Série NHL od EA žije již dlouhou dobu ve stínu svého silnějšího, lépe vydělávajícího a o dva roky mladšího fotbalového sourozence. Málokdy tak vydání nového dílu vzbudí v herní hokejové komunitě takový rozruch, jako tomu je s letošním dílem.
Recenzovaná verze: PlayStation 5
Proč se na NHL 22 ubírá taková pozornost? Nejenže je to první díl série, která vychází pro novou generaci konzolí, ale také se vývojáři konečně rozhoupali vystoupit ze své komfortní zóny a použít při vývoji hry nový engine. A právě engine Frostbite, na kterém mimochodem běží série FIFA již od roku 2017, může být tím zlomovým faktorem, který bude rozhodovat o úspěchu či neúspěchu celé hry.
První NHL, které se mi dostalo do rukou, bylo ještě prastaré NHLPA Hockey ’93. Pokud nechcete, aby vám modrý led vypálil oči, tak doporučuji si tuto hru negooglit. Od té dobyjiž nějaký ten pátek uplynul a hokejové simulátory se pomocí nejmodernějších technologií a výkonného hardwaru snaží dění na ledě co nejvěrohodněji přiblížit všem hráčům. Monopol si v tomto segmentu drží studio EA Sports, přesněji řečeno jeho kanadská pobočka EA Vancouver, která měla s letošním dílem práce poněkud více, než jsou vývojáři zvyklí.
Jak se povedla implementace nového enginu? Je vůbec Frosbite pro tak rychlý sport vhodný? A jak si hra vede na konzolích Xbox Series X a PlayStation 5? Stojí hra vůbec za koupi?
Po instalaci jsem neváhal a při prvním zapnutí jsem se rovnou nahrnul do online režimu. Navolil jsem si ovládání s předchozího dílu a pustil se do souboje. Po konci třetí třetiny jsem utřel slzu a dočasně jsem se oddal offline hraní a trénování s méně zákeřnou umělou inteligencí. Hratelnost působí velmi tradičně a zcela upřímně – kdybych o Frostbitu nevěděl, tak bych si jeho přítomnosti dozajista nevšimnul. Což je možná zcela ideální příklad implementace. Po pár hodinách hraní jsem začal objevovat i staré dobře známé chyby, jako prazvláštní pohyby brankářů, hráči bez hlavy či hokejky nebo góly zpoza branky, kdy puk prochází skrze síť. K nim se přidaly i chybičky nové. Nejvíce bolestivé mi přišlo procházení hokejky skrze končetiny soupeřů. Na oko banální bug je více iritující v momentě, kdy se snažíte hrát poctivě tělem a pracovat s hokejkou tak, jak to hra zamýšlí. Kdybych měl z kategorie hratelnost vypíchnout změnu, která celou hru ovlivňuje nejvíce, tak by to byly nahrávky. Zde je totiž více simulován lidský faktor a nahrávání je oproti předchozím dílu více nepřesné.
Velmi zvláštně také působí haptická odezva ovladače DualSense, která velmi nepřesvědčivě reaguje na nárazy do soupeřů a mantinelů. Zklamáním je za mě i samotné bruslení, na kterém je vidět asi nejvíce to, jak moc se vývojáři o podporu ovladače snažili. Jako malou útěchu beru to, že na adaptivních spouštích můžete poznat, jak je na tom váš svěřenec po fyzické stránce a přizpůsobit tomu váš styl hraní.
V každém ročníku NHL jsou velkou neznámou brankáři. Hráči se vždy těší a doufají, že se v příštím díle konečně dočkají dílu, kde budou strážci hokejových svatyní dobře vyvážení, rozumní a nebudou dělat psí kusy. NHL 22 není tím vysněným dílem a človíček v bráně je oním členem týmu, který v mnoha případech bude hlavním viníkem zpackaného zápasu. Váš Hašan může klidně chytat půlku zápasu jako utržený ze řetězu, aby pak v závěru pustil gól vypuštěný od středové čáry. Stejně tak mu dělají problém střely zpoza branky a často není schopen sáhnout po kotouči, který se zastavil půl metru od něj. Ano, i letošní díl bude tu a tam zkoušet hranice vašich nervů. Od této série už ovšem nikdo nic jiného nečeká.
Jednou z nejvíce prezentovaných novinek je tzv. X-Factor. Nečekejte ovšem žádnou pěveckou soutěž se srdceryvnými příběhy a emocionálně nevyváženými porotci. Perkem X-Factor jsou obdařeni hráči, kteří vynikají v některé ze statistik více, než jiné zámořské hvězdy. V klasických zápasech sezóny je tato funkce trochu nadbytečná a slouží spíše jako takové pozlátko. Kde se ovšem tvrdě hlásí o slovo a hráči s tímto odznáčkem jsou nadmíru důležití jsou režimy World of Chel a Be a Pro. V těchto herních módech dostávají jednotlivý hráči více prostoru a jejich atributy tak lépe vyniknou.
Druhý jmenovaný režim, kdy vámi vytvořeného hráči tlačíte k věčné slávě a bohatství pro mě bylo největším zklamáním v letošním ročníku. Režim, který má suplovat příběhovou kampaň trpí na extrémně zle napsané dialogy a absenci jakýchkoliv příběhových zajímavostí či zvratů. Pokud jste hráli některé z předchozích Be a Pro, tak si dovolím říct, že je tento režim pro vás doslova nehratelný. Velká nuda…
U série NBA pravidelně chválím grafické zpracování a schopnost vývojářů navodit parádní, a především uvěřitelnou atmosféru, která hráče vtáhne do dění. Zde se o tu pravou kanadsko-americkou atmosféru starají James Cybulski a Ray Ferraro, jejichž komentář je doslova perfektní! Svižně reaguje na dění na ledu a pánové komentátoři se tu a tam neostýchají a do mikrofonu i pořádně zařvou. Celé to ovšem nestojí jen na této tradiční dvojce, ale své pomocníky mají i přímo u ledu, mezi střídačkami. Pozadu nezaostává ani grafické zpracování, které se chlubí přepracovanými odlesky, přepracovaným menu a interaktivním publikem, které navozuje dojem, že si během hokeje žije aréna vlastním životem. Ačkoliv je úroveň zpracování stále na míle daleko hrám jako např. NBA 2K22, tak je to krok správným směrem a při všech trablích s koronavirem, přechodem na nový engine a další hromadou problémů je na místě tento fakt ocenit.
Podrbat za uchem si zaslouží i soundtrack a celkový sound design hry. Pokud nehrajete hru na sluchátkách, tak se zvuky z okolí kluziště ozývají přímo z vašeho gamepadu. V přestávkách a menu pak hraje rozmanitý soundtrack, který by se dal stylisticky přirovnat k výběrům ze série Tony Hawk’s Pro Skater.
NHL 22 není vůbec takový průšvih, jako jsme v redakci čekali. Nový engine víceméně funguje obstojně, hra vypadá detailně a svěže a k tomu všemu si můžeme připočíst hromadu obsahu, jehož kvalitu k ledu strhává pouze režim Be a Pro. Svět se tak dočkal „nové“ nejlepší hokejové simulace!
