netopýřího univerza se více než hodí.
V úvodní animaci dojde ke střetu Batmana a Ra’s Al Ghula. Brzy se na scéně objeví i jeho dcera Talia a vyšetřování konečně začíná. Jestli ale nevíte, co jsou tyto postavy zač, můžete být zmateni. Kór když se na scéně objeví Penguin, Mr. Freeze nebo Harley Quinn. Stejně jako v Arkham sérii jsou zde kromě hlavního nepřítele i další padouši s jejich vedlejšími příběhy.
Prim hraje tzv. Soví tribunál. Ne snad že byste postupně nezjistili, co je Soví tribunál zač, a o co se snaží. Ale znalci komiksů mají opět výhodu a vědomosti navíc. Jestli chcete čerpat informace, tak jen ne z e-mailů, kterými vás hra zahlcuje a jsou mnohdy poměrně stupidní. Velmi rychle mě přestalo bavit je číst. Možná je to moje chyba, ale probírat se tím balastem dlouhodobě nešlo. Velká úroveň fanouškovství je de facto nutný základ. Hra totiž nijak nepřekypuje originálními mechanismy a budete jí muset leccos odpustit. A to se snáze činí u toho, co máte rádi.
Kolik postav je potřeba na vyřešení Batmanova případu?
Upřímně si nedovedu představit, že by hra stála jen na jedné postavě. Jestli si tvůrci za něco zaslouží pochvalu, tak je to možnost mezi jednotlivými misemi libovolně měnit hrdiny a využívat jejich specifické vlastnosti. Nejedná se sice o žádnou revoluci, ale zaměřit se na kradmé plížení (Robin), nebo naopak všechno a všechny ubouchat výhradně silou (Red Hood), je fajn. Přidáte-li k tomu strom dovedností, crafting a implementace stále lepšího vybavení, dá se s hrdiny poměrně slušně vyřádit. A to i po stránce jejich kostýmů.
Vytvořit si k postavám pozitivní vztah mi nicméně poměrně dlouho trvalo a svým klišoidním vystupováním jsou skoro až otravné. Robin působí infantilně, Red Hood je starý mrzout (jasně, po vstání z mrtvých na to má trošku právo), Nightwing je namachrovaný a Batgirl je…no prostě přechytralý ajťák. Opravdu jsem měl problém najít si svého oblíbence, ale časem jsem si prostě zvykl.
Město by klidně sneslo MHD
A jak je na tom Gotham? Pěkně temný prolezlý psychouši, s nebezpečím pod každou zhasnutou lampou. Nooo, jak se to vezme. Je totiž v podstatě prázdný. Přemýšlel jsem, proč nemám takový ten dobrý pocit z objevování a tajemna jako v Arkham Knightovi nebo Arkham City. Může za to pohyb a cestování po městě. Předně se můžete pohybovat po svých (což není nikterak superhrdinské, takže ani omylem), nebo pomocí kotvičky. Žádné elegantní plachtění na dlouhé vzdálenosti, určitě ne na začátku. Pohyb pomocí kotvičky je naneštěstí těžkopádný, neohrabaný a zpočátku nepůsobí moc ladně.
Druhou možností dopravy je motorka. Nevím, kdo vymýšlel jízdní model, ale něco tak hrozně nudného už jsem dlouho nezažil. Motorka, respektive jízda na ní, je nehorázně pomalá – vizuálně. Na silnici je jako přilepená a náraz v plné „rychlosti“ má efekt nula, nic. Celý jízdní model působí naprosto komicky. Takhle se prohání hrdinové? Málem bych zapomněl na soubojový systém.
(Opět) využívá systém zhruba dvou tlačítek a dokáže vykouzlit solidní spektrum komb v kombinaci se speciálními útoky a abilitami. Ale ta odezva je na úderech znát. Ve větší šarvátce, kdy tlačítko pro útok stejně mačkáte jako šílenci, se to ještě může ztratí. Ale když při plachtění na kotvičce musíte stisknout skok klidně vteřinu dvě předem, působí to směšně. Plynule načasovat výskok jednoduše nejde. S Red Hoodem jsem kvůli pozdní odezvě nedokázal efektivně hrát. Nezřídka se mi stalo, že jsem se přichytil za špatný bod, zamířil útok úplně mimo a speciálka přišla vniveč.
Městské aktivity? Pouhá rutina
Když se zrovna neženete za hlavní příběhovou misí a chtěli byste nasbírat nějaké ty zkušenosti a suroviny na vylepšení a crafting, připravte se na ohrané aktivity, které jste už dělali. A budete je tu dělat často a dokola. Mlácení členů gangů, zastavení bankovní loupeže, časovky, sbírání collectiblů… zločin možná nikdy nespí, ale chová se pořád stejně a do omrzení. Město navíc působí prázdně a bez života. Na druhou stranu kvituji určitý systém z roguelike žánru, kdy v případě neúspěchu ztratíte část získaných surovin. Hra vás tak při každém opuštění základny nutí kalkulovat, jestli příští bitku zvládnete, není čas si vylepšit vybavení apod. A nebojte se, postupem času si odemknete body pro rychlé cestování, takže tu hrůzu při jízdě budete zažívat stále méně, nebo alespoň ne po tak dlouhou dobu.
Chce to čas, hodně času…
Tvůrci si vyhráli s vylepšováním postav zejména po stránce kostýmů. Na výběr je jich postupně celá řada a upravovat můžete i celou řadu vizuálních prvků. Hezké, ale osobně nepatřím mezi fanoušky virtuální módy. Ostatní je klasika – nahodit tu nejlepší dostupnou výbavičku a jde se. Tento přístup mi nikterak nevadí, člověk se nemusí zdržovat a jde do akce. Současně máte k dispozici plejádu všelijakých výzev, jejichž plněním odemykáte nové dovednosti a speciální útoky, takže můžete na čas odehnat plížící se stereotyp například v soubojích.
Ale aby vás hra začala bavit, potřebuje čas. Zní to asi zvláštně, ale je to tak. Na první hodiny v Gothamu není důvod důkladněji vzpomínat. Všechno je hrozně pomalé, příběh se vleče, obsahuje dle mého naprosto zbytečné mise, ale když už se dají věci pořádně do pohybu, následují i poutavé momenty a scénáristicky dobrá místa. Pak zase tempo spadne, i třeba kvůli nepochopitelným a na PS5 relativně dlouhým loading obrazovkám. Ale jakmile jsem najel na linku Sovího tribunálu, chtěl jsem vědět, jak to dopadne. Hře musíte odpustit celou řadu neduhů, u kterých si budete říkat, jak je to na konzolích nové generace vůbec možné. Ale jakožto fanoušek jsem ochoten to přetrpět. A to nemám na mysli grafiku, ta je mi upřímně jedno.
